Valkýry
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/263541/bmid_valkyry-ptd-263541.jpg
3
482
482
Dnes už klasický román Paula Coelha Valkýry (1992) je autobiografický a zároveň širšie platný príbeh o dvoch povahovo odlišných partneroch. Hlavnou postavou je muž, ktorý chce zmeniť vlastný život a ísť za svojím snom: vydá sa do Mohavskej púšte hľadať svojho strážneho anjela, chce dosiahnuť hlboké poznanie seba a okolitého sveta, otvoriť sa intuícii. Vie, že púšť nie je taká vyprahnutá a bezútešná, ako vyzerá. Skrýva sa v nej príležitosť na nové, objavné stretnutia. Ďaleko od svetského chaosu tu žije mladý majster tradície, známy z Denníka Mága, a skupina bojových valkýr, brázdiacich púšť na koňoch. Všetci spoločne pomôžu Paulovi dosiahnuť cieľ. Paula na jeho púti sprevádza manželka Chris. Ich putovanie je zároveň duchovné i skutočné, plné nezvyčajných udalostí, a nakoniec im ukáže cestu k pravej láske a k pravému poznaniu: ak milujeme, svet sa zmení...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Ikar (SK)Originální název:
As Valkírias, 1992
více info...
Přidat komentář
Coelha jsem měla fakt ráda, za doby Alchymisty a Bridy, ale teď mi přijde že mu vždy dojdou finance, a tak rychle stvoří cosi jako tohle... Podivnost. Knihu jsem i dávala přečíst svému okolí a všichni měli podobný názor, tak nevím nevím.
Líbilo se mi to. Od Coelha mám za sebou jen Jako řeka, jež plyne a knihu Alef. Těším se do budoucna na Alchymistu (konečně), ale dříve jak za tři měsíce to nevidím, zase to musím trošku vyvětrat a dojít ke správné náladě.
Je to má třetí kniha od Coelha - předním jsem přečetla Veroniku a Alchymistu a musím říct, že není tak "výživná" jako ty předešlé. Stejně si ale myslím, že Valkýry byly přinejmenším velmi zajímavá kniha.
Pro mne nejslabší kniha od Coelha. Děj skoro žádný, rituály roztahané a nudné, zajímavých je opravdu jen pár stránek.
Pro mě se dělí romány od Coelha do dvou skupin - dají se číst a nedají se číst. Ty, co se dají číst mě fakt chytly - Veronika se rozhodla zemřít, 11 minut, Alchymista, Brida, ... - skvělé čtení. Ale kniha Valkýry pro mě spadá do té druhé kategorie, společně se Záhirem, U řeky Piedra usedla a plakala, ... - na můj vkus chybí pořádný příběh, místo toho až příliš fanatických "blábolů". A taky se mi zdá, že Coelhovi dochází inspirace a trochu moc se opakuje. Ale pouze můj názor :-P
Bez iluzí, ideálů - někdo žije snadno - ten kdo nemá potřebu nad tím přemýšlet, ale ten, kdo si uvědomuje základní pravidla pro lidský život, tak se potřebu ztotožňovat s něčím "vyšším", než se vším dočasným, co tvoří každý lidský život.
[093/11] Kdyby to byla má první kniha od autora, určitě by to ve mně zanechalo nějaký větší dojem, ale protože mám jeho knihy poměrně zmapované, jen jsem si potvrdila tvrzení, že se tento spisovatel nevyvíjí. Je jedno jestli jeho knihy čtete chronologicky a nebo na přeskáčku, protože kdykoliv se jedná o svazek tématicky zařazený do osobních myšlenek a názorů, můžete už předem čekat další součástku starého kolovrátku s cejchem náboženství, láska, náboženství.
Nevím proč nezkouší psát spíše romány, do kterých by své myšlenky promítal. Snad by měl daleko větší šanci se uchytit jako člověk kvalitní. Místo toho čtenáře zahlcuje stále stejnými poutěmi odnikud nikam a nějakým fantaskním hledáním a mistrovským oduševněním, které pro většinu lidí po dočtení znamená stejně jen málo. Znám spoustu lidí, které jeho knihy baví a odnášejí si z jejich čtení jakýsi dobrý pocit, ale neřeknou vám proč a vlastně ani neumí vyjádřit o čem to ten chlápek z Brazílie mluví. Je to jen pocit a nic k zapamatování.
Jeho dílka jsem objevila někdy na střední škole. Bylo to takové to hledání sama sebe a sebeuvědomění se. Přesvědčování se, že když člověk opravdu chce, tak něco dokázat může. Neříkám, že jsem byla osvícena, ale sem tam něco mi pomohlo se rozvíjet dál. Nějaké to slovíčko a pointa myšlenek, ne ovšem kýčovité větičky rádoby intelektuála. Ale bylo to tehdy a dnes je dnes. Dnes v tom nevidím nic moc, spíše jakousi science fiction pro prapodivnou sortu lidí. Myslím si, že kdyby Coelho nebyl tak neuvěřitelně závislý na touze po schopnosti věřit, byly by jeho knihy více o něm samém a ne jen o té prvotní povrchní stránce, kterou lidstvu chce mermomocí ukazovat a vnucovat.
Má své názory. Já to beru. Připadá mi ale, že člověk, který si podle celosvětových médií prošel drsným životem pod vládou krutého režimu, by mohl mít názory o něco vyspělejší a více rozsáhlé. Místo toho jsou jeho knihy velmi často intimní a na každého působí individuelně. To sice není vždy něco špatného, ale místo toho, aby napsal dvě knihy opravdu osobní a propracoval je do detailu, vyložil tam všechny své teorie o vývoji duševní části jedince a tak odvedl skvělou práci, staví mě do záškodnické pozice člověka, kterému se jeho tvorba líbí čím dál tím méně.
Celkově mě tato kniha vlastně nešokovala. Ani v dobrém a ani ve zlé. Čekala jsem, že to bude průměrné a ničím originální, což ze mě dělá do jisté míry skeptika, ale už jsem vystřízlivěla a tak vím, že kdyby autor chtěl, uměl by psát jako mistr. Místo toho je to opravdu jen a pouze člověk z novinového sloupku, který vás sice může potěšit každé páteční ráno pozitivní atmosférou ve svém článku a tak vám zpříjemnit den, ale na něco většího prostě nemá. Byly tu jeden nebo dva záblesky naděje, ale ty vyhasly stejně, jako brikety po dopečení křehkého kuřátka. (A teď mám hlad.)
Velmi moudrý člověk, který je bohužel příliš zaslepen křesťanstvím, nejspíš kvůli svému jihoamerickému původu. Kniha je velmi čtivě psána a příběh, který překračuje hranice uvěřitelnosti mě zabavil, i když jsem postrádal nějaké opravdu velké poselství.
První kniha, kterou jsem od Coelha přečetla a vcelku se mi líbila. Prý je to ale jedna z těch slabších..
Úžasná kniha. Neviem, prečo sa s prekladom čakalo takmer 5 rokov. Veliká škoda. Úprimná spoveď autora.
Valkýry vypovídají o Coehlově duchovní cestě, avšak neliší se o podobných nedávno vydaných knih - svým tématem. Vcelku na Copehla nudné a asi nejhorší jeho kniha
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 |  Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
V knize se jistě cítit nádech tajemna, hlubokých myšlenek a mystické cesty poznání - takže něco, co prostupuje většinu Coelhových knih, ale zdá se mi, že je nedodělaná, napsaná jaksi po povrchu. Zprvu se rozvíjí slibný autobiografický příběh, který čtenáře přitáhne, navede na jakousi cestu, ale nikdy nedojde cíli.