Ve spárech Aljašky
Jan Kopka
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/104454/ve-sparech-aljasky.jpg
5
86
86
Kniha přibližuje nejdrsnější závod planety, který autor absolvoval na upraveném kole a v nesnesitelných mrazech.
Přidat komentář
Tak tohle mě hodně bavilo. V podstatě survival z Aljašky, přežití v mrazivé nevlídné přírodě. Určitě se ke knize ještě někdy vrátím.
Jan Kopka je má „krevní skupina“, úplně mu rozumím, máme hodně podobný pohled na svět. Navíc nesmírně obdivuji lidi, co všechno dokážou ze sebe vymáčknout v extrémních situacích. Ač Honza je sportovec a ne spisovatel, podařilo se mu napsat 2 výborné knihy, a to nejspíš z toho důvodu, že píše lidsky, přirozeně, poutavě a na zajímavé téma. První kniha (kterou jsem četl v revidované rozšířené verzi pod názvem Cesty peklem a sněhem) popisuje 3 extrémní závody, kdežto tato se věnuje jen jednomu. Na zhruba stejném počtu stran tak v této knize je mnohem více prostoru pro úvahy a smyslu života, o odtržení člověka od přírody apod. Jan též hodně popisuje Aljašku, její obyvatele a zvyky, jde tak vlastně zároveň o zajímavý cestopis, průvodce cestovatele. Tím je ale celá kniha víc roztahaná a neodsýpá tolik jako jeho první kniha, která je hutnější a kompaktnější. Ve výsledku jsou ale obě knihy výborné. 5*. 10. 4. 2022.
Iditarod Trail Invitation to je 1100 mil napříč aljašskou divočinou. Běžně závod pro psí spřežení, od jisté doby také paralelní měření sil mezi bikery, chodci a lyžaři (nutno podotknout, že na rozdíl od musherů ho ostatní jedou bez jakékoli organizované podpory na trati a také bez ceny za vítězství). Jan Kopka se tohoto extrémního závodu poprvé zúčastnil v roce 2003, aby ho o čtyři roky poté, při svém druhém startu v roce 2007, vyhrál. A právě tento zážitek popisuje ve své knize Ve spárech Aljašky. Není to však kniha o vítězství, je to vyprávění o divoké přírodě, odvaze, vůli a o přátelství, které spojuje napříč generacemi i zeměmi. Syrové emoce, které Kopka před čtenáři odhaluje, jdou až k samé podstatě lidství. Když si čtete ty prosté a jedinečné životní pravdy, běhá doslova mráz po zádech, a to i přesto, že knihu čtete ve vyhřátém pokojíku. Je to neskutečné a pohlcující čtení bez příkras i bez komerčních ozdob. Jen zima, led, sníh a nezlomné odhodlání několika mužů, kteří si vydali zdolat smrtelné nástrahy a nebezpečí Iditarod trati. Díky mé přítelkyni mám ve svém výtisku Honzův vlastnoruční podpis a cením si ho nad jiné, protože to, co na Aljašce dokázal je skutečně mimořádné. Stejně jako kniha, kterou o tomto výkonu napsal.
Skvělé, napínavé čtení. Moje první kniha tohoto žánru a nikdy bych neřekla, že mě může tak pohltit. Velmi inspirativní je i popis autorových úvah a myšlenek během závodu.
CITACE
"Má člověk život nalinkovaný dopředu, anebo ho ovlivňuje sám svými rozhodnutími? V běžném životě doma o těchhle věcech vůbec nepřemýšlím.... Tady ale díky hmatatelné síle přírody, nebezpečí a osamělosti stále hledám spojitosti.… Začínám ale věřit na to, že život nám dává určité signály a my je buď využijeme nebo ne, anebo si jich vůbec nevšimneme."
"Hodně lidí se mě ptá, jestli mám vůbec z něčeho strach, když se pouštím do takových dobrodružství…. Strach je velice užitečná a potřebná věc a pomáhá přežít! Strach má podobnou funkci jako bolest a je to vaše přirozená ochrana, abyste se nedostali za limitní hranici ohrožení…. Absence strachu je ale nahrazena zkušenostmi, které během doby tady získáváte…."
