Ve stínu slunce
Jakub Mařík
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/433949/bmid_ve-stinu-slunce-uxg-433949.jpg
4
391
391
UTSS Salamis série
1. díl >
PŘED NELÍTOSTNÝM NEPŘÍTELEM SE NESKRYJETE ANI VE STÍNU SLUNCE Když se v první polovině 22. století začnou ztrácet kosmické lodě, vypadá to, že za to mohou piráti, povstalci z kolonií nebo nezměrné hlubiny vesmíru. Když se začnou vracet vyzbrojené neznámými zbraněmi a napadat plavidla a vesmírné stanice, lidstvo velmi rychle zjistí, že je již celé měsíce ve válce, o které nemělo nejmenší tušení. Tajemní Korzáři útočí bez varování, nikdy se nepokoušejí o kontakt a při sebemenším riziku, že bude jejich loď obsazena, spustí totální autodestrukci. Lidé s nimi bojují už takřka deset let, ale živého Korzára s výjimkou unesených posádek zatím nikdo neviděl. Nelítostný nepřítel je stejnou záhadou jako na začátku války. UTSS Salamis měla být první lodí, která obsadí korzárské plavidlo a získá odpovědi na nejpalčivější otázky o záhadném protivníkovi. Místo toho jen s obtížemi unikne ze ztracené bitvy a nyní se ukrývá ve svrchní koroně rudého obra Gamma Crucis, kde ji před žhnoucím peklem chrání jen experimentální ochranný štít. Ve stínu slunce měla být Salamis v bezpečí, ale jak brzy dokáže nález těla zavražděného technika, Korzáři jsou mnohem blíž, než si kdokoli z posádky myslel… _________________ „Užijete si mrazivou a zneklidňující atmosféru, řadu šokujících zvratů a také bravurně napsané akční scény.“ – PEVNOST... celý text
Přidat komentář
Dobrá "oddechovka" od těch složitých epických fantasáren. Připomnělo mi to filmovou podobu "Hvězdné pěchoty", takže jsem žádnou hloubku nečekala.
Děj knihy má spád, autor píše jednotlivé kapitoly z pohledu různých členů posádky. A taky je vidět, že autor je fanda technického popisu různých bojových plavidel, zbraní a tak. Úplně si představuju, jak pan Mařík coby osmiletý kluk kreslí své první průřezy vymyšlenými i skutečnými bojovými vozy/ponorkami/letadly/raketami. Rozhodně si přečtu další díl o posádce UTSS Salamis.
Kniha byla přílohou časopisu Pevnost. Tentokrát se dá říct, že se trefili přímo do černého. Nikdy mě nebavily příběhy z vesmírných lodí, ale tohle je výjimka potvrzující pravidlo. Je to detektivní, akční, sci-fi příběh, který je napínavý od začátku až do konce. Pěkné počteníčko, určitě se poohlédnu po dalších dílech série.
Ve stínu slunce pro mě byla po celou dobu čtení jen průměrná záležitost. Nenudil jsem se, to ne, ale vše jsem už viděl několikrát jinde. A možná i lépe. Příklad: na pozemské lodě útočí tajemná rasa, kterou nikdy nikdo neviděl, ale oni stejně vždy nějakým způsobem obsadí tahle plavidla a používají je k dalším útokům. Jak se tam dostávají? Co myslíte, schválně. Je to ta první věc, co vás napadne. Ano, nekecám, je to přesně to, co jste si teď v hlavě řekli. Tady lehce zklamání.
Postavy se vám budou zpočátku motat, většina z nich není dostatečně odlišná nebo zajímavá.
Proč ale tedy dávám tak vysoké hodnocení? Vše zvedá z vod průměru závěrečná bitva. Ta je vyloženě skvělá. Konečně si vytvoříte k jednotlivým postavám vztah, konečně se dají věci do pohybu, konečně se bavíte.
Já jen doufám, že si další díl udrží laťku nastavenou závěrem a že opět nespadne do průměrného balastu.
