Väzeň vo vlastnom tele
Martin Pistorius , Megan Lloyd - Davies
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/333514/bmid_vazen-vo-vlastnom-tele-CyA-333514.jpg
4
184
184
Dvanásťročný Martin z ničoho nič ochorel. Bolo to vážne, jeho stav sa zhoršoval a lekári boli bezmocní. Postupne prestal chodiť, hýbať očami a napokon aj hovoriť. Nevnímal okolitý svet, neprítomne civel pred seba a v štrnástich rokoch bola z neho už len bezduchá telesná schránka. No jedného dňa sa jeho myseľ začala prebúdzať. A potom strávil nepredstaviteľných desať rokov pri plnom vedomí uväznený vo vnútri nehybného tela, kým si jedna vnímavá terapeutka nevšimla reč jeho očí. Vtedy sa všetko začalo meniť k lepšiemu a Martin sa naučil komunikovať pomocou prístroja. Svoj príbeh vyrozprával v knihe Väzeň vo vlastnom tele. Úprimne v nej opísal mrazivé podrobnosti zo života nehybného človeka, ktorý intenzívne vnímal okolitý svet – počnúc zneužívaním ľuďmi, ktorí sa nazdávali, že jeho mozog už dávno nepracuje, až po nádej, ktorú mu dodávali tí, čo verili v jeho návrat medzi „živých“. Martinovo rozprávanie nám predstaví svet zdanlivej temnoty a hlboko sa dotkne čitateľovej duše svojou múdrosťou, humorom a vďačnosťou k životu.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2016 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Ghost Boy, 2011
více info...
Přidat komentář
Velmi emotivní kniha. Kniha je napsaná čtivým svižným způsobem. Autor občas přeskakuje do různých fází svého života, ale člověk se v příběhu vůbec neztratí. Určitě doporučuji.
Hodně silný příběh, navíc psaný velmi svižným a čtivým stylem, doporučuji.
Tu sa nedá nebyť osobná a neodvolať sa na vlastný koment k Než som ťa poznala a Hvězdy nám nepřály, keď som videla tú obálku, musela som knihu mať - dívala som sa do tváre môjho Willa, môjho Augusta a Martina, ktorý sa vrátil ku mne z nicoty a jeho cesta je síce zdanlivo omnoho jednoduchšia, ale úskalia duša nemožno merať slovami. Ponorila som sa a uvedomovala si a rezonuje to vo mne, čím všetkým si obaja museli a musia prechádzať, kričať bez slov, komunikovať milimetrami zreníc, sledovať pohyb slnečných lúčov v chvení prachových častíc. Myslím, že túto tvár mi nik nevymaže z pamäti a srdca, aj keď na obálke nie je hlavný hrdina, ani knižný, ani ten môj, ale tá podoba, tá línia mlčiacich pier... to nejde zabudnúť.
Sakra...jeste nez jsem zacala cist tak mi bylo jasne, ze to je presne ten typ knizky, ktery me rozplace a budu smutna. A tak to bylo. Martinova neuveritelna sila a cesta vratit se do zivota je uzasna, plna nadeje a ma stastny konec. Fotky v knizce jsou prijemnym bonusem.
Jedného dňa sa z Martinovho tela stala nehybná schránka na dlhých 10 rokov a zrazu precitol a bol znovu pri plnom vedomí, no nedokázal komunikovať z okolitým svetom. Ako dať ľuďom najavo že,, zije" a nie je len bezduché telo? Neuveriteľný príbeh muža ktorý sa nikdy nevzal.
I když má Martin spoustu omezení, tak nikdy to nevzdává a myslím, že dokáže život užívat víc s úsměvem, než leckdo z nás zdravých. Koukala jsem i na jeho FB stránky a štěstím jen září, má k životu ten největší důvod.
Narazila jsem na ní úplně náhodou. Myslím, že dokonce v Levných knihách. Zaujal mě obal a šla k pokladně... Naprosto nelituji. Bylo to dojemné, zdrcující, inspirativní... Všechno tohle. Dokud je život, je naděje! Jasných 5*
Přemýšlím, co k té knize říct. Rozhodně je to silný příběh... takový, který se nedá vymyslet v mysli spisovatele. Realita zas předčila fantazii.
