Ve jménu Metanoona
Václav Klička
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/163456/bmid_ve-jmenu-metanoona-163456.jpg
3
19
19
Zdeňkovi Pištorovi se jako vedoucímu konstruktéru Omnimikronu podaří dokončit kybernetického mravence. Ten se souhrou mnoha zvláštních okolností dostává na svobodu a ujímá se vlády nad všemi mravenci světa. Vyhlašuje své vlastní zákony. Jako první ten, že život mravence má větší cenu než život člověka. Trestem za porušení tohoto zákona je okamžité vyřazení ze života. Kyberoformik, jak byl tento mravenec pojmenován, přitom tvrdí, že jedná na popud vyšší inteligence - Metanoona. Vyřazených ze života přibývá. Podaří se Zdeňkovi, jako jedinému nedotknutelnému, Kyberoformika zastavit?... celý text
Přidat komentář
Po nadějném rozjezdu příběh sklouzává do mnohomluvného, filozofickými úvahami a obsáhlými monology přeplněného díla sovětského typu. Chvílemi je to opravdu obtížná četba. Z dnešního pohledu je pouze docela zábavné neustálé "soudruhování" v Československu roku 2028 a Praha jako „pupek světa a vědeckého pokroku“.
Autorovy další knížky
| 1981 |  Noční orel |
| 1983 | Drion opouští Zemi |
| 1986 | Ve jménu Metanoona |
| 1992 | Smrt číhá u klavíru |
Píše se rok 1986 a v trafikách se prodává komunistický Rodokaps s názvem Edice Karavana. Už si nepamatuju, zda mi v této edici v mých 9 letech koupil modrožlutý sešit s nápisem "Ve jménu Metanoona" někdo z rodiny, nebo zda jsem si ho cestou ze základní školy koupil sám , ale v každém případě tento spisek je jeden z těch, který prudce torpédoval moji čtenářskou budoucnost - do té kategorie řadím ještě Cestu slepých Ptáků a Signály z vesmíru. Do té doby byla fantastika u mě buď doménou filmů jako Starman nebo E.T. anebo některých dílu Čtyřlístku (Třetí planeta, Bruchnička to zařídí) se sci-fi nádechem a troufám si tvrdit, že tady to všechno začalo.
Bylo mi úplně jedno, že je to pravý a nefalšovaný brak (vzpoura mravenců proti lidstvu!) v utopistickém mírovém hávu té doby (mravenci se bouří také proti zbrojení!) a že hlavní postavou je soudruh Pištora, který to na závěr s náčelníkem pražské kriminální ústředny pěkně vytmaví západním diplomatům. Ostatně na tom nebylo nic divného, pionýrský šátek a soutěž Poznej Sovětský svaz byl běžnou součástí dětského života. Ale tnulo to pěkně hluboko - fantastika v pražských reáliích byla pro mě zatraceně nová a k tomu atomová letadla!
Z pohledu o 34 let později (je to vůbec možné) je to pochopitelně všechno trochu směšné, Kličkovy postavy se moc nechovají jako skuteční lidé a Kyberoformik je tak trochu jako Fidel Castro - jeho proslovy jsou obvykle dlouhé k uzoufání a plné toho, co se ve Star Treku nazývá technoblábolem. Autor se navíc vyžíval ve složeninách ruského typu a tak je text plný myrmekyb, techminů a bůhvíčeho ještě. Ale přesto mne znovu tento zapomenutý text znovu přitáhl a nepustil; asi to nebude jeho kvalitou, ale nostalgií.