Ve spárech Aljašky

03.02.2016

Takže machírek na kole se bude kapku vytahovat, jak přečůral divočinu, říkal jsem si skepticky, než jsem knihu otevřel a zběžně ji prolistoval. Šeredný omyl! Vrátil jsem se tedy na první stránku. S takovou pokorou autora a přiznáním vlastní malichernosti ve srovnání s drsnými přírodními živly jsem nepočítal. Že Aljašku překoná, jsem tušil, ale že o svém obdivuhodném výkonu podá báječné svědectví i na papíře, mě překvapilo a ponouklo k dalším jeho expedicím.

18.01.2016

Přečteno jedním dechem, doporučuji všem. Kromě neuvěřitelného sportovního výkonu dokázal Jan Kopka v knize skvěle vystihnout atmosféru závodu, celé Aljašky a mentalitu nejen místních obyvatel, ale také ostatních závodníků a především tu svou. Knížka umožňuje alespoň nepatrně nahlédnout do míst, kam se běžný smrtelník nikdy nevydá - do nitra Aljašky a do nitra své osobnosti.

12.01.2016

Nikdy jsem moc nechápal, proč na tenhle závod někdo vyrazí s kolem a kniha mě přesvědčila o tom, že je to spíš o chůzi než jízdě, ale přesto velký respekt. Neuvěřitelných 23 dní v divočině. Napsané poutavou formou. Nejen výpověď o sportovním výkonu, ale také aljašský cestopis. Dlouho jsem nad některými pasážemi přemýšlel při svých výletech se psy.

"I přesto, že s sebou mám GPS, zabalil jsem si i buzolu. Z dalších věcí na přežití to byla píšťalka, slabá horolezecká šňůra, karabinky, titanový nůž a v obalu od kinofilmu hadřík nasáklý benzínem, abych dokázal rychle rozdělat oheň, zápalky i zapalovač. Tohle všechno jsem měl umístěné v brašničce přímo na řidítkách co nejvíce po ruce. Ve chvíli, kdybyste se propadli do vody, jde o vteřiny."

"Pocit nicotnosti i nejisté počasí způsobuje hmatatelný strach i vědomí omezenosti života. V tuhle chvíli nejde o žádné konkrétní nebezpečí, jde o nebezpečí, které cítíte všude okolo. Díky strachem vybičovaným smyslům si všechno uvědomujete zřetelněji, tu smrtelnou krásu okolo, svůj život i jeho pomíjivost."

"Ráno jsme si všimli, že kolem našeho bivaku se v různě velkých kruzích objevily vlčí stopy. Vypadá to na nějakého vlka samotáře, protože stopy jsou jen jedny, zato obrovské."

"My přikládáme penězům příliš velký význam... Oni je také potřebují k životu, ale vypadá to, že se jich zároveň i obávají. Staří moudří eskymáci si jsou moc dobře vědomi i jejich zlé moci. Pokud jich mají hodně, víc než potřebují, může jim to zatemnit mysl."