Vážený pane profesore...

MUDr. Šimek nepochybuje o Bohu, ale vymezuje se proti Katolické církvi, její zkostnatělé liturgii a radám jejích zástupců. Probírá zpověď, frustraci, nevěru, sex, rozum, morálku, triviální řeči, autoritářství... Ne že bych vždy souhlasil, ale trocha kacířství této církvi může jen pomoci.
Například ke zpovědi JŠ píše, že je to divné účtování, když se zohledňují jen ztráty (hříchy, zpytování svědomí): "Jako lékař vracím do života lidi, o kterých předem vím, že pak pokračují v intenzivním trápení svého okolí". Ano, existuje láska, odpuštění, ale nechci-li zhřešit, je podle křesťanské logiky "nehřešit" nejlépe nedělat nic? Takže mám nechat pacienta umřít proto, že nemá dobrou povahu?