Vasil Dulov: Na frontu přes gulag
Vasil Dulov , Jindřich Fiala
Kniha zachycuje příběh plukovníka Dulova (1919–2008), který pocházel z Podkarpatské Rusi. Za 2. světové války odešel do SSSR. Krátce po vstupu na sovětské území byl zatčen, odsouzen a uvězněn v gulagu. Příležitost pracovní tábor opustit nastala po vypuknutí války mezi Německem a Sovětským svazem. Českoslovenští občané věznění v gulazích z nich mohli odejít bojovat na frontu jako vojáci čsl. vojenské jednotky. Pan Dulov, stejně jako tisíce dalších, tuto příležitost využil. Následně prošel boji vedenými na území dnešní Ukrajiny, Slovenska, Moravy a Čech.... celý text
Přidat komentář
Brožurka o 70 stranách přináší rozhovor s válečným hrdinou podkarpatským Rusínem Vasilem Dulovem, v němž líčí svůj život od dětství, vyučení mlynářem, útěk do SSSR, věznění v gulagu, vstup do československé armády, boje na Ukrajině a Dukle, záchranu života Ludvíka Svobody, jeho četná zranění a doživotní následky, po poválečné studium na vojenské škole a službu v armádě i vstup do KSČ, aby neměl problémy a zajistil dcerám lepší život, a důchod.
Na knihu jsem se moc těšila a podle přečtených cca 20 stran, které jsem našla volně ke stažení jako ukázku, jsem si myslela, že to bude skvělá kniha. Pro mě byla trochu zklamáním. Době strávené v gulagu a na frontě bylo věnováno málo prostoru-ale chápu, lidé, kteří tím prošli, o tom možná nechtějí mluvit. Ale nejvíc mě zklamalo poválečné působení Vasila Dulova v KSČ a také jeho hodnocení sovětské okupace v roce 1968 - jak to prezentuje on a jak je to napsáno v armádních dokumentech. Ty 4 * jsou pouze za zpracování knihy. Životní příběh Vasila Dulova nejde hodnotit.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) gulagy československý zahraniční odboj Podkarpatská Rus 1. československý armádní sbor
Kniha je psána jako rozhovor, takže to není souvislý text, který Vás vtáhne do děje, ale to na čtivosti neubírá. Díky kladení otázek se čtenář dozví i věci, které by jinak pamětník nepovažoval za důležité. Mě se ta kniha líbila a vřele jí doporučuji. Jen škoda, že je tak útlá, pan Dulov měl nesmírně pestrý (a těžký) život.