Ve spárech Aljašky

Ve spárech Aljašky
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/104454/ve-sparech-aljasky.jpg 5 84 84

Kniha přibližuje nejdrsnější závod planety, který autor absolvoval na upraveném kole a v nesnesitelných mrazech.

Přidat komentář

Fross
09.10.2024 5 z 5

Tahle knížka byla pro mě přesně ta, kterou chcete číst každý den kousek a zároveň ji nikdy nedočíst. Netušila jsem, jak poutavé vyprávění mrazivou Aljaškou mě dokáže vtáhnout do děje pokaždé, kdy jsem tu knihu otevřela a začetla se. A to nemusel být ani román. Příběh je doplněn fotkama autora, které pěkně dokreslují představivost o reálném světě. Je to přesně pro ty čtenáře, kteří mají rádi ať už divočinu, Aljašku,dobrodružství či cyklistiku. Nebo příběhy, které se opravdu udály. Klobouk dolů před autorem.

Moudd
01.04.2023 5 z 5

Tak tohle mě hodně bavilo. V podstatě survival z Aljašky, přežití v mrazivé nevlídné přírodě. Určitě se ke knize ještě někdy vrátím.


ivoiro
12.05.2022 5 z 5

Tohle byl úžasný příběh autora. Zvládnul snad nezvládnutelné.

mgeisselreiter
10.04.2022 5 z 5

Jan Kopka je má „krevní skupina“, úplně mu rozumím, máme hodně podobný pohled na svět. Navíc nesmírně obdivuji lidi, co všechno dokážou ze sebe vymáčknout v extrémních situacích. Ač Honza je sportovec a ne spisovatel, podařilo se mu napsat 2 výborné knihy, a to nejspíš z toho důvodu, že píše lidsky, přirozeně, poutavě a na zajímavé téma. První kniha (kterou jsem četl v revidované rozšířené verzi pod názvem Cesty peklem a sněhem) popisuje 3 extrémní závody, kdežto tato se věnuje jen jednomu. Na zhruba stejném počtu stran tak v této knize je mnohem více prostoru pro úvahy a smyslu života, o odtržení člověka od přírody apod. Jan též hodně popisuje Aljašku, její obyvatele a zvyky, jde tak vlastně zároveň o zajímavý cestopis, průvodce cestovatele. Tím je ale celá kniha víc roztahaná a neodsýpá tolik jako jeho první kniha, která je hutnější a kompaktnější. Ve výsledku jsou ale obě knihy výborné. 5*. 10. 4. 2022.

ludek.n
04.03.2022 5 z 5

Iditarod Trail Invitation to je 1100 mil napříč aljašskou divočinou. Běžně závod pro psí spřežení, od jisté doby také paralelní měření sil mezi bikery, chodci a lyžaři (nutno podotknout, že na rozdíl od musherů ho ostatní jedou bez jakékoli organizované podpory na trati a také bez ceny za vítězství). Jan Kopka se tohoto extrémního závodu poprvé zúčastnil v roce 2003, aby ho o čtyři roky poté, při svém druhém startu v roce 2007, vyhrál. A právě tento zážitek popisuje ve své knize Ve spárech Aljašky. Není to však kniha o vítězství, je to vyprávění o divoké přírodě, odvaze, vůli a o přátelství, které spojuje napříč generacemi i zeměmi. Syrové emoce, které Kopka před čtenáři odhaluje, jdou až k samé podstatě lidství. Když si čtete ty prosté a jedinečné životní pravdy, běhá doslova mráz po zádech, a to i přesto, že knihu čtete ve vyhřátém pokojíku. Je to neskutečné a pohlcující čtení bez příkras i bez komerčních ozdob. Jen zima, led, sníh a nezlomné odhodlání několika mužů, kteří si vydali zdolat smrtelné nástrahy a nebezpečí Iditarod trati. Díky mé přítelkyni mám ve svém výtisku Honzův vlastnoruční podpis a cením si ho nad jiné, protože to, co na Aljašce dokázal je skutečně mimořádné. Stejně jako kniha, kterou o tomto výkonu napsal.

jiri743
22.03.2021 5 z 5

moje krevní skupina

lenka6751
05.01.2021 5 z 5

Nádherná kniha !

tyna14
03.11.2020 5 z 5

Skvělé, napínavé čtení. Moje první kniha tohoto žánru a nikdy bych neřekla, že mě může tak pohltit. Velmi inspirativní je i popis autorových úvah a myšlenek během závodu.

