Valpuržina noc
Gustav Meyrink (p)
Groteskní román se odehrává na Malé Straně za Valpuržiny noci na konci první světové války. Na tento podivuhodný svět malostranských paláců, kde stále žijí potomci starých šlechtických rodů, neustále působí mystické síly. Jejich reprezentantem je herec Zrcadlo, herec oživovaný "aveyšou", který se stane účastníkem dramatických událostí v předvečer noci čarodějnic.... celý text
Přidat komentář
Místy až hororová atmosféra, místy těžko rozumově uchopitelné, místy doslova fascinující a na závěr se z celého příběhu vyklube jedna velká fraška. Celkově jsem byla doslova nadšená, stejně jako u Golema. Nicméně je nutné podotknout, že se jedná o velmi těžkou četbu, vyžadující absolutní soustředěnost. Audioknihu načetla paní Johana Matoušková. A tohoto nelehkého úkolu se zhostila opravdu velmi dobře.
Z mého subjektivního pohledu obsahuje většina knihy pouze "bezmyslné" fráze či "výkřiky". Zajímavých pasáží je málo. Nevím proč, rušivě na mě působily odkazy na skutečné historické postavy.
Nemám, co dodat. Takhle si představuji tehdejší život křivolakých uliček staré Prahy, temné paláce, honosné portály, tajemná zákoutí ve kterých pobíhá pestré panoptikum nejrůznějších charakterů. Už jen ta jména: Pingvín, Polyxena, česká Líza, hraběnka Zahrádková - to jsou postavy, za kterými se opět někdy s radostí vypravím!
Nuž, neviem, Golem sa mi páčil viac. Prečítal som to síce, ale tešil som sa, až to skončí. Možno bola chyba, že som mal staré vydanie z roku 1925.
Mám jeden sen. Vidět Prahu Meyrinkovýma očima.
Meyrinkova snivá Praha není jen Prahou romantickou, plnou skrytých zákoutí, šedivých soch a zašlé slávy. Místem příběhů a starých legend, nýbrž i Prahou krutou a neklidnou, ovládanou starou krví, starými tužbami a sny.
Krev teče proudem, ale tak to bylo vždy. Temným časům, vládnou temní démoni, temné myšlenky, a přesto na pozadí všeho je krása.
Meyrinkovy knihy jsou jako blouznivé snění umírajícího, zmatené, zamlžené, a přesto bolavě ostré.
A proto mám sen... vidět Prahu Meyrinkovýma očima.
Tuhle knihu jsem nemíval moc rád, snad kvůli blouznivému Vondrejcovi, který nějak nevzbuzoval mé sympatie, možná kvůli běsnící lůze, z níž se mi obracel žaludek; celkově mi ten příběh přišel nepříjemně morbidní. Ale nyní vidím, že je to vpravdě mistrovské dílo, které na pozadí zbabělosti dává vyniknout odvaze, proti tuposti staví slávu živoucího ducha a psychopatickou bezcitnost kontrastuje s hlubokými lidskými city schopnými sebeobětování pro dobro toho, kdo je milován. Přitom však bez náznaku schematičnosti či černobílého vidění, s pochopením pro mnohovrstevnatost lidské osobnosti a komplikovanost vlivů formujících lidské chování. V díle se ovšem odráží i revoluční duch doby (rok 1917) a davového šílenství, které ještě mělo naplno propuknout o dalších 20 let později. V tomto se patrně Meyrinkova doba velmi lišila od té naší, která, řekl bych, nese poněkud jiné "vibrace". Přesto je to skvělé dílo, které má mnoho co říct i v 21. století.
Ze začátku jsem tomu moc nedávala, ale postupně mě to do příběhu vtáhlo. Gustav Meyrink dokázal precizně popsat magickou a děsivou atmosféru odehrávajících se skutečností a snových imaginací postav. Nelze mu upřít ani smysl pro humor a groteskní situace. Nejvíc úzkosti jsem totiž pociťovala v momentě, kdy Pingvín nemohl najít svoje kalhoty a říkala jsem si v duchu: "Proboha, ať už je konečně najde!" :-)
Obávám se, že v postavě starého císařského lékaře jsem spatřil určité náznaky způsobu vedení vlastního života. Ani nevím, jestli mě to spíš zneklidnilo, či právě naopak.
V každém případě je pro mě Valpuržina noc zatím nejoblíbenějším Meyrinkovým dílem. Oproti Andělu západního okna nebo Bílému dominikánu je taková "civilní". Když jdu kolem Daliborky, tak si na knihu vždycky vzpomenu.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Golem |
| 1937 | Anděl západního okna |
| 1998 | Valpuržina noc |
| 1991 | Zelená tvář |
| 1993 | Hašiš a jasnozřivost |
Fantastický příběh o zhroucení starého dekadentního světa Rakouska-Uherska vyšel v roce 1917, ve čtvrtém roce Velké války a na počátku ruské revoluce. Hlavními postavami jsou císařský lékař Flugbeil zvaný Tučňák a podivný nemrtvý herec Zrcadlo, v jehož tváři se zrcadlí lidem jejich duše, jejich skrývané obavy a jejich nejtemnější tajemství. Děj se odehrává na Hradčanech, kde rakouská aristokracie nevidí a nechce vidět revoluční kvas dole ve městě, předzvěst krvavé revoluce.
"Co jste? vybreptl císařský tělesný lékař.
Mandžurec. Z vysočin čínských. Z Říše Středu. Říše Středu leží východně od Hradčan. Kdybyste se někdy odhodlal přejít Vltavu a vkročit do Prahy, měl byste odtamtud ještě dost daleko do Mandžurie."