Ve stínu Aconcaguy
Petr Směja
Autentická výpověď jednoho z účastníků expedice na nejvyšší horu amerického kontinentu. Dramatické okamžiky výstupu a boj o záchranu kamaráda... Přesvědčivý obraz o mezilidských vztazích v mezních situacích.
Přidat komentář
No, možná jsem příliš krutá ve své kritice, ale knížka mě zklamala... :( Jde z ní velmi cítit, že autor není spisovatel, chybí tomu prostě nějaký šmrnc, další rovina, nějaké to "něco", co vás vtáhne a nepustí... Řeknu rovnou, že jestli tuhle knížku něco prodávalo, tak (spoiler) snad jenom to, že jednomu z účastníků umrzla noha... Smutné :(
Přišlo mi to jako takové suchopárné vyprávění událostí: Přijeli jsme v osm ráno, taxikář se nás snažil oškubat, v hotelu byli švábi, dokoupili jsme zásoby, vyrážíme s dobrou náladou směr jihozápad etc... na některých místech se zrodil pokus o vtip, ale zůstalo bohužel jen u pokusu... Ubíjející je řešení otázky smyslu horolezctví: Proč má každý truhlík, který dvakrát vylezl na nějaký kopec potřebu toto řešit a vyjadřovat se k tomu v knížce?
Navíc ve mě zahnízdil nevraživý pocit vůči autorovi a celé eskvadře z toho důvodu, že je z celé přípravy cítit jakýsi amaterismus... (nevím, jaké předchozí zkušenosti měli účastníci této expedice, ale vsadila bych se, že nijak extra valné)... Jak může někdo lézt na "skorosedmitisícovku" bez maček, jen s nesmeky? Vyrážet na vrchol v osm ráno a jiné perly... Omg... :(
Útlá knížečka, která chytne a nepustí. Příběh o tom, že pořád existují místa, kde nevládne člověk, ale příroda, a o síle přátelství v extrémních podmínkách. Bohužel jsem taky občas žasla, co byl autor schopen přiznat (tedy, musím souhlasit s předchozím komentářem, že občas z knihy čišel amatérismus), že dělali, resp. nedělali. A k tomu (jo, jsem grammar nazi) fakt příšerná formální stránka knihy. Ale přesto doporučuju.