Vážka v jantári
Diana Gabaldon
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460667/bmid_vazka-v-jantari-YYN-460667.jpg
4
1149
1149
Cizinka / Outlander série
< 2. díl >
Vážka v jantári je v poradí druhým románom úspešnej série Outlander. Kniha nadväzuje na prvú časť s názvom Cudzinka. Autorka znova skĺbila dva svety, oddelené od seba takmer dvoma storočiami. V krátkom vedľajšom príbehu, ktorý je zasadeným do roku 1968, navštívi Claire Randallová v Invernesse mladého oxfordského profesora Rogera MacKenzieho, aby získala odpovede pre svoju dcéru Briannu. Jej požiadavka je neobvyklá: zistiť, čo sa stalo s mužmi, jakobitskými vojakmi, ktorí bojovali v armáde princa Karola Eduarda Stuarta, po katastrofálnej porážke pri Cullodene v roku 1746? Rogera jej otázka udivuje, ale zároveň je fascinovaný jej odhodlanosťou. Zvedavosť v ňom vzbudzuje aj jej červenovlasá dcéra. Claire vyrozpráva Rogerovi a Brianne, čo sa odohralo rok pred Stuartovským povstaním. Lesk a bohatstvo márnivého Francúzska za vlády Ľudovíta XV. sú v ostrom kontraste voči chudobe a tvrdošijnosti Škótskych horalov, pripravených bojovať za nezávislosť. Claire a Jamie sa zapletajú do politických intríg, špionáže i zrady, pretože sú odhodlaní zmeniť beh dejín a utrpenie škótskeho ľudu. Znechutení márnivosťou a ľahkými mravmi francúzskej vyššej spoločnosti sa vrátia naspäť na vetrom ošľahané vresoviská Škótskej Vysočiny a na krvou presiaknutú zem v Cullodene. Desivá pasca okolností Claire opäť privedie do budúcnosti a k ešte šokujúcejšiemu odhaleniu.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2017
,
Zelený Kocúr
Originální název:
Dragonfly in Amber, 1992
více info...
Přidat komentář
Opět přečteno v rekordním čase. Nemohla jsem se od knihy pomalu ani odtrhnout. Více historie mi nevadilo, naopak jsem si rozšířila své vědomosti jednak z knížky, jednak z internetu, kde jsem si vyhledala další informace. Velmi čtivé napsáno, určitě si přečtu postupně i další díly.
Ještě poznámka k překladu. V prvním díle vyřizoval Dougal vzkaz Claire od Geilis, aby si zapamatovala rok 1967. Rok, kdy odešla do minulosti Geilis a najednou se ve Vážce zmiňuje rok 1968 !!!! Všimla jsem si, že každý díl překládal jiný překladatel, ale není snad takový problém si přečíst předchozí díl, aby překladatel věděl na co navazuje. Nehledě na stylistické a gramatické chyby překladu, kazí to celkový dojem a to samé se týká i dalšího dílu Mořeplavec. Nevím, jestli je to více chyba překladatele nebo korektora, ale při četbě je to obtěžující.
Z audioknihy Cizinka jsem byla vážně nadšená a byla jsem zklamaná, že Vážku v jantaru budu muset reálně číst. Samozřejmě, že jsem ji rozečetla hned po doposlouchání Cizinky. A "četla" ji dalších několik měsíců. Nedělám to ráda, ale já tu knihu prostě vzdávám. Když po víc jak půl roce něco nejsem schopná dočíst a nemám ani potřebu nebo chuť ve čtení pokračovat, je to špatně. Přitom jsem se opravdu snažila. Značně demotivační je už jen začátek. Mysleli byste si, že se vrátíte za Claire a Jamiem do roku 1744? Omyl, začíná se v roce 1968. Šok? Jako blázen. Ale budiž. Jakmile skousnete, že víte jak kniha skončí a tudíž vlastně nemáte důvod ji číst a pokračujete, tak... se nic nestane. Jamie s Claire jsou ve Francii a prakticky až do poloviny knihy se nestalo nic zásadního, překvapivého nebo jakkoliv atraktivního pro čtenáře. Prostě nic. Možná dál se to zlepší, ale já asi nemám vůli to další půlrok zjišťovat. Takže sice s těžkým srdcem (ale pro vlastní dobro) Vážku vzdávám a dám šanci aspoň seriálu. Tam je snad pořád na co koukat.
Asi jsem čekala něco jiného... Snad první knížka, ve které jsem přeskakovala po mnoha stránkách, bylo to na mne moc politiky. Připouštím, že jsem se dost poučila o historii (s drobnou pomocí strejdy Gůgla a tety Wiki), ale rozhodně se mi první díl víc líbil. Moje dojmy z knížky přesně a dokonale vystihuje komentář uživatele Ilirea25, líp bych to nenapsala :-). A hodně, hodně váhám, jestli mám jít do dalších dílů...
Ačkoliv tento díl byl velmi zdlouhavý a především šlo o politiku, moc se mi líbil.
Z historického hlediska jsem se toho více dozvěděla o jakobitském povstání, Karlu Stuartovi i o hrůzách před bitvou u Culloden.
Co se týce hlavních postav, čím dál tím více se mi líbí vztah mezi Claire a Jamiem (ta jejich láska, důvěra, věrnost a porozumění). Jamie Fraser se mi zde jeví jako ideál (ne)dokonalého muže, kterého by si přálo mnoho dívek a žen.
Také se mi líbilo, že se na chvíli přenesli do jiného prostředí (Paříž, Francie) a já měla tak možnost nahlédnout i do jiných zákoutí Evropy v 18.století.
