Král Václav IV.

26.09.2020

Když jsem začal v 60. letech číst, bylo normální shánět knihy z 20. a 30.let. V těch 40.letech toho moc nevyšlo a z těch padesátých to zase většinou ke čtení nebylo. Měl jsem štěstí, několik Čečetkových knih jsme doma měli a proti Jiráskovi to byla čtenářská pohoda. Rozhodl jsem se postupně se po 50ti letech k tomuto autorovi vracet.
Kupodivu literární jazyk této knihy až zas tak archaicky nepůsobí. Za chvíli si zvyknete a čtete prakticky normální rychlostí. Zajímavý je hlavně náhled na osobu Václava IV. Dnes hlavně díky Bauerovi je převážně líčen jako slaboch a opilec, zcela ve vleku svých milců. Tady naopak je to silně sociálně cítící jedinec. Ač Čech jen ze čtvrtiny, přesto češství všude prosazuje. To je překvapující vzhledem k tomu, že autor se přestal po roce 1948 vydávat. Co proklaté dvojici ničitelů naši kultury Kopecký/Nejedlý na něm vadilo už nezjistíme. Mezi řádky se pak dá vyčíst komplex rozmazlovaného syna slavného otce a hlavně bezdětnost a z ní vyplývající žádná perspektiva zachování rodu. Ve spojení se zdravotními problémy a nepřátelskými příbuznými je pak spíš zázrak, že vydržel vládnout 40 let.
Autorovým cílem nejsou kvanta historických dat, spíše knihu odlehčuje různými milostnými vztahy dalších postav.
Asi trochu vliv Večerů pod lampou. Ač díky manželce má Václav víceméně přátelský vztah k Husovi, kterého obdivuje, tak zcela jednoznačně se postaví proti vlně fanatismu po jeho smrti. Jediné co mě trochu iritovalo, je autorovo neustálé používání šavle českými šlechtici. To pan učitel nenastudoval.