Tajemství mladíkova hrobu
Pieter Aspe (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46226/tajemstvi-mladikova--46226.jpg
3
19
19
Děj detektivky je zasazen do belgických Brugg. Nález zakopaných lidských kostí vede komisaře Van Ina k pátrání po majiteli pozemku, kterým je podivná nadace. Postupně zjišťuje, že v nadačním domě se musely odehrávat sexuální orgie. Komisař se svými spolupracovníky odhaluje pedofilní sklony jednoho z nejbohatších místních obyvatel.
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 1998 , CinemaxOriginální název:
De kinderen van Chronos
více info...
Přidat komentář
Když se člověk konečně zorientuje, tak je konec. Ale i tak mi Van In přirostl k srdci.
Šedý průměr, bez nápadu, vyjma zjevného odporu k establishmentu, což ovšem také není nic objevného. Číst jen v případě, že nemáte opravdu, ale opravdu do čeho píchnout (oko). Na druhou stranu musím pochválit překladatelku. V dnešní době je skutečně výjimečné, zná-li a dokáže-li použít víc než pět set slov, obratů, frází, atd. (českých).
zo začiatku som sa dosť strácala v tom množstve postáv s podobnými menami... asi od polovice sa začalo konečne niečo diať, ale je to jedna z tých poslabších kníh, ktoré som v poslednej dobe čítala...
Jedna z těch detektivek, kde je celá dějová linie značně předvídatelná. Má to sice nápad, ale postrádá jakékoli napětí a moment překvapení, které k dobré detektivce patří. Příště bych raději sáhla po jiné knize.
Tajemství mladíkova hrobu
Pieter Aspe nezaujal zápletkou, prostředím a ani hlavní postavou. Ačkoli se velmi rychle rozvine vyšetřování zločinu, samotný vývoj událostí ustrne na mrtvém bodě a teprve v závěru se někam hne. Většina kriminální práce pak probíhá formou disputací mezi komisařem a jeho těhotnou manželkou, což je náležitě okořeněno soukromými rozbroji, jež ale působí značně nuceně. Kdyby šlo o povídku, byl by to fantastický nápad, v románě to naneštěstí funguje jenom chvilku. Podobně jako věčné utěšování homosexuálního kolegy, co se ocitl za zenitem. Neříkám, že některé slovní přestřelky nebyly vtipné, ale vynikly by mnohem víc, kdyby děj někam posouvaly a ne naopak. Moc tomu nepomáhá ani klička s útěkem podezřelého, protože jak se nakonec ukáže, jde jen o uměleckou fintu jak oddálit finální konfrontaci.
Ovšem stylistika autora má svoje kouzlo, především pro množství nápaditých metafor. Podobně funguje i osobitý svéráz, s nímž komisař Van In přistupuje k životu a jiným nepříjemnostem. Tak možná příště.