Oproti prvnímu dílu trošku nudnější, zdlouhavější, ale stále velmi čtivé. Některé smrti mě moc zamrzely, ale bez toho by to nejspíš nešlo...
A konec? Ten mi lámal srdce :/
Pro mě asi zatím nejnudnější díl ze série. Po nějaké době jsem knihu četla podruhé a stále mi některé pasáže připadají zbytečné, jiné zdlouhavé, další přehnané nebo hloupé. Objevuje se zde mnohem méně sympatických postav než v předešlém díle a ne všechny situace se mi zdají dořešené. Ještě že další díly už jsou lepší.
Knížka mě bavila, ale nebudu lhát, občas to bylo až moc zdlouhavé a mně osobně dělalo trochu problém držet se vší té politiky a chápat o co jde. Poslední kapitoly jsem ale vážně hltala a oči mi nezůstaly suché.
Stále u mě vede seriálové zpracování, ale jsem ráda, že jsem se pustila i do četby knih. Užívám si drobné odlišnosti v příběhu a zápletky, které se do obrazového zpracování nevešly. Ale souhlasím s většinou komentářů - proč sakra takové cihly?!
Jak již bylo řečeno v předešlých komentářích, první díl byl lepší i když musím říct, že já osobně úplně nerozumím vlně nadšení z této série. Děj mi přijde takový povrchní, až zbytečný. Je ale pravda, že první díl ještě ušel, s tím druhým jsem se strašně prala. Zajímavý se příběh stal až na konci a úplný závěr je nalepený tak, aby se dalo ještě pokračovat. Upřímně ale nevím, o čem pak ještě autorka píše v dalších pěti knihách, když i druhému dílu by neuškodilo razantní zkrácení textu.
Druhý díl série Cizinka je podstatně slabší než díl první. Děj se místy dost vlekl, až posledních 100 stran bylo napínavých.
POZOR SPOILER
Posílám čtyři hvězdy za objem knihy. Tak jsem ji konečně dočetla, dala jsem si na to týden. Už ji čtu podruhé, ale poprvé jsem ji nedočetla. Nyní jsem si na ni nechala dostatek času. Příběh Jamieho a Claire se mi velice líbí. Na začátku knihy se ocitáme v přítomnosti Claire a její dcery. Claire se s pomocí Rogera snaží dopátrat v minulosti, zda její Jamie žije, či padnul v bitvě. Zatímco se Roger ponuřuje do historie, zamiluje se současně do dcery Claire Brianny. V dalších částech se již ocitáme v minulosti Claire a Jamie, kteří se ocitají v Paříži ve Francii a snaží se změnit budoucnost.
Problémem historických románů je, že do jisté míry tušíte jak se bude děj vyvíjet. Zvláště pak prozradí-li vám to autorka hned v úvodu knihy. I přesto jsem příběh slupla jako malinu a stále doufala v nějaký zlom, ke kterému vlastně nakonec ani nedošlo... Po prvním dílu s nádechem červené knihovny chápu, že pro někoho už bylo historie a politiky až příliš, já jsem však byla opět spokojená. Jen najednou pociťuji jistou averzi vůči Angličanům :D nikdy jsem si asi neuvědomila jak ohromně hrdý a tvrdý národ to je....
První díl s názvem Cizinka byl lepší. Možná kdyby byl děj zkrácen a na méně stranách, dala bych hodnocení vyšší.
Nebylo to špatné, ale.... seriál jsem neviděla, resp. asi jeden díl, ale domnívám se, že v tomto případě bude lepší volbou než kniha. Kniha je příliš rozvláčná, příliš romantická, příliš se opakující. Přiznám se, že jsem se už těšila na konec, abych mohla přesedlat na jiný žánr. Možná byla ode mne chyba číst Vážku hned po Cizince. Napsaná není špatně, jen prostě nebude mým šálkem čaje. Mořeplavce si možná přečtu s větším odstupem, uvidím.
Velice jsem se s ní natrápila. Oproti Cizince, kterou jsem přečetla jedním dechem, nic moc. Možná proto, že Skotsko je pro mě mnohem lákavější, než Francie Ludvíka XIV., která je už trochu obehraná.
Čtu tuto knihu a to už docela dlouho. Jelikož čtu knihy pouze v posteli před spaním, o něčem to vypovídá. Jde to číst, ale je naprosto nevyužitý potenciál člověka, který se vrátí do minulosti a v hlavě má vědomosti vlastně z budoucnosti. To, že se "podřekne", že je to jako na fotbalovém zápase a na dotaz, co to říkala odpoví, že nic, tak to je opravdu slabota. Jo ještě u pacientky poznala cukrovku a tudíž věděla, že se pro ni nedá v té době nic udělat. Tedy vlastně ještě využila sterilizaci a mytí rukou při operacích. Prostě toto není dotaženo. Možná si příště přečtu ten první díl Cizinka, který tady mnozí chválí, ale teď si dám po přečtení oddych od autorky a přečtu něco jiného
Štítky knihy
zfilmováno 18. století milostné romány Francie cestování časem Skotsko tajemství mystika jakobité historické rományAutorovy další knížky
| 2010 |  Cizinka |
| 2011 | Vážka v jantaru |
| 2011 | Mořeplavec |
| 2013 |  Hořící kříž 1 |
| 2012 | Bubny podzimu |
Ten konec, Bože ten konec! Brečela jsem jak malá želva a to přitom je jasné, že ten pořádný doják teprve přijde. Honem musím na další díl!