* Jako všechny knihy o výjimečných zážitcích nebo adrenalinových cestách (pěšky, kolmo, autmo, letmo, … ) také tato popisuje zážitky a cestu, ALE už ne každá je upřímnou zpovědí a hlubším zamyšlením. V tomto případě navíc bez patosu. Určitě je tato kniha o velmi originálním prostředí, podloženém nejen fotografiemi, avšak dává každému čtenáři mnohem širší výběr – odvaha, přátelství, pomoc, smysl života, příroda ... Stačí se jen začíst a určitě si najdete to své :o)
Někteří nemusí jet na Aljašku, aby zjistili, jaká rozhodnutí mění jejich život, získávali zkušenosti a prožívali strach. Možná nejen někteří….. Nebo snad se všichni denně nerozhodujeme (za sebe i jiné), neprožíváme strach a nepřidáváme nové zkušenosti? ALE přece jen něco – jen někteří věnují pozornost životním signálům :o))
Skvelá kniha. Na začiatku som rozmýšľala, čo by mohlo donútiť niekoho k takémuto konaniu. Ísť sám na opačný koniec sveta s bicyklom a tam v mraze, snehu a divočine prekonať 1800 kilometrov.
Po prečítaní knihy to už viem.
A viem aj to, že by prospelo nám všetkým uvedomiť si, na čom v živote naozaj záleží.
Vážiť si maličkostí a drobných radostí, ktoré robia život krásnym.
"Každá takováhle cesta, kdy jsem ponořený na dlouhou dobu do čisté přírody bez příměsi civilizace, mě nutí přemýšlet o významu člověka v přírodě…Člověk po celou dobu své existence pracuje jen na svém blahobytu a majetku…"
Obyčejná vlastnost jako je skromnost, mít v životě jen to co potřebuje, je mu vzdálená.
Teď jsem to dočetl a nic lepšího jsem ze života nečetl. Je to super napsané, úplně mě to pohltilo. Člověk po přečtení má chuť vlézt na kolo a jet kamkoliv s brašnami. Už jsem si je pořídil a rok 2020 je dovolená jen o kolech sice po Čechách, ale zážitky vám nikdo nevezme. Doporučuji 100%.
úžasný cestopis, z úžasného mrazivého prostředí, od úžasného autora/cyklisty. Má již více a knih a žádná mě teda neoslovila jako tato, ale i tak stojí za přečtení. Je to možná tím, že tuto jsem četla jako první a celá se věnuje jednomu závodu.
Po trošku pomalejším úvodu (řešení sponzorů, historie trasy) nastává po startovním výstřelu napínavý, mrazivý thriller. (A to jsem teď četla Tmu od Karika-která měla být děsivý horror z hor-pcháá!) "Základní otázky: dojdu nebo pojdu? Seberu se, nebo mě sesbírají? Rozhodovat se: zastavím se-zmrznu, nezastavím se padnu vyčerpáním. Jíst nebo spát, obojí nedám. Napiju se, poliju se, omrznu-nenapiju se, dehydratace, konec. Kamarádi postupně odpadávají, mám to také vzdát?" Safra, tomuhle říkám napínačka, jak malý gaťě!
