Vánice
Karel Klostermann
Karel Klostermann (1848-1923) patří svým románovým a povídkovým dílem do velké družiny kritických realistů před první světovou válkou. Objevil české literatuře Šumavu a Pošumaví, s kterým byl rodově spjat. Tam žili v roztroušených osadách a samotách lidé tvrdým životem horalů těžce hospodaříce na ubohých a neúrodných políčkach nebo pracujíce za bídnou mzdu v panských lesích. Klostermann se často ve svém díle zamýšlí nad tehdy nepřeklenutelnými sociálními rozdíly v životě obyvatel Šumavy, nad jejich tvrdým bojem nejen s nelítostnou přírodou, ale i nad bojem, který vedou často tito lidé mezi sebou. Povídky, vybrané do tohoto svazku, jsou toho dokladem. Výjimku tvoř humoristická povídka "Dvě gardy", která líčí směšnohrdinské počínání měšťanských gard měst Strakonic a Písku v historickém roce 1848.... celý text
Přidat komentář
Zase další důkaz, že zajímavé, pohlcující a poutavé příběhy se dají napsat i o zcela obyčejných věcech a lidech, neboť život sám se nejednou ten nejlepší autor. Úplně normální lidé v úplně normálních příbězích a přesto tak zajímavé, čtivé a příjemné. Proč já o Klostermannovi nevěděl dříve? Tu jednu hvězdičku ubírám za DVĚ GARDY, moc mě to nebavilo a mezi ostatní příběhy z výběru mi to dvakrát nesedělo. Ale jinak parádní čtení. Ještě se ze mně stane vlastenec, sakra.
Četl jsem knihu Ze světa lesních samot, která se mi dost líbila. Tenhle soubor povídek je ale trochu slabší, možná je to formou, že v povídce není tolik prostoru hlouběji poznat jednotlivé postavy. Pořád je ale většina povídek na hodně vysoké úrovni a obsahují pasáže, které jsou velmi silné, je to prostě klasický Klostermann, který vás ponoří do hlubokého šumavského lesa plného rázných postav řešících situace, které přináší život v těchto samotách. Klostermann je silný také v tom, že veškerý děj a chování postav je dost realisticky, tzn. uvěřitelně, podáno, čímž dílo neztrácí na aktuálnosti, rozhodně nečekejte nějaké karikatury super zlých nebo super hodných... Kde Klostermann ztrácí jsou povídky vedené v humoristickém stylu, které mi přišli trochu moc roztahané, Klostermannova síla je přece jenom v tajemných mýtinách šumavského lesa a drsném osudu jeho obyvatel.
Autorovy další knížky
| 1955 |  Ze světa lesních samot |
| 1972 | V ráji šumavském |
| 1941 | Mlhy na Blatech |
| 1971 | Skláři |
| 2004 |  Erotomanie |
Třicet let tomu snad. Tenkrát ještě stála stará Šumava, plna velebnosti, melancholie a hrůzy. Melancholie a hrůza zůstaly, ale k nim přidala se nouze, zato ta tam je někdy bývalá nádhera širých hvozdů...
Tak takový to asi bejvalo na Šumavě v době, kdy tam nebyl národní park a lišky dávaly dobrou noc celoplošně. Parchanti tam neměli vlek, párek v rohlíku, a tak místo lyžování mrzli a měli hlad.
Taky silničáři nefungovali. Mohlo se klidně stát, že když začne chumelit cestou z práce, tak tě najdou na jaře jako Ötziho a rodině nikdo nedá za přesčas ani pětikorunu.
Některý příběhy nudný, jiný zas dobrý. Já si říkal, že bych v tomhle Řáholci tehdy žít asi nechtěl. A lidi tam žili, živořili, přežívali. Nic jinýho jim nezbejvalo, nebo nic jinýho neuměli. Byl to úděl. Já osobně bych zkusil chcípnout někde o kus dál. Někde tam, kde není takovej Řáholec.
Sakra, už zase tady pěkně melu z cesty.
Dávám tomu půlčíka.