Černé jako smola
Hana Prošková
Vašátko a Horác série
< 2. díl >
Kniha šesti detektivních povídek, nazvaná podle povídky úvodní, má dva hrdiny – malíře Horáce a nadporučíka Vašátka. Navazuje na předcházející Měsíc s dýmkou. V první i druhé povídce najde čtenář to, co se odehrávalo za poslední tečkou dávného případu, ale současně se již rozvíjí případ nový. V poslední povídce Sluneční skvrny je hrdinou pouze Vašátko, který se vrací do své minulosti, k vraždě z 50. let.... celý text
Přidat komentář
Drobné lidské příběhy, které protnou zločiny. Jsou to zločiny jako my lidé, malé a často zoufalé a samozřejmě nedokonalé. Společně s Horácem a Vašátkem chodíte po Praze, nebo sedíte na pivu v jedné z putyk. Milé příběhy, takové obyčejné.
Horác s Vašátkem jsou má oblíbená detektivní dvojice. Nebo spíš umělecko-detektivní vzhledem k Horácově profesi. Baví mě to spojení, je to jiné než běžné detektivní dvojice, trochu víc filozofické, trochu víc na hraně zákona. Přestože většina příběhů je už pár desítek let stará, čtou se docela dobře a dobové archaismy příběhům nijak neškodí. Není to žádná akční "podívaná", spíš přemýšlení a dedukce ve stylu klasických detektivek.
Vašátko a Horác se vracejí, a to ve značně potemnělém pokračování. Decentním mínusem jsou některé opakující se sentimentální motivy, nicméně autorka poučeně pracuje se žánrovými atributy, a komplexním vztahem ústřední dvojice pátračů. Finální povídka je pak nejenom povedeným vyústěním sbírky, ale patří i k nezpochybnitelným vrcholům celého cyklu.
Úlovek z knihobudky. Od Proškové jsem už četl lepší věci, i tak jde ale v rámci českých detektivek o nadprůměr. Kvalitu celé knihy srážejí jen asi dvě slabší zápletky. Všechny povídky mají silnou atmosféru ponurosti a určité oprýskanosti, která v v televizním seriálu o Vašátkovi s Horácem chybí. Povídky jsou zároveň vyprávěny velmi pomalu, což dnes asi nebude řadě čtenářů vyhovovat.
Každopádně bych chtěl ale ještě vypíchnout skvělou závěrečnou povídku Sluneční skvrny, v níž autorka zúčtovala se všemi exponenty minulého režimu z padesátých let, bez ohledu na to, jestli jejich parta zrovna věšela, nebo visela. To se tedy moc často nevidí a nedivím se, že druhé vydání vyšlo až po roce 1989.
V době svého prvního vydání to byla docela špička mezi tehdejšími českými detektivkami. Samozřejmě jak už to u povídkových knih bývá, některé povídky jsou méně dobré (Případ v Es dur nebo Dopisy z onoho světa), ale i tak jde o detektivní příběhy čtivé i dnes.
Nasel jsem u nasich na chate. Fajn cteni na dovolenou, i kdyz z nekterych “soudruzskych” praktik naskakuje husi kuze. Je videt, ze to vyslo v 69, driv nebo pozdejs uz by to neslo.
6 detektivních příběhů se známou dvojkou Horácem a Vašátkem. Po knihách této autorky vždy ráda sáhnu. A nejen z nějaké nostalgie.
Dobrá kniha některé příběhy jsou slabší ale jako celek pěkné. Každopádně kniha Měsíc s dymkou je lepší.
Kniha se šesti příběhy, různé kvality, z doby minulé. Na řešení se opět podílí tehdejší detektivní tandem - Horác + Vašátko.
Soubor šesti detektivních povídek této autorky. Některá velmi pěkná, některá trochu slabší, díky době, ve které se odehrává. Uspokojivé.
Obsahuje šest povídek, autorka má originální témata, styl vyprávění, které nemoralizuje, nehodnotí příčiny ani následky. Setkáváme se opět se svébytným malířem Horácem a nadporučíkem Vašátkem.
Povídky: Černé jako smola, Muž s kočkou, Případ v Es dur, Dopisy z onoho světa, Psyché, Sluneční skvrny.
Případ v Es dur obsahuje humorný prvek, nebýt toho, že varhaník je málem zavražděn, Dopisy z onoho světa jsou mystické, cizinec dostává dopisy od přítele z Československa, který ovšem již před mnoho lety zemřel, ve Slunečních skvrnách obsahuje politický podtext, odkazuje do tížívé doby padesátých let.
Část díla
Autorovy další knížky
| 1975 |  Bibi (převyprávění) |
| 1969 |  Černé jako smola |
| 1978 | Zlá panenka |
| 1966 | Měsíc s dýmkou |
| 1982 | Jahody se šlehačkou |
Málokdy se stane, že je film lepší než kniha. Ta chvíle teď nastala.