Varus
Iris Kammerer
Římský vojevůdce Publius Quinctilius Varus je charakterní a mocný muž s velkou důvěrou ve vlastní lidi. Cherusk Arminius je jeho nejbližší důvěrník a pro Vara je jako jeho pěstounský syn - více Říman než barbarský Teuton, muž, který má výborné vzdělání a výcvik a dělá kariéru v římské armádě. Avšak v jádru svého srdce je Arminius stále Teuton a plánuje brutální zničení římských tyranů. Varus ale odmítá věřit náznakům toho, že se chystá spiknutí. Když je však římská armáda vlákána do léčky, musí čelit tváří v tvář kruté skutečnosti.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2009 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Varus, 2008
více info...
Přidat komentář
Docela dobře zpracovaná kniha o bitvě v Teutoburském lese. Neporazitelné římské legie se podaří zlikvidovat pomocí zrady. Ale ta zrada se dá pochopit, když zrádce Arminius je ve skutečnosti původem Germán. Taky jinak nesoudržné germánské kmeny pro jednou táhnou za stejný provaz. Takže tato bitva se vlastně stane takovou předzvěstí konce římské říše.....
Každé impérium, které svět poznal, nejspíš zažilo šok podobný tomu, co zažili Římané v Teutoburském lese. Vždycky to bylo trochu jinak, ale pokaždé je to v podstatě stejné: Dobyvatelé mají za to, že dobytou zemi ovládli, všude jsou jejich posádky, místní s nimi spolupracují, někteří se dokonce dávají do služeb jejich vojsk. A pak se najednou stane, že se ti místní zvednou a dají dobyvatelům pecku do čumáku. Ne, že by to něco řešilo; říše se stala říší, protože je silná a bohatá a většinou nakonec stejně (aspoň načas) zvítězí. Jádro pudla je ale v tom, že ti dobyvatelé vždycky SAMI SEBE přesvědčí o tom, že ti podrobení akceptují jejich převahu a uznávají, že jim dobyvatelé přinesli pokrok a civilizaci. Pak dobyvatelé dostanou přes držku a říkají tomu zrada. Příběh o zmasakrování Varových legií mi mj. připomněl, jak mi kdysi v Německu jeden strejc vyprávěl o svých zkušenostech z války, jak se těm Jugošům nedá věřit, protože "oni se s váma v hospodě nalejvaj a smějou se a pak vám někde za rohem píchnou kudlu do zad." Co na to říct? Já jsem tenkrát radši mlčel.
Publius Quinctilius Varus byl římský politik a generál, který se neslavně proslavil svou porážkou ve slavné bitvě v Teutoburském lese, kterou se tato kniha zabývá. Tento příběh je příběhem zrady, ale také velikého vítězství Germánů na straně druhé. Kniha dobře popisuje postupně se zvyšující problémy pochodujících římských legií a zabývá se i příběhem obyčejného svobodníka Annia a germánské dívky Thiudgif.
Kniha se mi velmi líbila a budu se k ní vracet.
Ne a ne se začíst. Pořád se tam jedná, stoluje, přechází odněkud někam...nejsem čtenářka, která přeskočí kapitoly a čte od poloviny knihy. Podle mě kniha nemá spád ani potřebnou životnost. Chybí mi napětí, poutavý děj. Kniha je přeplněna jmény, která se navzájem pletou - Valus, Varus...tak na to opravdu nervy nemám. Potvrzuje se mi, že Němci píšou těžkopádně (až na čestné výjimky:)
Vare, Vare, rede mihi legiones meas! Ještě dlouho po bitvě v Teutoborském lese prý císař Augustus v noci bloudil po paláci a volal Vara k zodpovědnosti za ztracené legie. Napínavý román jsem přečetl za 2 dny. Příběh je napsaný z pohledu obyčejných římských vojáků a civilistů, ale snaží se vysvětlit i osobnost samotného Vara. Autorka se drží známých faktů, nechybí podrobný doslov, seznam historických osobností a výkladový slovníček.
Varus
Pokud si chcete představit jak se cítili Římané v Teutoburském lese když je napadli Germáni, doporučuji tuto knihu.