Ve stínu Hvozdu
Naomi Novik
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414998/bmid_ve-stinu-hvozdu-hXK-414998.jpg
4
546
546
Agnieszka miluje své domovské údolí, klidnou vesnici, lesy a průzračnou řeku. Na hranici její domoviny však stojí zlověstný Hvozd plný zlomyslné moci, jehož stín tíživě dopadá na její život. Aby zlé síly zůstaly v Hvozdu, spoléhají lidé z údolí na chladného a nevypočitatelného čaroděje, známého pod jménem Drak. Ten však za svou pomoc vyžaduje hrozivou cenu: každých deset let mu musí jít sloužit jedna dívka, která se poté už nedokáže vrátit zpátky do údolí a je z něj navždy vykořeněná. Další volba se rychle blíží a Agnieszka má strach. Každý tuší, že tentokrát si Drak vezme její nejdražší přítelkyni Kasiu — krásnou,hodnou, statečnou Kasiu, která je vším, čím Agnieszka není. A neexistuje způsob, jak ji zachránit. Ale když Drak konečně přijde, překvapivě si vybere někoho jiného...... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno:
2019
,
Host
Originální název:
Uprooted, 2015
více info...
Přidat komentář
Na přední straně téhle knihy by mělo stát varování: Před začátkem čtení si připravte ve svém dosahu dostatečné množství tekutin, jídla, dojděte si na záchod a buďte dostatečně vyspáni! Ve stínu hvozdu vás totiž spolkne po pár stránkách a vyplivne víceméně až na samém konci. To, co tu Novik předvedla, se vidí málokdy. Vytvořila úžasně temný pohádkový příběh, který je skvělý i sám o sobě, ale to, co ho dělá opravdu výjimečným, je jeho atmosféra a obraznost. Autorka vše dokáže popsat tak, že máte každou scénu přímo před očima, jako byste byli uprostřed děje. Chválím i to, že jsem po dlouhé době neměla potřebu hlavní postavy v duchu fyzicky napadat. Agnieszka je naopak ryze lidsky popsaná a vy jí zkrátka fandíte od první věty. Co se vidí málokdy je i to, aby autorka tak málo šetřila akcí. Obvykle si velké zvraty nechávají spisovatelé až na konec, ale tady po vás Novik metá jednu akční pasáž za druhou a vy tak opravdu u čtení moc oddychu nemáte, což by mohlo na někoho působit až moc, ale já si to vyloženě užívala. Třešinkou na dortu pak bylo celkové zpracování a uchopení příběhu - věděli jste sice od počátku, kdo je ten zlý, ale závěrečné rozuzlení původu problému a odkrytí příběhu za příběhem... to bylo to, co dalo knize další rozměr navíc a rovinu, kterou jsem upřímně nečekala a byla z ní příjemně zaskočená. Chyby by se tu našly, ale mně celkově Ve stínu hvozdu sedlo, jako už dlouho dobu nic a zasloužilo se nejspíš o největší letošní překvapení.
Každý člověk má svoji cestu. Odvážní po ní jdou, ti nejodvážnejší po ní jdou, i přestože na ně jiní křičí, že jdou špatným směrem. Volí cestu srdce. Konec knihy je úžasným naplněním.
Dlouho, opravdu dlouho mě žádná kniha tak nezaujala, jako tato. Popis Hvozdu a kouzlení je naprosto skvělý. Společně s Agnieszkou jsem vše absolvovala. Jako by srdcestromy rostly před mýma očima. Měla jsem dojem, že vše doslova cítím a prožívám. Snad poprvé se mi stalo, že jsem chtěla aby kniha neskončila a zároveň se těšila až skončí - protože utrpení, bolest i bezmoc byly skoro hmatatelné. Pokud bych měla knize něco vytknout, tak asi část ve městě, ta mi přišla trochu slabší. Na druhou stranu - konec naprosto výborný. Tahle kniha je vemi dospělá (škatulka YA je jí malá). Těším se na další knihu autorky (a zároveň se bojím, aby byla stejně povedená).
