Ve znamení lva
Jan Šmíd
Historický román o velké postavě českých dějin, Janu Lucemburském. Autor seznamuje se soudobým vývojem Evropy, s diplomatickým zákulisím tehdejší politiky i se složitými rodinnými vztahy. Podařil se tak psychologický portrét panovníka, který žil zvyklostmi své doby a i když mu Čechy nepřirostly k srdci, udělal pro ně vše, co jako panovník mohl. Román má převážně fotografický charakter a uvádí nás do problematiky 14. stol.... celý text
Přidat komentář
Dostala sa ku mne cez kamaráta, ktorý vytiahol z knihobudky a ako milovníčke levov a histórie mi ju so smiechom venoval, že prečítal recenzie a "good luck", či ju prečítam. Zvládla som a rozhodne neľutujem! Patrila síce k tým, ktoré aj ostrieľaný čitateľ berie do ruky na etapy (v metre, pri čakaní u doktora, v buse a pod.), nie je to napísané v štýle "zhltnem za noc", ale ani na to neašpiruje, pretože toto nie je prvoplánový bestseller pre každého, čaká na svoj "literárny druh", ktorý ju ocení. Veľké množstvo postáv, dejinných udalostí a prebiehaní z jedného tábora do druhého je natoľko zložité, že by chcelo opäť a opäť sa vracať k predošlým udalostiam, čo reálne nie je, ale ak sa oprostíme od snahy sledovať detaily a vzájomné vzťahy (prípadne nazrieme do rodokmeňa vzadu), zrazu na pozadí tejto skutočne PERFEKTNEJ historickej štúdie vykvitne hlboko ľudský príbeh. Obdivujem autora, ako dokázal nenásilne a presvedčivo vykresliť zmýšľanie ľudí na prelome 13.-14. storočia, priblížiť jeho odlišnosti čitateľovi, ozrejmiť vývoj vzťahovej roviny (ne)dohodnutých manželstiev a najmä v závere pohľad na svet "očami" nevidomého kráľa, to je skutočné literárne majstrovstvo, ktoré si zaslúži pozornosť!
Knihu jsem si vybral, protože se mi líbí autorův styl psaní a vyprávění. Ale v této knize se mi někam ztratil. V knize je mnoho zajímavých historických událostí, ale děj jako u románu se někam vytratil.
S přečtením tohoto historického románu jsem si dala na čas a stálo to za to. V ději autor zahrnul biografická fakta pokrývající následníky nebo spíše následnice rodu Přemyslovců, sňatku Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou, jejich manželství, jejich potomci včetně budoucího otce vlasti Karla IV. Dále nám odhaluje Janovy politické a válečné tahy v jeho spravovaném království. a jeho konec v bitvě u francouzského Křesčaku za francouzského krále Filipa VI. proti anglickému králi Eduardu III. Kniha zůstane ve sbírce mé knihovny.
Román je neskutečně čtivý a zajímavý, jakož i nabitý historickými skutečnostmi. Vždycky jsem si říkal, že to s králem Janem asi bylo trochu jinak, než do nás cpali a doposud cpou. Čemu by asi tak Karel vládl a co by zveleboval, kdyby to předtím nezachránil Jan? A jak by se stal římským králem nebýt geniální Janovy diplomacie? Kniha je v podstatě v souladu se Spěváčkovými pracemi, jenom je to román, takže se ty skutečnosti dozvíme příjemnou formou.
Po té co jsem tento román, ihned po jeho vydání, přečetla se Jan Lucemburský stal mou nejoblíbenější historickou postavou a zůstalo to tak dodnes. A ano Rony70 má pravdu, každý spisovatel do knihy vloží i svůj náhled a když budu číst o téže době desátý román bude to pokaždé trochu jinak. Musím, ale říct, že když tento román porovnám s pracemi profesora Spěváčka, který je asi našim nejlepším odborníkem na Lucemburky, zdá se mi, že se román panu Šmidovi hodně povedl i co do historické věrnosti.