Fakt jsem ráda, že si předplácím časopis PEVNOST+. Díky jejich přílohám jsem už po několikátý narazila na zajímavé skvosty ze žánrů, který jsem doposavad nečetla. A tentokrát to padlo na české sci-fi. A rovnou jsem s ním otevřela rok 2022.
Tahle knížka vás chytne hnedka od začátku a to přesto že začínáme útěkem z vesmírné bitvy. Naše UTSS Salamis rychle zmizí, schová se u slunce a myslí si že si teď může oddychnout a lízat si rány. Jenže... objeví se tělo na kterém byl odejit život cizí rukou a najednou se všechno začne nabalovat a mi jen sedíme přikovaný a hltáme každou další stránkou, kde marně posádka dohání a rozklíčuje vše, co se posírá. A mě to bavilo. Bavilo tak, že si jdu koupit další díl.
Je to takové studené, technické scífíčko, které daleko více připomíná podrobný popis obsluhy robotického vysavače nejnovější generace než třeba Bradburyho, Tevise nebo, chcete-li, našeho Hetešu.
Psychologie: nula, humor: nula, střílení: skoro pořád, technický popis čehokoli: skoro pořád, existenciální nadstavba: nula, vývoj charakterů: nula… – a tak bychom mohli pokračovat. Navíc křivka dynamiky vyprávění si po celou dobu tvrdošíjně uchovává monotónní podobu vodorovné přímky. A při závěrečném, velkolepém ratata-finále, které zabírá čtvrtinu knihy, jsem bez nadsázky zíval nudou.
Nechci být kousavý, ale při čtení jsem si několikrát vzpomněl na prastarou píseň Viktora Sodomy "My máme parní stroj" – respektive na ten vtipný recitativ:
…spusťte stroj! …přidejte více vody!
…zvyšte otáčky z maxima na minimum!
…zapněte furtošlap funebrálního perygea!
Provedu…
Vypustím kontrolního chrousta…
Takže sorry, Jakube, tohle nebyla moje parketa, do dalších dílů už nepůjdu.
Dvě hvězdičky za snahu a za ten nápad s mozkovým implantátem.
Počas celej doby som sa (ne)úspešne bránil porovnávaniu s tvorbou Roberta Fabiana, ktorý mi vyšiel ako víťaz. Jeho príbehy majú skvelú atmosféru, viem sympatizovať s postavami a je mi ľúto, ak sa niektorej stane niečo zlé a mať radosť, ak sa im pritrafí niečo pozitívne. Všetko zmienené mi v príbehu od Jakuba Maříka chýba - atmosféra takmer žiadna, postavy ploché, žiadne emócie sa u mňa nekonajú, je mi fuk, čo sa komu stane a ako to celé dopadne. Čoby oddychovka, kde si čitateľ nemusí lámať hlavu vďaka priamočiaremu a jednoduchému deju je to čitateľné, ale raz stačilo. Napriek mojim výhradám si prečítam aj pokračovanie, predsa len každý autor nejakým spôsobom spisovateľsky zreje.
Povedené scifi říznuté detektivním pátráním. Druhou polovinu knihy jsem doslova hltal, opravdu povedené.
Velice příjemně napsané military sci-fi, které sice ničím mimořádně nepřekvapí, ale moc dobře se čte, je tam tak akorát akce, beznaděje, zoufalství a dobře ukončeného konce, že si rád přečtu i další díly. Pro mě na hraně mezi 3-4.
No musím poděkovat magazínu Pevnost že tuto knihu dala jako přílohu zrovna, když mě napadlo si zase jednou koupit. Jinak by mě minula a to by byla škoda, protože je to opravdu povedený nářez co je radost číst.