Ps: Pokud by to někdo chtěl dát do filmové podoby, tak za sebe vidím anime ve stylu Princezny Mononoke (částečně tam vidím i inspiraci Princeznou Mononoke).
Vím, že hodně lidí mělo ohledně knihy smíšené pocity a možná i proto, že jsem neměla vysoká očekávání jsem se do ní naprosto zamilovala. Kniha mi připadá kouzelná, prosáklá magií. Čáry a kouzla jsem přímo cítila, což se mi s jinou knihou zatím nestalo. Vše je v knize nádherně popsáno a vykresleno, atmosféra téměř hmatatelná. Příběh mi navíc připadal svěží s neohranými postavami. Nějak se mi to kouzelné údolí nechce opouštět, začíst se do jiné knihy je teď pro mě problém. Určitě se k ní někdy vrátím.
(SPOILER)
Číst knihu s takto dramaticky odlišným hodnocením (*na Goodreads) je trochu ošidné, ale po jejím dokončení velmi dobře chápu obě strany. Na jednu stranu se totiž Ve stínu hvozdu hezky čte a má to zajímavé nápady, na tu druhou to ale při přihlédnutí ke konzistenci příběhu/magie/světa dost skřípe...
Mám rád tajemné hvozdy, magii a dávné věže. Je vždy osvěžující číst knihu psanou z trochu jiného pohledu (zde důraz na silné hrdinky...). A z dramatického pohledu chápu, proč je příběh psaný tak, jak je. Vždy je nastolen nějaký problém, ideálně neřešitelný, který se následně vyřeší a knížka tak může v zajímavé a čtivé gradaci pokračovat dál stránku za stránkou. Jenže autorčina přepísknutá dramatizace vede k tomu, že si to celé čím dál tím víc samo odporuje a přibývá nestravitelných momentů. Úplný závěr tak už člověku připadá jako akční hollywoodský film, který prostě musel být ukončen takto rychle a zkratkovitě, jinak by se nevešel do klasických dvou hodin (tady jde ale přitom o knihu!). Zatímco pro vyřešení úvodních problémů by tak pouze stačilo, aby mezi sebou lidé mluvili a používali hlavu, což je v příbězích klasika, ke konci už jsou možná řešení prakticky jen ve stylu "deus ex machina" smíchané s vtipy na Chucka Norrise (ale v kůži náctileté čarodějky).
Abych onu gradaci vysvětlil na nějakých příkladech:
• Začátek: Máme tady čaroděje Draka, který za ochranu před děsivým Hvozdem žádá každých deset let jednu dívku z oblasti Údolí. Jde vždy o dívky narozené v určitých letech X mezi měsíci Y a Z. Proč se tedy v té době vesničané vůbec snaží o děti, když je to tak "strašlivá věc"? Proč se rodina s těhotnou ženou radši neodstěhuje? Proč Drak nevysvětlí o co mu jde (kniha se o smysluplné vysvětlení snaží) a s vesničany se nedomluví na nějakém lepším systému - že věno dá předem rodině, která dívku připraví atd. Vždyť by se mu logicky musely (dle knihy odpovídající) dívky (a její rodiny) přímo hlásit v klasickém středověkém stylu "za provdání aspoň něco vyděláme, když to není dědic statku/farmy".
• Střed: Máme magii, které se dá naučit jen po deseti-dvaceti letech/celoživotního pilného studia. Zrovna ale potřebujeme vyřešit problém a vystudovaný čaroděj není dostupný. Čirou náhodu se přijde na to, že hrdinka je jiný typ čarodějky a čirou náhodou onu věc zvládne, i když je nemotorná a vůbec se nechce učit. Resp. řekneme, že ona věc není možná a za pár stránek ji ona hrdinka i přes nemožnost udělá. Ano, stanovení zdánlivě nepřekonatelných překážek žene lidstvo i v realitě, ale upřímně, všechny je v několika po sobě následujících měsících nepřekonává jedna jediná nezkušená teenagerka.