Tuto knihu jsem četl již několikrát a vždy jsem s ní byl spokojený. Je to zajímavě a věrohodně podaná historie, navíc mě baví sledovat, jak každý spisovatel má na stejné osoby a stejné události jiný náhled a jak si je každý vykládá po svém. Např. Jan Šmíd popisuje, jak Jan Lucemburský hrdinně padl v bitvě u Kresčaku, zatímco Lion Feuchtwanger v knize Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá píše, že padl naprosto zbytečně a nesmyslně v bitvě, ve které neměl co dělat :-) Je to jen jeden příklad z mnoha a ti, co čtou historické knihy, určitě ví, o čem tady píšu. Víc se nebudu k této knize vyjadřovat, protože komentáře pode mnou jsou dostatečně výstižné.
Historický román ne jen o Janu Lucemburském. Tato kniha zaujme především čtenáře, kteří hledají víc než jen biografii slavného panovníka. Autor se zaměřil na veškeré souvislosti evropských dějin tototo období, až někdy máte spíše pocit, že čtěte učebnici dějepisu. Doporučuji čtenářům, kteří nehledají jen příběh s historickým pozadím, ale mají rádi historii jako takovou.
K předchozímu komentáři, s nímž se plně ztotožňuji, bych snad jen přidala ocenění knihy za kvalitu podání celkového kontextu - čtenář se rozhodně neutopí jen v šarvátkách a válkách samotného Jana Lucemburského, ale je mu nabídnut velmi komplexní pohled na další (související) dění v Evropě. Ideální četba pro všechny milovníky středověké historie (i politiky) české a pan-evropské. Nelze rychle přečíst jako román, spíše pozvolna pro poučení a zamyšlení. Něco málo se lze dozvědět i o jeho synu Václavovi (Karlu IV.), jeho dětství a mládí spadajícího do popisovaného období; jen jsem byla zaskočena informací, že jeho první ženou byla Markéta (nikoli všude uváděná Blanka) z Valois...Teprve později jsem se doslechla, že nám známé jméno královny byla vlastně přezdívka podle její velmi světlé barvy pleti - Blanche.
Excelentní historický román, který by - jistě s trochou nadsázky - mohl být snadno díky autorově vynikajícímu nakládání s prameny prezentován jako naučná publikace. Jan Šmíd zde pomocí důkladné faktografické práce slepuje střípky ze života Jana Lucemburského a na zbylém prostoru, v nezmapovaném území nikoho, nám nabízí svůj vlastní pohled na jeho život a osobnost. Za zmínku jistě stojí i nemalé množství místa, jež věnuje vykreslení doby bezprostředně předcházející vstupu slepého krále na scénu, což jen podtrhuje hodnotu celého díla. Osobně se na knihu Ve znamení Lva dívám jako na pomyslný políček všem takzvaným spisovatelům, kteří tak rádi vydávají výplody čiré fantazie pod líbivou nálepkou historických románů, ačkoliv jim jako zdroj informací sloužily publikace, rovnající se co do obsáhlosti i úrovně středoškolským učebnicím dějepisu.
" ..Když Edward rozestavil vojsko, šel mezi ně a vyzval každého z nich, aby plnil svoji povinnost, a jak říká kronikář, „povzbudil je do takové míry, že i ze zbabělců se stali stateční muži“. Vydal rovněž příkaz, aby neokrádali raněné nepřátele, pokud on nedá výslovné svolení, a zůstávali na svých pozicích. Potom si zavolal svého syna. Princ před ním poklekl, král ho políbil a připomenul mu jeho povinnost jako syna královského. Stejně tak připomněl povinnost čtyřem rytířům, Johnu Chandosovi, Bartholomewovi Burghersovi, Jamesu Audleyovi a Williamu Pennielovi, kteří nad ním měli bdít.. "
Autorovy další knížky
| 2002 |  Čisté radosti mého života |
| 1989 | Ve znamení Lva |
| 2002 | Údolí nejčistších radostí |
| 1989 | Návrat čistých radostí |
| 1987 |  Upíři |
No do románu něco chybí, ale i tak dobré čtení