Tereza Semotamová

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1983

Nová kniha

Radikální potřeby

Radikální potřeby - Tereza Semotamová

Bezejmenná vypravěčka nového románu Terezy Semotamové dokáže svým živým, bezprostředním jazykem a naléhavým tónem rychle vtáhnout čtenáře do svého světa, jenž v... detail knihy

Populární knihy

/ všech 6 knih
Radikální potřeby
Radikální potřeby
Ve skříni
Ve skříni
Počong aneb O pinoživosti lidské existence
Počong aneb O pinoživosti lidské existence
Čtyřikrát jinak
Čtyřikrát jinak

Nové komentáře u knih Tereza Semotamová

Radikální potřeby Radikální potřeby

„Banger!“
— Luna0616

Radikální potřeby Radikální potřeby

„Nechce se mi věřit, že tohle napsal někdo, komu je víc než 16-20 let. Jazykově, obsahově, myšlenkově prázdné, nudné a ploché. Soubor zbytečných a emocionálně/intelektuálně tupých glos, u kterých je třeba litovat papíru, který na tenhle blábol padl.“... celý text
— Medovnice

Radikální potřeby Radikální potřeby

„Puškin uvedl do literatury postavu "zbytečného člověka", tj. osobitého jedince, většinou příslušníka vyšší společenské vrstvy, snad talentovaného a inteligentního, ale kvůli svému lajdáctví neschopného vybudovat si nějaký společenský status, kariéru apod., v důsledku čehož zleniví a totálně zpasivní, neúspěch začne svádět na prokletí osudu, nešťastné náhody a chyby svého okolí, má pocit, že je zbytečný a nic nemá smysl... Semotamová v Radikálních potřebách (podobně jako Elšíková v Pacance) představuje jeho 30letou ženskou variantu v letech 2018-202?: "zbytečnou" umělkyni v digitální době, která má předpoklady uskutečnit vše, co si usmyslí, a přesto nedělá nic, jen kňourá z nudy a sobecky řeší jen sebe, na všechno má názor, tedy spíše pocit, a vždycky touží po opaku toho, co se zrovna děje (např. nemůže umělecky tvořit, protože nemá čas - a když získá tvůrčí stipendium na dlouhodobý zahraniční pobyt, stejně nevytvoří nic; nebo utíká od lidí, zavírá se doma, kde v posteli sjíždí sociální sítě a seriály, aby ji nikdo neobtěžoval, a když přijde lockdown, pláče, že nemůže ven atd.) Semotamová dobře ukazuje na současnou generaci, které po vypnutí wifi okamžitě odumírá mozek a která (snad nevědomky) sama dělá a myslí právě to, co nejvíc kritizuje (eko, enviro, femin, trans...), nicméně brzy tohle sebe- a všeho-kritizování začne nudit i čtenáře a v okamžiku, kdy se časově jen volně ukotvený příběh pevně zasadí do období covidové pandemie, úplně ztratí šmrnc SPOILER: jak to s Hankou dopadne? no jasně, jak jinak než "vidinou lepších zítřků" a "nalezením smyslu v života" díky neplánovanému těhotenství...“... celý text
— los

Ve skříni Ve skříni

„"Mám chuť se zeptat, kde jsou děcka, proč bouchly ty dveře, jestli nejsem na obtíž, kde mám doklady a peníze, jak často se zalívá tamta kytka, mně kdysi uschla, proč nejsem spokojenou prodavačkou chlebíčků, co právě po práci odpočívá v sauně, a proč si lidi, než umřou, nedokážou říct to, co je vnitřně vzájemně drtí, a místo toho melou o pudincích a podobně?" Oceňuji originální styl psaní a záměrný chaos v dějových linkách, který nutí čtenáře přemýšlet. I téma mi přišlo zajímavé. Jinak jsem se ale při čtení trochu nudil, neustálé reference a (ne)skryté vtípky a hříčky na mě působily spíše rušivě. Asi to mělo evokovat chaotický proud myšlenek vykolejené mileniálky, ale v tom mi styl např. Lucie Faulerové připadal mnohem záživnější a přirozenější.“... celý text
— Mr.Donut

Počong aneb O pinoživosti lidské existence Počong aneb O pinoživosti lidské existence

„Asi to má být satira na dnešní dobu, ale moc jsem se nechytala. Připadá mi, jako kdyby si autoři dělali legraci i z nás, čtenářů, ale ne tak úplně příjemným způsobem… Byly tam vtipné momenty, kdy jsem se smála. Ale kdybych teď měla shrnout, o čem kniha byla? Já nevím!“... celý text
— Romalu

Přejít na knížky autora