• Konec: Máme hlavního padoucha, proti kterému bojovalo stovky a tisíce let stovky a tisíce vojáků, čarodějek a čarodějů, zemřelo kvůli němu nepočítaně venkovanů, bylo zničeno nepočítaně majetku a zabito nepočítaně domácího zvířectva. Onen padouch ovládá velmi silnou magii, kvůli které se k němu nedá dostat, a má prakticky neomezené množství vojáků. Pošleme proti němu občanskou válkou oslabenou dvojici čarodějů (jen jeden z nich má nějaké řádné zkušenosti a léty ověřené znalosti), kterou ale při příjezdu k padouchovi skoro nikdo nezastavuje/neomezuje a přiblížení je docela klidné. Skoro padoucha zabijí, ten se na poslední chvíli otřepe, skoro vyhraje a pak si najednou vzpomene, že by to šlo jinak, dobro vítězí, Chuck Nor... tedy hrdinové vyhrávají, všechno změní k lepšímu, je krásně a nádherně... Proč? Prostě proto!
Celé věci mimochodem nepomáhá ani to, že hlavní hrdinka je skoro nesnesitelná husa (díky dalším zdejším komentářům jsem se naučil krásné anglické sousloví Special Snowflake Syndrome), která se ze "šmudly" během pár týdnů přerodí v čarodějku síly desítky let studujícího čaroděje. A navíc dostane i jako blesk z čistého nebe nějaké ty nutné "romantické" scény.
PS: Je mi vlastně jedno, jak zdejší magie ne/funguje, protože upřímně toto není důležité skoro v žádném klasickém fantasy. Naopak se mi líbí, že existuje dvojí typ magie (jako např. zeměplošská magie vs. hlavologie atp.). Pro nějakou uvěřitelnost by ale kniha musela mít nějaké mantinely, kterých by se držela. S opačným přístupem je to pak totiž strašně účelové (např. nepoměrná síla) a selektivní (např. jen někde a nějak fungující přemisťování). Nemluvě o jejím nalezení - když má někdo úkol čarodějky hledat (očividně jsou velmi důležité a užitečné), jak to, že při její síle si ji všiml až při výběru "na služku"?
PSS: Je poněkud zvláštní a rozptylující číst v čistém fantasy o Rosje, Polje, Venezii a Kijivě, stejně jako textaci magických formulí, která očividně vznikla na základě lotyštiny/litevštiny.
Jsem velký fanoušek fantasy, ale kniha Naomi je trochu jiná než co vyhledávám obvykle. Je plná skrytých hloubavých myšlenek, které tak trochu ťukaly na mou mysl, ale já se jim nedokázala otevřít. Jako bych na ně nebyla připravená. Je to kniha, která ve mě zanechala pocit, že se k ní zase někdy vrátím. A bude to okamžik, kdy ji budu potřebovat a budu otevřená vidět to, co jsem neviděla předtím.
Musím říct, že tohle mi neskutečně sedlo.
Spousta lidí si stěžovala, že jim to přišlo zdlouhavé a nudné (hlavně ten začátek), ale já tu knížku nedokázala odložit ani na chvíli!
Jistě, měla jsem k tomu pár výhrad, ale celkový dojem z knihy byl takový, že nemůžu jinak, než je prostě přehlédnout.
Kniha je takovou náročnější hloubavou pohádkou pro dospělé. Nejsem si jistá zařazením pro děti, protože bylo místy náročné orientovat se v pojetí těch kouzel a v tom, co se vlastně pořádně děje. Sem tam jsem se musela vrátit, přečíst celou stránku znovu a stejně jsem nebyla blíž pochopení, co že se to vlastně stalo a proč. Pro dospělého je to ale celkem milé delší čtení o jedné ženě, která se postaví za svou přítelkyni a po boku přátel se poté postaví nákaze, která ničí jejich zemi. Bavil mne její nenápadně se měnící vztah s nerudným a protivným čarodějem, byť o nějaké romantice tam vlastně nemůže být řeč. Romantické duše si prostě na tomhle nesmlsnou, tahle knížka primárně není o lásce ani zamilovanosti, ale víc o přátelství a lásce k lidem a pochopení a taky odvaze. Jsem obvykle nervák, když umírají v knihách některé postavy, byť vedlejší, ale tady mi to upřímně nakonec ani nevadilo. Na knížce oceňuji, jak se autorka snažila zajímavě a tak nějak lyricky popsat proces učení se kouzlům a kouzlení, byla to osvěžující zkušenost.
