Ve skříni
Tereza Semotamová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/390723/bmid_ve-skrini-Mdj-390723.jpg
3
119
119
Hlavní hrdinka nové prózy Terezy Semotamové žije v nespokojeném vztahu v cizině; po nevyjasněné smrti partnera se vrací do rodné země, kde však nemá kde žít (ostatně ani neví jak), a tak vezme zavděk skříní, kterou její sestra hodlá vyhodit. Skříň umístí do vnitrobloku a nastěhuje se do ní. Bizarní východisko textu se postupně stává metaforou hledání prostoru na tomto světě, do nějž se projektuje vztah k rodině, mužům, kamarádům, k sobě samé. Jsme svědky hrdinčina boje o holou existenci; vypravěčka jej sice vytěsňuje, nakonec však není zbytí. Léto totiž končí a do skříně zatéká. Bezejmenná vypravěčka nás provádí svou životní krizí, do níž vyústil nedávno skončený trýznivý partnerský vztah. Její vyprávění však nezabředává do nějaké uvzdychané sebelítosti (jíž se podobný typ psaní tak často nedokáže vyhnout), a to především díky živosti jazyka, prodchnutého slangovými obraty, popkulturními narážkami, všemožnými hříčkami, do nějž se ovšem tu a tam vlamují i „vyšší“, abstraktnější polohy, zejména v reflexivních, až meditativních pasážích, které tvoří jakýsi refrén vypravěččina monologu. Před čtenářem se tak postupně skládá jakási tragikomická mozaika, v níž se odráží jedna etapa života mladé ženy, etapa plná nálezů a ztrát, strnulosti, ale také odhodlání žít jinak a touhy po lásce.... celý text
Přidat komentář
Při prohlížení knih pro Magnesii Litera 2019 mě zaujala tato kniha, kterou jsem následně zařadila i do čtenářské výzvy. Kniha je z mého pohledu ale velmi chaotická. Autorka přebíhá ze současnosti do vzpomínek, které jsem vždy ani nepochopila, kam patří. Občas jsem nedokázala rozeznat ani přítomnost od autorčiných snů. Také styl psaní je občas čtivý a jindy tak překombinovaný, že si jej musíte přečíst znovu. Potom doufáte, že vše pochopíte. Pro mě byla kniha zklamáním. Téma by nebylo špatné, ale styl psaní mě opravdu neuchvátil.
Možná to bylo i tím, že jsem knížku četla v hodně zvláštním období a rozpoložení, ale vyloženě mi sedla.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Ve skříni |
| 2024 | Radikální potřeby |
| 2016 |  Počong aneb O pinoživosti lidské existence |
| 2007 |  Čtyřikrát jinak |
| 2013 | Německé rozhlasové hry 50. let |
Myslím, že je důležité, ba přímo nutné, číst knihu v určitém rozpoložení. Nejde o žádnou odpočinkovou četbu ani jednoduchý/jednoznačný příběh. Je to jako jízda po hlavní, kde je však nespočet rohů, uliček a zákoutí, kam člověk jen krátce nahlédne. Stejně jako tolik zmiňovaná skříň. Skříň jako metafora, jako zázemí a jediná jistota, kterou hlavní hrdinka skutečně má či vlastní, jakkoli šíleně to snad zní.
Autorčin styl mi trochu připomínal Myškovou a její Nícení, ale přeci jen si jela svou vlastní, osobitou lajnu – psaní lehké, vtipné, komické, až ironické. Líbilo se mi střídání jazyků (čeština, němčina, angličtina), neologismy spojené s hovorovou řečí, odkazy na díla jiných autorů i myslitelů apod. Mně kniha zkrátka sedla a nominaci na Magnesii Literu si podle mě právem zaslouží.