Idealni kniha pro zimni obdobi v Cechach, pri jejimz cteni vam prestane mistni zima tolik vadit pri predstave, ze jinde je vyrazne chladneji. V podminkach v jakych se jeji autor pohyboval pres 3 tydny, kde pry i nanuk prijemne zahreje v krku. Jedna se o popis jeho v poradi jiz druhe ucasti v tomto neuveritelnem zavode Iditarod, v roce 2007. Prvni zavod je popsan v predchozi knize "Cyklistickym peklem". Honza Kopka se pak ucastnil tohoto zavodu jeste v roce 2014. Ta posledni ucast neni knizne jeste popsana, snad se casem objevi. Nicmene zajimava jsou videa jeho i dalsiho ucastnika Pavla Richtra (youtube), kde se muzeme podivat na mista popisovana v teto knize, doporucuji. Ten zavod v roce 2007 musel byt opravdu drsny, jednak Honza Kopka jel jeste na temer normalnim kole, fatbiky byly cerstvou novinkou. A podminky byly hodne drsne, o cemz svedci to, ze dojeli do cile jenom 2 ucastnici. Co se tyce knihy samotne, jsou tam krasne fotky a popis cesty je skvele napsany. Co mi trochu vadilo byly obcasne sverazne filozoficke uvahy, ale na to jsem byl trochu pripraveny z jinych textu a tak jsem to pretrpel :-) Ale nic ve zlem. Zaverem, kniha mi prijde jako nejlepsi format popisu celeho zavodu, video nebo rozhovor neni tak zajimavy. A navic se dozvime i spoustu informaci okolo, jako o jinych ucastnicich a o osobnich pocitech na ceste.
Odložil jsem knihu Rozhledny a rozhlížel se s autorem po Aljašce. Smekám pomyslný klobouk před takovým výkonem a vzpomínám na časy, kdy jsme prošlapávali stopu přes Jizerky.
A tak čím nesnadnější to bylo, tím víc chcete jít dál a věříte, že to nejhorší máte za sebou. Funguje to jako motor./str. 124/
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Strhujícím způsobem jsou zde popsány vyhrocené situace v průběhu závodu, kdy se autor ocitá na pokraji psychického či fyzického vypětí. Popisuje zde nejen průběh závodu, ale i krásy přírody, laskavost a vstřícnost mísních ať už indiánů či eskymáků.
Kniha je nejen čtivá, ale nutí čtenáře rozmýšlet o svém způsobu života, o životních prioritách i o vztahu k přírodě. O tom, co je opravdu důležité...
Vřele doporučuji všem a to nejen cyklonadšencům.
Klobouk dolů před tímhle vytrvalcem!
Dost těžko se musí popisovat něco, co se svým způsobem vlastně popsat a převyprávět moc nedá, nýbrž se to musí jednoduše prožít. Janu Kopkovi se to ale pěkně poutavě povedlo a za to mu moc děkuju. Hodně poučné je přiblížení životní filozofie a vyrovnaného bytí lidí "tam nahoře". Na dobrosrdečně seveřany si teď vzpomenu při prvním pohledu do kyselého obličeje za pultem v supermarketu nebo při nechápavém troubení některých zamindrákovaných řidičů. Tahle knížka mě zase přinutila se sebou něco dělat - tedy dělat něco navíc - a navíc mi prohloubila respekt k přírodě.
Knížka mě úplně pohltila a netřásla jsem se zimou pouze díky tomu, že je právě léto. Nechápu jak takové podmínky může člověk vydržet a kde končí hranice lidských možností. Velice zajímavý je popis místního obyvatelstva a jejich přístup k životu a přírodě. Hezky se to čte v pohodlí domova, kde jsme obklopeni civilizací. Život v nepoškozené přírodě nás přitahuje, ale ve skutečnosti by návrat k takovému životu byl pro většinu nás (včetně mě) dost bolestný. Už si sháním další knihy od pana Kopka:).
Štítky knihy
Aljaška boj o přežití cyklistika dobrodružství závody (sport) zima
Tahle knížka byla pro mě přesně ta, kterou chcete číst každý den kousek a zároveň ji nikdy nedočíst. Netušila jsem, jak poutavé vyprávění mrazivou Aljaškou mě dokáže vtáhnout do děje pokaždé, kdy jsem tu knihu otevřela a začetla se. A to nemusel být ani román. Příběh je doplněn fotkama autora, které pěkně dokreslují představivost o reálném světě. Je to přesně pro ty čtenáře, kteří mají rádi ať už divočinu, Aljašku,dobrodružství či cyklistiku. Nebo příběhy, které se opravdu udály. Klobouk dolů před autorem.