Asi jsem ještě nezažil lepší a údernější scifárnu, než Ve stínu slunce. Myšleno v tom smyslu, že krom toho, že se jedná o space operu, je tu akce tak požehnaně, že opravdu od začátku do konce máte pocit, jak kdybyste byli svědky nějakého sci-fi filmového spektáklu. Tohle se Jakubovi Maříkovi absolutně povedlo. Četl jsem, četl a dokud jsem nedočetl, tak jsem neměl klid v duši. Přitom celý ten děj začíná poměrně komorně – vraždou. Jenže na ní se pak nabaluje celý ten okolní svět, který nemá chybu a vy jste vlastně svědky příběhu, který už z kraje spěje k záhubě a to Vás vlastně nutí číst dál a dál. Souhry okolností totiž vytvoří tak zajímavý děj, že se nebudete chtít odtrhnout. A já tak vesele můžu začít přemýšlet nad tím, kdy se pustím do dalšího dílu…
Co si může fanoušek sci-fi přát víc, než poctivou kombinaci vesmírných bitev s neznámými extraterrestriály, okořeněnou téměř detektivním pátráním na palubě izolované kosmické lodi?!
Překvapivě výborný domácí počin, rozhodně se těším na další díl. Bylo by zajímavé i zfilmované.
Super scifi s propracovaným dějem, nevěřil jsem tomu, že když se celý příběh vlastně odehrává na jednom místě a to v koroně červeného trpaslíka, že to přitom bude tak čtivé. Postavy se objevují a vzápětí opět umírají, žádné hraní na nesmrtelného hrdinu zde není, technické věci jsou uvěřitelné, no prostě mne tato kniha fakticky bavila.
Poslouchano jako audiokniha a … laska na prvni dobrou! Takze jsem pak pokracoval knihou v ledovem sevreni a v ocelove hrobce. Jakub presne brnka na moji sci-fi notu. Uprimne doufam, ze bude pokracovat
Všetko už bolo povedané, tak si trošku zarýmujeme:
Přišli na mně scifi chutě,
s Maříkem jsem šel na kutě.
Přešla chvilka, byl jsem hotov,
byl to šrumec jak molotov.
Tož, Jakube, někdy zase
dáme četbu jako prase...
:D :D :D :D
(SPOILER)
Dobrá military sci-fi, řízlá Battlestar Galactica, Startrek, Stargate a jiné podobné sci-fi :-). Ano jak někteří níže uvádějí, je to jako by se před vámi odvíjel film. Dokonce konec knížky má titulky.
*Spoiler*
Štve mě že Dempsey nepřežil už na začátku jsem si říkal to může být zajímavá postava a on měl tak málo prostoru. Škoda Atwooda :-(.
Vynikající technická military sci-fi. Nečekal jsem, že Čech dokáže napsat něco takového.
Skvělá úvodní kniha série, líbí se mi autorův detailní technický popis lodí a boje a vůbec celý nastíněný lore. Tohle bude ještě zajímavá série. Pro fandy military sci-fi a třeba Expanse nutnost.
Slupnuto za dva, tři dny. Holt se musí i pracovat mezi četbou :-) Kniha, jak už tady bylo řečeno, je skoro jako film, který se před Vámi odehrává. Military sci-fi, byť jsem spíše na klasické sci-fi, se zde trefilo výborně. Příjemně a rychle se čte, chybí nudné pasáže, není nouze o zvraty v ději. Chápu počet stran, je to klasika aby se to dobře četlo i prodávalo, osobně jsem zastánce větších svazků, ale jen když jsou kvalitně napsány. A to zde určitě je. Krásná, oddechová četba s řadou zajímavých sci-fi námětů.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Ve stínu slunce |
| 2021 | V ledovém sevření |
| 2022 | V Krvavém pásu |
| 2023 | V mrtvé zóně |
| 2014 | Drsné sny |
Překvapivě dobré. Nejdřív jsem se zalekla velkého počtu postav, ale nakonec to šlo, protože většina se jich dějem jen mihla a odešla vstříc hrdinské smrti. O zvraty (čekané i nečekané) nebyla nouze a děj pěkně sypal. Nevím proč, ale při čtení jsem si vzpomněla na své první sci-fi od Trosky (myslím, že se jmenovalo Pistole míru), díky kterému jsem se už jako malá dostala k tomuto žánru, a za to dávám hvězdičku navíc.