Josh
21.02.2020 4 z 5

CITACE
"Má člověk život nalinkovaný dopředu, anebo ho ovlivňuje sám svými rozhodnutími? V běžném životě doma o těchhle věcech vůbec nepřemýšlím.... Tady ale díky hmatatelné síle přírody, nebezpečí a osamělosti stále hledám spojitosti.… Začínám ale věřit na to, že život nám dává určité signály a my je buď využijeme nebo ne, anebo si jich vůbec nevšimneme."

"Hodně lidí se mě ptá, jestli mám vůbec z něčeho strach, když se pouštím do takových dobrodružství…. Strach je velice užitečná a potřebná věc a pomáhá přežít! Strach má podobnou funkci jako bolest a je to vaše přirozená ochrana, abyste se nedostali za limitní hranici ohrožení…. Absence strachu je ale nahrazena zkušenostmi, které během doby tady získáváte…."

* Jako všechny knihy o výjimečných zážitcích nebo adrenalinových cestách (pěšky, kolmo, autmo, letmo, … ) také tato popisuje zážitky a cestu, ALE už ne každá je upřímnou zpovědí a hlubším zamyšlením. V tomto případě navíc bez patosu. Určitě je tato kniha o velmi originálním prostředí, podloženém nejen fotografiemi, avšak dává každému čtenáři mnohem širší výběr – odvaha, přátelství, pomoc, smysl života, příroda ... Stačí se jen začíst a určitě si najdete to své :o)

Někteří nemusí jet na Aljašku, aby zjistili, jaká rozhodnutí mění jejich život, získávali zkušenosti a prožívali strach. Možná nejen někteří….. Nebo snad se všichni denně nerozhodujeme (za sebe i jiné), neprožíváme strach a nepřidáváme nové zkušenosti? ALE přece jen něco – jen někteří věnují pozornost životním signálům :o))

3nitka
12.01.2020 5 z 5

Skvelá kniha. Na začiatku som rozmýšľala, čo by mohlo donútiť niekoho k takémuto konaniu. Ísť sám na opačný koniec sveta s bicyklom a tam v mraze, snehu a divočine prekonať 1800 kilometrov.
Po prečítaní knihy to už viem.
A viem aj to, že by prospelo nám všetkým uvedomiť si, na čom v živote naozaj záleží.
Vážiť si maličkostí a drobných radostí, ktoré robia život krásnym.
"Každá takováhle cesta, kdy jsem ponořený na dlouhou dobu do čisté přírody bez příměsi civilizace, mě nutí přemýšlet o významu člověka v přírodě…Člověk po celou dobu své existence pracuje jen na svém blahobytu a majetku…"
Obyčejná vlastnost jako je skromnost, mít v životě jen to co potřebuje, je mu vzdálená.

Crozz
14.11.2019 5 z 5

Super čtení, zajímavý myšlenkama o lidech a sama sobě...

Stupino
12.11.2019 5 z 5

Teď jsem to dočetl a nic lepšího jsem ze života nečetl. Je to super napsané, úplně mě to pohltilo. Člověk po přečtení má chuť vlézt na kolo a jet kamkoliv s brašnami. Už jsem si je pořídil a rok 2020 je dovolená jen o kolech sice po Čechách, ale zážitky vám nikdo nevezme. Doporučuji 100%.

makacek
05.04.2019 5 z 5

úžasný cestopis, z úžasného mrazivého prostředí, od úžasného autora/cyklisty. Má již více a knih a žádná mě teda neoslovila jako tato, ale i tak stojí za přečtení. Je to možná tím, že tuto jsem četla jako první a celá se věnuje jednomu závodu.

pafčaodřeky
05.03.2019 5 z 5

Po trošku pomalejším úvodu (řešení sponzorů, historie trasy) nastává po startovním výstřelu napínavý, mrazivý thriller. (A to jsem teď četla Tmu od Karika-která měla být děsivý horror z hor-pcháá!) "Základní otázky: dojdu nebo pojdu? Seberu se, nebo mě sesbírají? Rozhodovat se: zastavím se-zmrznu, nezastavím se padnu vyčerpáním. Jíst nebo spát, obojí nedám. Napiju se, poliju se, omrznu-nenapiju se, dehydratace, konec. Kamarádi postupně odpadávají, mám to také vzdát?" Safra, tomuhle říkám napínačka, jak malý gaťě!

