Vánoční úvaha o čtení knih

20.11.2022

Musíme si cenit této krátké knížky, stačilo méně štěstěny, a toto krátké, leč obdivuhodné dílko, by nespatřilo světlo světa. Z údivem jsem překvapen, jak takto krásné dílo, mohlo vzniknout v tak otřesných podmínkách koncentračního tábora v Dachau, a že se nakonec dostalo až ke mě a jiným čtenářům.
Šimsovo dílo je především prodchnuto láskou ke knihám a dětem, vyznačuje se starostlivostí a péčí o dětskou duši, protože si je Šimsa vědom, jak zásadní je číst, a jak nás čtené může ovlivnit na celý život.
Pro mě osobně je paradoxně cennější úvod a závěr než samotný seznam doporučené knihy, ze kterého si tu a tam něco vyzobnu, ale pravá hodnota knihy pro dnešního čtenáře podle mě neleží v bibliografii, ale v obecném zamyšlení nad tím, co je čtení, jak nás ovlivňuje, jací jako čtenáři jsme a jaké stupně čtenářství existují
(1. Čtenář ve čtenářské horečce, úvodní fáze, vyznačující se ležením v knihách, čtenář "žije" příběhem, ale příběh sám nereflektuje. 2. Čtenář okouzlený, hlavní je krása slov a umění pro umění, čtenář se ztrácí zase ve formě. 3. Čtenář kritický, finální reflektivní fáze čtenářství, nejsme v moci knih, ale dokážeme v oceánu knih plout, navigovat a narážet na ty ostrovy knih, které jsme schopni sami svou zkušeností objevovat/vybírat.).
Pokračuje tím, jak nám knihy osvětlují cesty, a která z knih je Knihou nad knihy, mírou pro knihy ostatní, jak je třeba také živého rádce a především žít, nejen číst nebo v horším případě jen knihy sbírat ("Byl jeden mnich, měl mnoho knih, nevěděl, co je v nich." (s. 23-24)).
Jak si máme knihy vybírat, a že nemáme zapomínat vedle beletrie také na literaturu naučnou/poučnou, v neposlední řadě se též zabývá v podstatě dodnes důležitým tématem emancipace literatury pro ženy, nebo například důležitostí nakladatelského jména té či oné knihy, kde nakladatel může působit jako autorita pro kvalitu knihy.
Za geniální považuji Šimsův doslov, kde kreslí analogii mezi hvězdami a knihami. Jedno z nejlepších vyjádření toho, k čemu jsou vlastně knihy, proč máme číst. Doporučuji každému zvídavému čtenáři, nebo těm, kteří tápou a potřebují se ujistit, že čtením čas nezahazují. Knihy jsou darem, který je nám nabízen, darem od těch moudrých, přemýšlivých géniů, kteří řešili a někdy i vyřešili otázky, které nás třeba mohou dnes či zítra trápit, ukazují nám směr, dávají naději, orientují k tomu, abychom vyšli z lesů tempa, a opět jako Dante na konci Pekla uviděli hvězdnou oblohu.

"Dobrá kniha nad zlato.
Milí přátelé, Míťo a Milánku, Vy oba už jistě víte, že knihy jsou z nejpodivuhodnějších věcí na světě: patří k Dobrým Životním Mocnostem, jako je maminčina pohádka, písnička, pohlazení nebo otcův hlas, pohled, úsměv, jako hudba, jako láska, jako přítel. Pravý spisovatel píše je krví svého srdce a vkládá do nich kus svého života; proto také nejsou nám knihy neživé věci, milujeme je nebo je nenávidíme, chválíme je nebo je odsuzujeme jako živé lidi. Jsou ovšem lidé, kteří z knížek mají nejraději knížky spořitelní; nu, jsou zase jiní, jímž jsou knihy "poklady královské" a cennější než zlato, stříbro a drahé kamení, a na nás je, ke kterým z nich se přidáme. Velké umění tak jako vůbec velké věci v životě dostáváme jako dar – běda nevděčným!" (s. 12-13)

"Opravdu z knih jde světlo, knihy nám svítí na cestu, za velkým spisovatelem pochodujeme, zapalujíce svou pochodeň od pochodně jeho... " (s. 14)

"Proti nadutosti a namyšlenosti, vyrůstající z čtení knih, radívá se: cestovat! Opravdu, styk s lidmi, nutnost být praktický, chuť seznamovat se s živými, chytrými lidmi, se cestováním, zejména společným putovním tábořením velmi rozvine a velmi každému prospěje." (s. 24)

"Knihy mají na nás veliký vliv: jsou jako články baterií, napájející oživujícím proudem naše srdce a rozhodující o směru naší plavby, řekl španělský filosof." (s. 27)

"O našem charakteru konec konců nejvíce rozhoduje to, co rádi děláme, to, co máme rádi, a to, več věříme: o naší volbě práce, o naší lásce, o naší víře rozhoduje silně četba, četba, která se dotýká našeho svědomí a srdce, nejen naší fantasie." (s. 28)

"... v tom je síla a hloubka toho věčného umění, že nám jednoznačně ukazuje k cíli všeho lidského snažení, že zdvíhá naše oči při pochodu od prachu silnice k hvězdám, k nebi – a tím formuje mladého člověka." (s. 28-29)

"Bez pořádného čtení není pořádného myšlení, bez pořádného myšlení vládne nám místo pravdy lež." (s. 35)

"Ale snad jsou někdy ženy, které v životě trpí, a hledají v knihách posilu a povzbuzení, útěchu, zapomenutí a vzpomínka na šťastné dny dětství je jim pak milá. Je to však důvod, aby se jim sepisovaly takové limonádové, slabomyslné příběhy, v nichž hrdinka jest docela pasivní tvor, s kterým si "osud" pohrává jako s peříčkem vítr?" (s. 37)

"Tento trojí dar hvězd je velmi obdobný trojímu obdarování z knih: i ony jakoby rozhrnovaly skulinu v oponě, jíž prohlédneme do věčnosti a i ony pomáhají nám k správné životní orientaci." (s. 75)