Vandrovali vandrovníci
Adolf Branald
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35299/bmid_vandrovali-vandrovnici.jpg
5
30
30
Vyprávění z doby starého Rakouska o dobrodružném a veselém putování dvou tovaryšů, kteří se někdy před sto lety vydali "na vandr" do Vídně. Tak, jak to bývalo ještě před 2. světovou válkou zvykem, museli se čerství tovaryši vydávat do světa na zkušenou, aby potvrdili svůj řemeslnický um. Nejinak jsou na tom i Martin z cechu kožešníků a Jakub z cechu truhlářského. Mají nelehký úkol; rozsoudit spor mistrů, který že cech je ve světě potřebnější a těší se větší úctě. Kdo se vrátí zpět do Prahy dříve, vyhrál. Cesta do císařské Vídně je však plná nástrah, milých i nemilých překvapení a zkušeností... Dobře stavěný příběh a mistrovské ilustrace Cyrila Boudy jsou nespornými klady knihy. III. upravené vydání (v KK první).... celý text
Přidat komentář
Jedna z nejkrásnějších knížek, kterou jsem v dětství přečetl a díky které jsem dokonce celkem záhy začal trempovat.
Malebný příběh dvou kamarádů a jejich vandrovní cestě se vším, co je mohlo potkat, zasazený, většinou, do reálného prostředí.
K této knížce se rád vracím, rád ji čtu svým dětem. Jen tedy přeskakuji tu, pro dnešní dobu již poněkud morbidní, pasáž líčící mučení jistého zločince.
Tu knihu z dětství mám stále ve své knihovně. Je krásná.
Pro mne zklamání, ale to je moje chyba. Po knize Dědeček automobil jsem čekal něco víc, ale je to "jen" starosvětské vyprávění bez nějaké větší jiskry. Teď se dívám, že takto stručně vyjádřeno vypadá mé hodnocení příkřeji, než je myšleno. Ale už to tak nechám, nemusím pořád jen chválit.
Krásná kniha, nádherné ilustrace od Mistra Boudy. Četl jsem několikrát a vždy se k ní budu rád vracet.
Knihu jsem dostala již před několika lety k narozeninám a to hlavně proto, že rodina ví, že mám ráda ilustrace pana Cyrila Boudy. Přerovnávala jsem knihovnu a ejhle, krásná kniha (zevnějškem) a já ji nečetla. Tak jsem se do ní začetla. A ona je krásná i obsahem. Doporučuji přečíst jako návod pro životní optimismus.
Co takhle bágl s dekou a pecnem chleba na záda a vyrazit pěšky na zkušenou třeba do Vídně? Za rok tam určitě dojdeme i bez GPS a smrtfounu, zato nás nikdo nevyčmuchá, budeme spát ve stodolách, ve stohu nebo i v zablešeném herberku, ti šťastnější v hoblinách a možná občas i v peřinách, nějakej blackout nám může bejt ukradenej, na cestě potkáme podobné magory jako my nebo ještě větší, a vůbec si užijeme té přízemní nefalšované svobody, o které se nám dnes ani nezdá...
Skvělá kniha pro děti i jejich dospělé rodiče:-)
Na půdě jsem vyhrabala krabici starých knih. A v ní byla i zaprášená, omšelá kniha bez obalu. Adolf Branald hm, jeho Dědeček automobil nebyl špatný. Vandrovali vandrovníci, to mi nic neříkalo. Tehdy jsem netušila, jak úžasný poklad držím v ruce. Dceři byly dva měsíce a já ji ve stínu ořešáku četla pohádky. Začala jsem jí číst Vandrovniky místo pohádek. Potřebovala jsem změnit na chvíli žánr. A dceři byl zatím obsah tak nějak jedno. Zpočátku nic moc, ale později jsem se přistihla, že Vandrovníky čtu, i když dcera spinká. Dočetla jsem ji jedním dechem. Už tenkrát jsem se rozhodla, že tuto knihu jednou svým dcerám přečtu znovu, až budou větší a budou z toho něco mít. Těším se na to a myslím, že i ony budou nadšené stejně jako jsem byla já. Knihu jsem zařadila po poličky mezi mé knižní poklady. Čas od času se zalíbením pohladím její omšelý hřbet.
Výtečný příběh - literární cestopis - dobová vzpomínka - prostě A. Branald. Je velmi příjemné se poddat jeho hravému stylu. Člověk má chuť se vypravit na vandr :-)
Štítky knihy
Vídeň putování Rakousko-Uhersko pro mládež
Autorovy další knížky
| 1955 |  Dědeček automobil |
| 2006 | Vandrovali vandrovníci |
| 1968 | Stříbrná paruka |
| 1967 | Vizita |
| 1959 |  Král železnic |
Četl jsem ve třiceti letech a pořád si říkal, to jsem měl asi dříve.
Ale rozhodně jsem rád, že jsem tak učinil a už se těším až ji budu čísti synovi a možná v něm i tímhle touhu vandrovnickou podnítím.
Mile psáno, doba kdy tvořeno je trochu znát, ale dětem to bude fuk, ilustrace nádherné.