Vdovám smutek nesluší
Becky Aikman
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/258372/bmid_vdovam-smutek-neslusi-258372.jpg
3
28
28
Šest manželství, šest tragédií, jeden společně prožívaný začátek Šest žen – šest vdov se schází jednou měsíčně a učí se přežít tu nejhorší věc, která se jim stala. Společně procházejí dobrými i zlými časy a sdílejí své emoce a v průběhu roku podnikají stále dobrodružnější akce. Randí, mají problémy s dětmi, stěhují se, hledají smysluplnou práci, a hlavně dávají opět dohromady své životy a vlastní já, přičemž obracejí tradiční názory na prožívání ztráty blízkého člověka naruby. Je to úžasný důkaz, co dokážou kamarádky, když se navzájem podporují. Vdovám smutek nesluší je neobyčejná kniha, která vás kupodivu rozesměje, samozřejmě i donutí k přemýšlení a připomene vám, že život sice je naprosto nepředvídatelný a občas tragický, ale zároveň i vzácný, křehký a mnohdy radostnější, než by se na první pohled zdálo.... celý text
Přidat komentář
Za mě hodně poučná kniha o tom, jak se vypořádat s obrovským smutkem a žalem, když vás opustí ten nejbližší. Myslím, že nemusí být nutně jen pro ovdovělé, ale že mnoho zajímavých postřehů a myšlenek přinese všem třeba proto, aby si vážili více každého dne se svým protějškem a prosté skutečnosti, že je s nimi. Navíc kniha je vlastně autobiografická, autorka jí napsala, když jí samotné zemřel manžel a tím větší má přínos.
Specifická kniha na nevšední téma, která má přesah a mě osobně se velice dotýká. Troufám si tvrdit, že příběh plně ocení, pochopí a prožije jen ten, kdo zažil, kdo ztratil životního partnera.
Čtení to nebylo jednoduché. S některými myšlenkami jsem se setkala poprvé a celkem mě zaujaly. Neméně zajímavé bylo i nahlédnutí do mysli vdovců, nebo i Marockých vdov. Příběh mě přiměl zase nad vším přemýšlet a často jsem se nořila do vlastního nitra. Moje mysl se vracela do minulosti, vše jsem znovu prožívala. Srovnávala jsem, přikyvovala, pochopila, plakala. Našla jsem porozumění a pochopení. Dostalo se mi i víry. Překvapilo mě, jak moc mám s šestici žen společného, paradoxně je to úleva, konečně vím, že jsem normální.
Kniha psaná vdovou o vdovách a pro vdovy a doporučuji, jak jinak než právě vdovám.
Knihu jsem dočetla do konce jen z donucení, že knihu vždy dočtu. Příběh mě neoslovil naopak nudnější knihu jsem už dlouho nečetla.
Vždy se snažím knihu dočíst, ale tady to prostě nešlo. Téma zajímavé, ale způsob vyprávění mě nudil.
Nebavilo mě, odložila jsem po asi 5. kapitole, ve které hlavní hrdinka dopodrobna rozebírala fáze smutku.
Dostal jsem ji, aby mi jako pomohla v těžký době, ale nic si z ní nepamatuju, protekla bez výraznější stopy, tak buď to bylo tou dobou, nebo knížkou.