Včelka Meduška - Pohádky z rozkvetlé louky

29.02.2024

Knížka čtená dceři. Pokračování o včelce Medušce a jejích kamarádkách krásce Sedmikrásce a Nešikulce. Příběh mi přišel napsaný „lehčí rukou“. I v tomto díle jsou naučné informace (např. nepřátelé včel – roztoči a sršni, že larvičky vos se živí hmyzem apod.), ale tentokrát to na mě nepůsobilo tak šroubovaně jako u předchozího dílu. Děj se hodně točil okolo včelí královny (stará královna, rojení, hledání nového úlu, nová královna, její zásnuby, kladení vajíček,...), jsou zde už známé postavy (vosa Voršilka, beruška Bedřiška), ale i nové (líný tlustý trubec Matěj, upovídaný trubec Davídek, vrabec Čimčaráček). Škoda, že když je v několika kapitolách popisováno, jak se postavy těší na podzimní ples, plánují, co kdo přinese za jídlo apod., nebyla slavnosti věnovaná samostatná kapitola, jen si o ní včelky vypráví zpětně v poslední kapitole, než se uloží k zimnímu spánku. Odpůrci šikulek a šikulkování si zde nepřijdou na své :), každá včelička je šikovná a z Nešikulky se stane dokonce Šikulka (tohle pojmenování mi vadilo už v prvním díle, stejně tak jako pár dalších drobností, např. „Včelky pospíchaly, protože měly strach, aby nebyly poslední.“ Tak by byly...vždy musí být někdo poslední, tak proč dětem podsouvat, že to musí být nutně špatně…nemůžeme být ve všem na prvním místě). Na konci knížky jsou obrázky jednotlivých „profesí“, které včelky v úlu zastávají, dcerku bavilo jejich pojmenovávání (královna, krmička, kuchařka, stavitelka, …). Čekala jsem, že v příběhu bude víc zakomponována louka, když název nese podtitul „Pohádky z rozkvetlé louky“, to mi tam chybělo, ale alespoň jsem se naučila novou květinu – vstavač kukačka. Ilustrace byly hezké, střídaly se kratší a o něco delší kapitoly, většinou jsme četly dvě za sebou, někdy tři. Dcerce se čtení líbilo, chtěla předčítat každou volnou chvíli, já hodnotím 3,5 *.