Vampyrismus & Magia posthuma
Giuseppe Maiello , Karl Ferdinand Schertz
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/195723/bmid_vampyrismus-a-magia-posthuma-LEF-195723.jpg
4
17
17
Obsahuje: Vampyrismus v kulturních dějinách Evropy / Giuseppe Maiello. 2., doplněné vydání -- Magia posthuma / Karel Ferdinand Schertz. 1. novodobé vydání. Vampýr, upír či vlkodlak je bájná bytost, jež se živí krví, povětšině lidskou. Zmínky o něm se objevují v literárních textech již od starověku, jejich frekvence stoupá v období středověku a je spojována převážně se slovanskou mytologií a folklorem, nicméně fenomén vampyrismu se vyskytuje i v jiných a nejen evropských kulturách. Od 17. století se jím začínají zabývat úřední činitelé a badatelé a mezi nimi má výjimečné postavení olomoucký právník Karl Ferdinand Schertz, jenž v roce 1704 uveřejnil spisek nazvaný Magia posthuma. Po něm a zejména pak od 19. století se vampyrismus stal tématem řady vědeckých výzkumů a studií, k nimž se řadí i publikace Vampyrismus v kulturních dějinách Evropy od kulturního antropologa G. Maiella. Ta již při svém prvním vydání v roce 2005 vyvolala značný zájem veřejnosti, byla rozebrána a nyní vychází v novém doplněném vydání, nadto obohacena o český překlad Schertzovy Magie, dlouho považované za ztracenou. G. Maiello popisuje vampyrismus v historickém kontextu, opírá se nejen o doklady lidové slovesnosti a literární citace, ale i o četná autentická svědectví a ověřené zprávy včetně archeologických nálezů, analyzuje je a interkulturálně porovnává. V rámci svého výkladu se věnuje i příbuzným fenoménům čarodějnictví a šamanismu a kriticky se vyrovnává s poznatky a argumenty minulých i soudobých badatelů.... celý text
Přidat komentář
V knize je spousta, pro mě i některých nových, věcí. Konečně kousek, kde se neobtáčí pořád dokola jedny a ty samé informace. Hvězda dolů za občas zbytečně dlouhé věty, ve kterých jsem už po druhém řádku úplně ztratila nit a mnohdy cizí názvy bez překladu.
Kdo čeká něco na způsob Stmívání nebo tak něco, bude nepochybně zklamán. Kniha Guiseppa Maiella, italského historika a slavisty shromažďuje s velkou pečlivostí dobové prameny zabývající se fenoménem vampyrismu. Dozvíte se spoustu velmi zajímavých informací o revenantech, morách, vlkodlacích a upírech, nikoliv ale v populárně bulvárním podání. Autor hledá pravdu mezi dvěma extrémy - racionalistickým, psychologickým až psychiatrickým odmítnutím těchto jevů a vysvětlením magickým a náboženským.
V knize najdete mnoho historických příběhů, které byly dobře zaznamenány tehdejšími duchovními i světskými úřady a autoritami. Součástí knihy je i proslulý spis Magia posthuma Karla Ferdinanda Schertze z roku 1704.
Já jsem například až dosud nevěděla, že zpopelnění mrtvoly bylo kdysi bráno jako vykonání trestu na mrtvém a lidé se ho velmi děsili a rozhodně nechtěli, aby bylo jejich vlastní tělo po smrti spáleno. Je s podivem, jak se náhled veřejnosti během jednoho nebo dvou století na kremaci změnil.
V 18. století dosáhla hysterie okolo upírů takové míry, že docházelo k hromadným exhumacím, hanobením a spalováním pohřbených těl, že musela zakročit Marie Terezie svým dekretem a toto šílenství bylo postupně zcela utlumeno. Dnes už snad nikdo z nás nemá pocit, že za ním v noci chodí zemřelý soused, sedí mu na hrudi a kouše ho do krku.
Materie, s níž kniha pracuje, je bezpochyby neobyčejná a jedná se o celkem pěknou sondu. Kdo neví nic o "skutečných" vlkodlacích, upírech, morách a revenantech nic, bude nejspíš překvapen, možná oblažen novým náhledem. Maiello odvedl dobrou práci na poli popularizace tématu. Třešinkou na knižním dortu jsou dosud v češtině nepublikované texty v přílohové části.
Na druhou stranu jsem se po celou dobu četby nemohl zbavit dojmu, že čtu něčí magisterskou práci. Počínaje někde výrazně složitým jazykem, chybami v textu, prohozenými nadpisy, tristní grafikou (což dost možná není autorova chyba, dobrý dojem to však jistě nedělá) ale především kupícími se příklady téhož obsahu a s tím související nevypointovaností textu. Často mi zkrátka chybělo nějaké shrnutí toho, co jsem přečetl; zvýraznění toho, co si mám odnést dál. Druhá část textu, v níž Maiello čtenáře seznamuje s teoriemi vzniku fenoménu trpí tím stejným nešvarem a čtenář je zkrátka ponechán v situaci, kdy si musí závěr z řečeného vyvodit sám, což není ideální autorský servis.