Ve vichru války
Andrew Roberts
Renomovaný britský historik Andrew Roberts nabízí nový pohled na nejkrvavější kapitolu dějin počínaje napadením Polska 1. září 1939 až po japonskou kapitulaci o šest roků a jeden den později. S využitím dosud neznámých dokumentů, jež objevil v tzv. Sayerově archivu, hledá odpověď na hlavní otázku: mohly mocnosti Osy válku vyhrát – a pokud ano, co způsobilo jejich porážku? Autor přináší nejen fundovanou odpověď, ale též nový ucelený pohled na vojenskou strategii Osy i Spojenců a podrobné, vzrušující a výstižné líčení dějů, jež v letech 1939–1945 ovládaly svět.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 2010 , LedaOriginální název:
The Storm of War, 2009
více info...
Přidat komentář
Souhrných dějin Druhé světové války je bezpočet. Sám jsem četl tuším patery, včetně těhle. A nejenže jsou nejčtivější i nejvyváženější. Všímají si všech důležitých bojišť ve stejné míře, což rozhodně není pravidlem. A i díky tomu se tenhle monumentální konflikt jeví v trochu jiné perspektivě. Ocenil jsem množství postřehů a střízlivých hodnocení. Naopak jsem neocenil trochu schématický závěr.
Obsiahla a pritom nie rozvláčna kniha o histórii II svetovej vojny. Autor sa podrobne venuje faktorom a príčinam, ktoré Nemecku prehrali vojnu...
Autorovy další knížky
2022 | Churchill: Předurčen osudem |
2010 | Ve vichru války |
2005 | Hitler a Churchill: Taje vůdcovství |
Kniha podává poměrně ucelený obraz o celém průběhu 2. světové války. Velmi často jde do hodně detailních popisů, což mi přišlo často zbytečné, ale někomu to může vyhovovat. Domnívám se, že kniha může přinést hodně informací pro čtenáře, kteří o této válce mají jen povrchní znalosti a chtějí si udělat lepší obraz a víc se dozvědět. Naopak si myslím, že pro čtenáře, pro které je 2. světová koníčkem, bude asi zklamáním. Já, který se řadím k první skupině, nejsem úplně uspokojen, chyběl mi větší pohled do hloubky, ale ne do detailů bitev, ale do zákulisí. Autor také jako Brit z velké části nahlíží na válku jako na záležitost především britského impéria, alespoň v první části knihy. Mnohým oblastem se věnuje jen povrchně (válka Japonska) a něco jen letmo zmíní (role Číny např.). Kniha tak mohla být v něčem mnohem stručnější a v něčem zase obsáhlejší. Přestože mnoho vět má jakýsi komplikovaný, šroubovaný charakter, je zajímavé, že se kniha čte velmi dobře. A ještě poznámka na závěr - dost mě štvalo, že autor opravdu hodně často používá samé nej (největší bitva, největší střetnutí apod.). Kniha stojí za přečtení, ale dílo Churchill: Předurčen osudem je pro mě o level výš. 75%, 1. 3. 2023.