Ve tmě jsou jen temný stín
Johannes Mario Simmel
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/1840/ve-tme-jsou-jen-temny-stin-1840.jpg
4
80
80
Televizní reportér Daniel Ross je u konce svých sil, když se rozhodne spolykat smrtelnou dávku tablet na spaní. Co však bylo myšleno jako konečná tečka za existencí, se naopak stane počátkem čtrnácti vzrušujících týdnů nového života. Kdo je mladá, krásná Mercedes, která vyrve Daniela smrti a přinese mu neuvěřitelnou zprávu, že jeho otec, jenž údajně padl ve válce, ve skutečnosti žije? Co je to za senzační dokument, který Danielovi vrátí otce, bývalého nacistického agenta žijícího od roku 1945 pod falešným jménem v Argentině? Ross má pomocí televize seznámit veřejnost s tajným protokolem z roku 1943, zachyceným na filmu, jehož promítnutí nepochybně otřese celým světem. Špionážní služba ve snaze zabránit hrozícímu nebezpečí bleskurychle zareaguje a Daniel s Mercedes i mnozí další se rázem ocitají v obrovské síti smrti. Prvními oběťmi se stávají důležití svědkové, kteří mají potvrdit pravost filmu...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2001 , Ikar (ČR)Originální název:
Die im Dunkeln sieht man nicht, 1984
více info...
Přidat komentář
Opět poutavý příběh s zajímavou zápletkou a sympatickými, dobře napsanými postavami.
Dvacátá třetí kniha Johannese Maria Simmela. Jak se blížím pomalu ke konci tvorby JMS, nabývám dojmu, že mezi zbytkem knih, které mi ještě zbývá přečíst nenajdu žádnou novou uchvacují, ač z posledních knih JMS mám přečtenu snad jen jednu knížku, a to ještě povídkovou, které nemám rád. Říkám si, vše dobré, co JMS napsal, už jsem přečetl, zbylých deset knih bude už jen o tom, že je přečtu, ale žádná mě nepřekvapí. A pak přijde na řadu Ve tmě jsou jen temný stín. Další nečekaně úžasná kniha, která se snad čte sama. Myslím si, že veškeré knihy, které mají co do činění s nacistickou minulostí anebo 2. světovou válkou, jsou předem odsouzené k úspěchu. Neobyčejně dobře vymyšlený příběh, který jen potvrzuje, jak úzce jsou lidské životy propojeny z minulosti. Ač je autorem na začátku připomínáno, že jde pouze o fikci, proč by to vlastně nemohla být pravda, a když se s tímto shodnete, kniha vás zcela pohltí, protože o této fikci, ale řekněme, že by to mohla být pravda, chcete úporně vědět, jestli je skutečně fikcí nebo realitou. A když se konečně dostanete ke konci, kde vlastně pravdu nezjistíte, tak reakce na zveřejnění této fikce nebo reality jsou vlastně očekávatelné. Možná právě proto, že rok 2000, ke kterému fikce směřovala je již dvacet let za námi a jsme v relativním klidu v tom, že si můžeme říct, že tato fikce fikcí skutečně byla, otázka je, jak vnímali tuto knihu v roce 1985.
Mnou provedené hodnocení Simmelových knih není asi docela objektivní, ale tenhle autor to prostě dovede. Skoro by se dalo říci, že píše to, co by si čtenář přál (?). Ale za mě...opět něco, co za přečtení stojí.
Kniha se mi líbila, ale ne tak jako jiné knihy od Simmela. Dějová zápletka mi přijde trochu překombinovaná ale přesto knihu mohu doporučit.
Tak to se mi stalo poprvé, abych po tolika přečtených knihách od Simmela tuto četla s takovým donucením do konce.
Při hodnocení jsem váhala mezi třemi a čtyřmi hvězdami, jelikož mě knížka místy nudila. A to zejména v té první polovině. Jakmile jsem se však prokousala úvodní pasáží o tajném dokumentu, opravdu mě to chytlo a dočetla jsem nakonec jedním dechem.
Měla bych si zvyknout, že happy end je u Simmela opravdová rarita
Bohužel jsem nedočetla. Přibližně na sté stránce se mi kniha zavřela a já nemohla najít místo, kde jsem skončila. Brala jsem to jako znamení, protože mě kniha nudila, takže jsem jen četla a nevnímala. Z toho tedy plyne, proč jsem nemohla najít místo, kde se mi kniha zavřela :) Jinak zápletka zajímavá, proto dávám průměrné 3 *** :)
Simmela mám ráda, ale s touto knihou mi přijde, že mu jaksi dochází dech. Knížka není moc zábavná a je dlouhá. Každopádně zajímavá zápletka mě donutila ji dočíst do konce, ale podruhé už se k ní určitě nevrátím.
Autorovy další knížky
| 1976 |  Láska je jen slovo |
| 1998 | Všichni lidé bratry jsou |
| 1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
| 2001 | Svůj kalich hořkosti |
| 2007 |  A s klauny přišly slzy |
Kto má Simmelove romány rád, príde si na svoje. V knihách, ktoré som dosiaľ od neho čítal, často vyjadruje obavy nad vypuknutím ďalšej svetovej vojny ( druhá svetová, ktorá zasiahla jeho mladosť, zasiahla zásadne aj jeho zmýšľanie ) a frustráciu nad súčasným svetom ( i keď zomrel už dávnejšie, svet je rovnako šialený aj teraz ).