Nikdo ze zdravých lidí si neumí představit situaci, ve které se Martin ocitl. Při plném vědomí a zcela myslící inteligentní bytost, uvězněná do mrtvé schránky na úrovni kaktusu. Nepředstavitelná noční můra, a přesto stav, který člověk dokázal překonat. Domnívám se, že jsem si z toho, teď po dočtení (během jediného dne), odnesl dvě myšlenky.
Tou první je, že člověk je schopen přežít a překonat i zdánlivě nemožné, pokud k tomu má vůli a odhodlání. Autor možná nebyl schopen z vlastní vůle zemřít, jak ho prosila matka, ale měl obrovskou sílu v následujících letech, aby dospěl k relativně naprosto normálnímu životu.
Tou druhou je, že cizí člověk někde v anonymním ústavu se nikdy nepostará o nemohoucího líp, než ti, kteří ho milují. Na jednu stranu tu byla Virna (a jistě mnozí jiní), bez které by tato knížka možná nikdy nevznikla, ale na druhou stranu tu existuje "domov na venkově". A blbý je, že neexistuje žádný jasný viditelný rozdíl mezi nimi - andělé i zrůdy mají stejnou tvář. Žádný rohy, žádná svatozář.
Další hlubší otisky, co ve mně tahle knížka zanechala, budou dozrávat nejspíš časem.
Zajímavý příběh o tom, jak se může člověk postupně navrátit do života, o ohromné naději a vůli žít. Ovšem z literárního hlediska musím říct, že mě příliš neoslovila, děj se tak různě proplétal všemi možnými fázemi života, takže jsem si často vůbec nebyla jistá, v jaké životní fázi autora se nacházíme. Chybělo mi nějaké jasnější ohraničení.
Neuvěřitelný příběh neskutečně silného kluka a muže.
Vůbec nevím, jak bych se s touhle situací vyrovnala já sama. Ta bezmoc musela být děsivá. Jak pro Martina, tak pro jeho rodinu a blízké. Z pocitu, že vnímám, ale nikdo to neví, by mi asi přeskočilo.
Hluboce obdivuji nejen Martina, ale i jeho blízké a manželku.
Velice silný příběh o nemohoucím člověku zavřeném ve svém těle. Prožil si opravdu muka, přístup pečovatelů, kdy rozuměl všemu, co se říká, ale nemohl nijak reagovat. Kniha popisuje postupný progres a nalezení lásky. Velmi silné.
Tohle jsem nedočetla. Příběh zajímavej, ale z literárního hlediska to bylo šílený, takže vracím do knihovny po třech měsících nedočtené.
Uplne ina ako som podla popisu cakala, ale velmi dobre sa citala. Po tom vsetkom som rada, ze to skoncilo happy endom :)
Kniha je zajímavá,ale takových jako je on jsou stovky.On vše překonal,ale většinou to končí nešťastně.Sila ducha se mu nemůže upřít.
Opravdu strhující příběh, dojemný, hodně emotivní. Během čtení mě překvapil přístup pečovatelů,jak dokážou být zlý. Jinak konec je šťastný, moc jsem to Martinovi přála. Za mě 100%.
Dojemný, silný a skutečný příběh o hodně velké síle Martina, který ušel ohromě velkou cestu. Nemoc ho upoutala na vozík a lůžko, nemohl se pohybovat, mluvit ani myslet. Vše vypadalo beznadějně a nakonec byl schopen vystudovat, pracovat, oženit se, mluvit a napsat knihu.
Skutečný příběh chlapce Martina Pistoriuse uzamčeného v nemohoucím těle musí dojmout každého. Jeho návrat k téměř plnohodnotnému životu je naštěstí ještě možný, ale je to opravdu těžký boj se sebou samým, ale i s nechápajícím okolím. Leccos se o něm dá vyčíst na jeho stránkách nebo i na Wiki, ale tady v té knize je toho opravdu dost k tomu, aby nás to také k mnohému dobrému inspirovalo.
Štítky knihy
prvotina vzpomínky osudy lidí nemocní vegetativní stav jihoafrická literatura lidé se zdravotním postižením
Tohle je jedno velké Vau!! Děkuju autorovi za skvěle napsanou knihu, která se hltá každou stránkou. Jste pro mě inspirací a naději, že se nikdy nemá nic vzdávat.