Tomas@S
23.11.2018 5 z 5

Idealni kniha pro zimni obdobi v Cechach, pri jejimz cteni vam prestane mistni zima tolik vadit pri predstave, ze jinde je vyrazne chladneji. V podminkach v jakych se jeji autor pohyboval pres 3 tydny, kde pry i nanuk prijemne zahreje v krku. Jedna se o popis jeho v poradi jiz druhe ucasti v tomto neuveritelnem zavode Iditarod, v roce 2007. Prvni zavod je popsan v predchozi knize "Cyklistickym peklem". Honza Kopka se pak ucastnil tohoto zavodu jeste v roce 2014. Ta posledni ucast neni knizne jeste popsana, snad se casem objevi. Nicmene zajimava jsou videa jeho i dalsiho ucastnika Pavla Richtra (youtube), kde se muzeme podivat na mista popisovana v teto knize, doporucuji. Ten zavod v roce 2007 musel byt opravdu drsny, jednak Honza Kopka jel jeste na temer normalnim kole, fatbiky byly cerstvou novinkou. A podminky byly hodne drsne, o cemz svedci to, ze dojeli do cile jenom 2 ucastnici. Co se tyce knihy samotne, jsou tam krasne fotky a popis cesty je skvele napsany. Co mi trochu vadilo byly obcasne sverazne filozoficke uvahy, ale na to jsem byl trochu pripraveny z jinych textu a tak jsem to pretrpel :-) Ale nic ve zlem. Zaverem, kniha mi prijde jako nejlepsi format popisu celeho zavodu, video nebo rozhovor neni tak zajimavy. A navic se dozvime i spoustu informaci okolo, jako o jinych ucastnicich a o osobnich pocitech na ceste.

dobras
28.12.2017 5 z 5

Odložil jsem knihu Rozhledny a rozhlížel se s autorem po Aljašce. Smekám pomyslný klobouk před takovým výkonem a vzpomínám na časy, kdy jsme prošlapávali stopu přes Jizerky.
A tak čím nesnadnější to bylo, tím víc chcete jít dál a věříte, že to nejhorší máte za sebou. Funguje to jako motor./str. 124/

martenz
26.02.2017 5 z 5

Neskutečně inspirující a zajímavé čtení.

mishka1976
31.01.2017 5 z 5

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Strhujícím způsobem jsou zde popsány vyhrocené situace v průběhu závodu, kdy se autor ocitá na pokraji psychického či fyzického vypětí. Popisuje zde nejen průběh závodu, ale i krásy přírody, laskavost a vstřícnost mísních ať už indiánů či eskymáků.
Kniha je nejen čtivá, ale nutí čtenáře rozmýšlet o svém způsobu života, o životních prioritách i o vztahu k přírodě. O tom, co je opravdu důležité...
Vřele doporučuji všem a to nejen cyklonadšencům.

Krami
22.09.2016 4 z 5

Klobouk dolů před tímhle vytrvalcem!
Dost těžko se musí popisovat něco, co se svým způsobem vlastně popsat a převyprávět moc nedá, nýbrž se to musí jednoduše prožít. Janu Kopkovi se to ale pěkně poutavě povedlo a za to mu moc děkuju. Hodně poučné je přiblížení životní filozofie a vyrovnaného bytí lidí "tam nahoře". Na dobrosrdečně seveřany si teď vzpomenu při prvním pohledu do kyselého obličeje za pultem v supermarketu nebo při nechápavém troubení některých zamindrákovaných řidičů. Tahle knížka mě zase přinutila se sebou něco dělat - tedy dělat něco navíc - a navíc mi prohloubila respekt k přírodě.

Hakl54
11.07.2016 5 z 5

Knížka mě úplně pohltila a netřásla jsem se zimou pouze díky tomu, že je právě léto. Nechápu jak takové podmínky může člověk vydržet a kde končí hranice lidských možností. Velice zajímavý je popis místního obyvatelstva a jejich přístup k životu a přírodě. Hezky se to čte v pohodlí domova, kde jsme obklopeni civilizací. Život v nepoškozené přírodě nás přitahuje, ale ve skutečnosti by návrat k takovému životu byl pro většinu nás (včetně mě) dost bolestný. Už si sháním další knihy od pana Kopka:).