Záhada obří číše
Hana Prošková
Vašátko a Horác série
Kniha zahrnuje tři případy dvojice detektivů - výtvarníka Horáce a kapitána kriminální služby Veřejné bezpečnosti Vašátka : 1) Případ u jezera - historie spletitých milostných vztahů a zločinu na muži v prostřeleném gumovém člunu 2) Tajemství obří číše - podivný rébus smrti populárního herce 3) Zelená nálepka - případ ztracené zásilky jedů, jíž mohlo dojít k ataku na život tisíců obyvatel velkoměsta... celý text
Přidat komentář
V knize Záhada obří číše jsou vybrané tři povídky Hany Proškové. V první Případ u jezera se autorka zaměřuje na psychologické vykreslení postav a spletité milostné vztahy mezi nimi, samozřejmě nechybí zjišťování motivu vraždy, kdy obětí je muž na prostřeleném gumovém člunu. Druhá povídka stejnojmenná s názvem knihy je poměrně stručnější a vystupuje v ní populární herec, kterému se stalo pití z obří číše osudným. Nejvíc mě oslovila poslední rozsáhlá novela Zelná nálepka. Zločinem a vysvětlováním motivů nás provází empatický malíř Horác a cílevědomý kriminalista Vašátko, který k celkovému vysvětlení případu jde poněkud jinou cestou.
Přestože se všechny tři příběhy odehrávají ještě za minulého režimu, na kvalitě to těmhle detektivkám nijak neubírá. S Proškovou to není žádná akční "podívaná", spíš psychologie postav a zkoumání příčin a důvodů. Horác s Vašátkem jsou má oblíbená detektivní dvojice. Baví mě to spojení, je to jiné než běžné detektivní dvojice, trochu víc filozofické, trochu víc na hraně zákona.
Je to moc pěkná kniha. Je pravda že ústřední povídka je tedy extrémně dlouhá a docela trvá, než se tím člověk prokouše. Nicméně momentálně jsem těmto detektivkám od Proškové doslova propadl...Uvidíme se na Uhelném trhu.
Tři průměrné detektivní příběhy, autorka se spíše pitvá v psychologii zúčastněných a důvodech, které ke spáchání zločinů vedly, než vlastnímu vyšetřování. Co se autorce podařilo, je vykreslení postav malíře Horáce a kapitána Vašátka spojujících všechny tři novely, bez nich by to za čtení snad ani nestálo.
Menší "sbírka" (3) detektivek, z nichž poslední je nejobsáhlejší - nemůžu říci, že bych byl nadšený, místy mi to připadalo poněkud zamotanější, ale došlo to ke zdárnému konci. Oni prý jsou detektivky jako pohádky, kde také dobro zvítězí,...
Tři detektivní novely z různého prostředí a různé doby minulého režimu. A u všech případů se vyskytuje detektiv amatér Horác. Určeno pro pamětníky - vzpomínky na realitu tehdejší doby převážují nad vlastními přiběhy. Tuto knihu jsem četl pod názvem "Tajemství obří číše " vydavatel MOBA Brno - rok 2013. POZOR! Existuje jiná kniha stejného názvu "Tajemství obří číše " a stejné autorky s jiným obsahem!
Další série "starších" detektivek, která stojí za přečtení... Dostatečné množství psychologických motivů, proplétání dvou přístupů k vyšetřování a nakonec řešení, které zpravidla něčím překvapí... Některé autorčiny prózy jsou natočené - ráda bych takhle viděla Zelenou nálepku...
Jádrem sbírky vybraných detektivních povídek Hany Proškové s názvem Záhada obří číše je rozsáhlá novela Zelená nálepka, popisující ztrátu poštovní zásilky smrtících jedů. V jejím světle jsou zbylé dva kousky, hospodské tlachání o Tajemství obří číše a milostná přetahovaná v Příběhu u jezera, jako chudí příbuzní, pro které zbyly u stolu z bohaté hostiny už jenom drobky. Co je ovšem společné všem třem příběhům, je skutečnost, že spíše než pátráním a dokazováním, se v příbězích, spojených postavami výtvarníka Horáce a kapitána Vašátka, jedná o samotnou psychologii zločinů a okolnosti, která k jejich spáchání vedly. Jednoduchý prostonárodní styl, kterým Hana Prošková píše, rezonuje s duší jednotlivých vyprávění i charakterem jednajících postav, takže čtenář nemá problém se s nimi ztotožnit a přijmout je za své.
Trojice detektivních případů v této knize je hodně o složitých vztazích mezi lidmi. Myslím si, že je to takový typický rys tvorby autorky Hany Proškové. Nejvíce se mi líbila povídka Zelená nálepka a nejméně titulní Tajemství obří číše. Určitě si přečtu i další autorčiny knihy.
Část díla
Autorovy další knížky
1975 | Bibi (převyprávění) |
1969 | Černé jako smola |
1978 | Zlá panenka |
1966 | Měsíc s dýmkou |
1982 | Jahody se šlehačkou |
Další povídková kniha od této autorky, tato slabší, poslední v knize se mi líbila nejvíce. Vtáhla mě do doby, kterou jsem prožila, opětovně psychologie, jak to paní Hana Prošková uměla ve svém psaní. Jak už tady někdo zmínil...... paní Proškové jsem momentálně propadla.