Naprosto skvělé.
Ze začátku jsem sice měla obavy, že bude příběh zdlouhavý a že bude trochu klišé, ale byla jsem velmi mile překvapena.
Příběh byl naprosto skvělý - zamilovala jsem si čaroděje Draka. Pro mne byla kniha pecka a klidně si ji v budoucnu přečtu znovu a ráda.
Takže pro mne paráda!
Tato kniha má několik zjevných plusů. Začněme tím povrchnějším, což je krásná obálka, která mne osobně zaujala na první pohled. A přesvědčila mě, i když zrovna nejsem čtenářka fantasy žánru. Dalšími plusy pro mě byly a) motivy slovanské mytologie, ve kterých se promítal polsko-litevský původ autorky, b) kvalitní a precizní překlad, plný neotřelých výrazů a spojení, c) sympaticky nesympatický Sarkana, u kterého jsem od začátku s napětím čekala, co se z něj vyvine a jestli to bude kladná či záporná postava, d) (a teď se musím trochu začervenat) velmi nečekaná a velmi podmanivá erotická scéna :-D Takže ne, nevadí mi, že hlavní postavy autorka spárovala, jelikož bez nějakého toho romantického nádechu by to pro mě nebylo to pravé ořechové.
Suma sumárum: Kniha mě vtáhla do děje a nepustila, hlavně na začátku jsem absolutně netušila, co očekávat. Druhá polovina už mi přišla o něco nezáživnější a vleklejší, přesto jsem však moc ráda, že jsem po tomto díle sáhla.
Na můj vkus moc informací,...... Ale musím uznat, že kniha ač tučná mě nenutila přeskakovat věty.
No i ty tak jsem četla lepší!
Moc moc dobrá kniha, až mě překvapila. Trochu mě mrzí urychlený happy end závěr. Vytvořený svět měl na to, aby byl rozpracovaný i do více knih. Love story byla podle mě zcela zbytečná a vedlejší.
Zpočátku pro mě byla tato fantasy trochu zdlouhavá a ne tolik zajímavá. Ale pozor, nenechte se odradit a dejte knize šanci, určitě nebudete litovat. Je to zase trochu jiné fantasy čtení a má to svěží konec! Už se těším na další knihu této autorky "V zajetí zimy".
Kniha mě pohltila. Takovým tím způsobem, jak během čtení vrážíte do lidí a riskujete svůj život při přechodu ulice.
Moc se mi líbila myšlenka, že pokud chceme porazit zlo, musíme mu nejdřív porozumět.
Taky se mi líbilo, jakým způsobem je tam popsáno čarování, že každý čaruje vlastně instinktivně a každému sedí jiný způsob čarování.
Moc se mi líbil důraz na kamarádskou lásku a na to, že dobré přátelství přežije, i když mu ukážete svoje nejniternější a nejčernější pocity.
Sečteno a potrženo: napínavá kniha, která má spousty myšlenkových přesahů.
Osobně z ní mám knižní kocovinu a nějak se nemůžu dostat ze Stínu Hvozdu.
Po dlouhé době kniha, která ve mně vyvolala příjemné vnitřní chvění. Neotřelé prostředí, nepolapitelně blízké a zároveň dostatečně tajemné. Uvěřitelný postupně budovaný vztah. Romantická linka nepřebíjí všechny ostatní. Křehkým hrdinkám pasivně čekajícím, až je jejich princ provede příběhem, zdá se, už definitivně odzvonilo, ale málo kdy je to tak nevtíravě a přirozeně napsáno, jako zde, aby to nevyznívalo jako emancipační manifest.
Dlouho jsem se nemohla zbavit pocitu, že mi kniha připomíná Pána prstenů, ale ve výsledku než čaroděje a hrůzostrašný les spolu nic společného nemají.
