Ve jménu zákona
Michal Dlouhý
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/156604/ve-jmenu-zakona-156604.png
4
12
12
Ve jménu zákona - to byla formulace, kterou používal četník, když ve službě zakročoval proti někomu. Četnictvo bylo založeno už za rakousko-uherské monarchie a po vzniku Československé republiky byla jeho role upřesněna jako vojensky organizovaný strážný sbor, sloužící k zajištění pořádku a bezpečnosti na území republiky. Jak jeho příslušníci naplňovali tento úkol v praxi, jak chodili na pravidelné pochůzky a zajišťovali zloděje, lupiče, vrahy a další narušitele pořádku, o tom vypráví již desátá kniha odborníka na historii četnictva. Michal Dlouhý zbytečně nekošatí jednotlivé příběhy, jeho jazyk je stručný až úřední, jako byly zápisy četníků o splněném úkolu. O to je knížka poučnější a má velkou dokumentární hodnotu Desátá kniha krátkých povídek odborníka na historii četnictva o činnosti tohoto vojensky organizovaného sboru na celém území Československé republiky... celý text
Přidat komentář
Na základě čtenářské výzvy jsem si objednala tuto knihu s tím, že si přečtu humorné vyprávění detektivních případů z dob první republiky.
Jsem velice zklamaná, neboť obálka je zavádějící a já knihu považuji za ztrátu času.
Úsměvné čtení, zachycující život prvorepublikových četníků, které autor neúnavně propaguje už od dob TV Četnických humoresek. Kouzelné je zejména používání stylu a mluvy dobových novin, zákonů a oběžníků, které Michal Dlouhý důsledně využívá.
Velmi útlá kniha, kterou jsem si přečetl ze zajímavosti, abych zjistil, jakým způsobem Michal Dlouhý píše o dějinách četnictva. Píše tak, aby zaujal i laické a letmé zájemce o tématiku. V případě knihy Ve jménu zákona se jedná o pitaval (krátkých) příběhů. V některých z nich jsou zavražděni četníci, v jiných zabiti zločinci (v některých případech je obojí), ve většině příběhů neumře nikdo. Kvituji, že autor zařadil případy z Čech, Moravy, Slezska, Slovenska i tzv. Podkarpatské Rusi. Nejvíce mi v hlavě utkvěl příběh Pekelný stroj, který se odehrál v Prostějově. Dále si po dvou týdnech vybavuji příběh o klubu "sebevrahů" a příběh paliči na Slovensku. Obecně jsem "zjistil", že někdo byl schopen ukrást cokoliv (jako dnes a jako jinde). Nejedná se o špatnou knihu, ale pokud bych jich četl od Dlouhého více zřejmě by mi splývaly. Někdy si ale určitě zase něco na toto téma od stejného autora přečtu.