Prvních cca 150-200 stran jsem knihu pořád odkládala i na dlouhé dny, protože mě nedokázala zaujmout, což je za mě i jedno z jejích nejvěších mínusů. Ne že by se na těch stránkách nic nedělo, děje se toho hodně. Jen jsem netušila, kam se vlastně kniha chce ubírat a jestli doopravdy pořád budu číst jen o tom, jak se Agnieszka učí čarovat a do jakých potíží se při tom namočí.
Pak ale najednou přijde zlom, konečně se ukáže hlavní dějová linka a v tu chvíli to začne být napínavé a já konečně přestala knihu odkládat a kdykoliv byla volná chvíle, skutečně jsem se k ni vracela, abych se dozvěděla, co bude dál.
Příběh má dobrou a hlavně srozumitelnou pointu, což za mě bývá většinou u fantasy problém. Čekám na bůhvíco a nakonec ani nepochopím, co to bůhvíco bylo. Tak tady ne. Pochopíte motivace jak "dobra", tak "zla".
Kdyby se mě někdo zeptal no hodnocení po těch prvních stránkách, tak protože bylo opravdu těžké se u toho udržet, dala bych 3/5, ale ve finále jako celek hodnotím 5/5 i proto, že zpětně ty první stránky pro plné pochopení příběhu doceňuju. Respektive spíš vám to umožní se lépe vcítit do rozhodnutí všech zúčastněných.
(SPOILER) Do knihy jsem s žádným očekáváním nešla. Líbila se mi na ni recenze v časopisu Pevnost a tak jsem se rozhodla, že si jí pořídím a přečtu. Dobře jsem udělala! Líbila se mi originální myšlenka, že Hvozd bojuje proti vesničanům. Nakonec přece jen za tím stála jedna postava ale, to se dalo předpokládat. Jediná věc co mi vadila byla milostná linka. Nechápu, proč mají autorky YA fantasy vždycky potřebu hlavní hrdiny spárovat.
Popravdě jsem od toho čekala trochu něco jiného, ale rozhodně se nedá říct, že by mě kniha zklamala. Celý ten nápad s hvozdem byl skvělý. Je škoda, že z toho autorka neudělala třeba trilogii. Zrovna tady by se hodilo, kdyby měl hvozd a celkově tenhle svět trochu víc prostoru. Špatné to nebylo, ale díky tomu musela autorka vměstnat všechny důležité informace do jedné knihy, což způsobilo, že jsem se v tom občas ztrácela, hlavně při závěrečné bitvě. Co se týče postav, tak ty byly vykresleny úžasně. Agnieszka nebyla dokonalá hrdinka a měla své chyby, přesto šla za svým a nebála se dělat důležitá rozhodnutí. Akorát jsem trochu nechápala, jak se dokázala tak rychle vypracovat v super čarodějku. Trošku přetažené za vlasy, ale budiž. Sarkan byl skvělý. Jestli očekáváte nějakého romantického hrdinu, tak to ani neotvírejte. Byl protivný, nesnesitelný, egoistický. Zpočátku jsem nemohla vystát, jak se k Agnieszce choval a říkal ji huso apod. Svým způsobem za to ale nemohl, spíš to byla taková jeho obrana. Ale v jádru je to vlastně dobrák :-).
Kasia mi tam naopak přišla celkem zbytečná a nevyužitá, což je škoda.
Co víc říct? Je to prostě taková temnější fantasy pohádka. Jestli hledáte něco odpočinkového, tohle je to pravé.
Štítky knihy
magie čarodějnice tajemství fantasy pro děti pro dospívající mládež (young adult) slovanská mytologie kráska a zvíře romantasyAutorovy další knížky
| 2019 |  Ve stínu Hvozdu |
| 2020 | V zajetí zimy |
| 2021 | Smrtící vzdělání |
| 2007 | Drak Jeho Veličenstva |
| 2022 | Poslední absolvent |
Začátek mě uhranul, ale čím déle jsem četla, tím více jsem měla problém pokračovat. Pořád se něco dělo a měla jsem problém sledovat dějovou linii. Skoro jsem knihu odložila... Konec to ale vynahradil. Jak moc smíšené pocity jsem měla uprostřed hlavního děje, tak moc mě nadchlo zakončení. Svět který vytvořila autorka je úžasný a skvěle vystihla povahu postav.