Věc Makropulos
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/102658/vec-makropulos-102658.jpg
4
1201
1201
Věc Makropulos je další Čapkovo drama, komedie. Premiéru mělo v roce 1922 v Městském divadle na Vinohradech, kde byl v té době Čapek dramaturgem. Tato komedie novým způsobem zpracovává téma nesmrtelnosti a právo člověka na věčný život. Hlavní postava zpěvačka Emília Marty už téměř tři sta let nestárne.
Přidat komentář
Mám pocit, že tohle je jedno z těch dramat, která mají větší sílu a více vyzní na divadelních prknech než v knižním zpracování. Jde tu znát postupná gradace, kdy začátek není příliš záživný a je plný kliček ohledně dědického řízení, což vřele doporučuji číst nepřerušovaně, jinak v tom budete mít docela zmatek. Další dějství je už o něco lepší, více čtenáře upoutá a poslední je jako třešnička na dortu, která knize dodává na kvalitě. Je zde moc hezky zpracovaná úvaha o nesmrtelnosti a povaha některých lidí. Určitě bych ráda viděla divadelní zpracování už jen kvůli Emilii, jejíž charakter byl zpracován perfektně a moc mě bavil.
Recept na nesmrtelnost? Komu je vlastně určen? Kdo má právo zůstat nesmrtelným? Utopické dílo. Vždyť každé malé dítě ví, že pouze nadpřirozené bytosti z pohádek jsou nesmrtelné... A není to snad dokonce lepší, že člověk je smrtelný ? Takové otázky si klade autor ve Věci Makropulos a nutí čtenáře přemýšlet.... Další klasické dílo Karla Čapka. Ráda bych to někdy viděla i v divadle.
Úsměvné drama které celá společnost vnímá jako vážnou tragédii, avšak se jedná o anti-utopistický výsměch touze po věčném životu a ač přes dramatickou a pochmurnou atmosféru se jedná o positivně laděnou filosofickou celovečerovku. Sám Čapek ji nepovažoval za nejlepší své dílo, jak se zmiňuje ve svém dopise Leoši Janáčkovi, který se rozhodl Věc Makropulos adaptovat jako operu.
To, že divadelní hry od Karla Čapka jsou skvělé je skoro pravidlem. Věc Makropulos skvělá rozhodně je.
Nenávidím divadelní hry, ale toto dílo...naprosto mi to vyrazilo dech, potřebovala jsem číst dál a dál. Byla jsem tímto dílem fascinována, především zjištěním, že nesmrtelnost není takovou výhodou, jakou se může jevit. Pan Čapek mě nikdy nezklame. A už se taky chystám do divadla:-)
Ještěže ženy nejsou mladé věčně, taková povýšenost! I když některé se tak chovají, že? ...nádherná satira.
Slečna Emílie díky moci své krásy mohla jít až na hranu, ba i za ní, a stále ji vše procházelo. Laskavý Čapek zdůvodnil ony ženské intriky a cynické urážky její staletou nudou.
Kéž bychom i pro skutečné ženy měli takové ospravedlnění! :D
A závěrem, jako pravá femme fatale, projevila neskonalý talent pro teatrální, moralizující a fatální sebeznemožnění.
Už dlouho jsem si tuto knížku chtěla přečíst. Čapek sám v předmluvě napsal, že je to komedie, ale v člověku to vyvolá spíše smutný úsměv. "Malý člověk je věčný... malost se plemení bez oddechu jako mouchy nebo myši. Jen velikost umírá. Jen síla a schopnost umírá, neboť se nenahradí."
Nejdřív to začíná relativně nudně, samé právnické řeči, termíny a kličky. Později se to přehoupne až do myšlenky hrající si na boha. Však co jiného to taky je, když se dohadují komu by nesmrtelnost, nebo minimálně dlouhověkost povolili? Zároveň to ale člověka nutí přemýšlet, zda by nesmrtelnost skutečně stála za to a jaké by měla následky.
Jako komedie to na mne rozhodně nepůsobilo. Každopádně krásně napsaná hra, o něco víc mne zaujala než R.U.R. Ono je to asi z nějakého důvodu, že se nedožíváme tolika let, možná bychom se právě tak jako Emilia akorát unudili, a na ničem a na nikom by nám nezáleželo. Stáří se neubráníme, takže místo marných snah se mu ubránit bychom se ho měli naučit přijmout a stárnout umět s grácií ;-)
Asi všechno už bylo řečeno níže. Právě pomíjivost a krátkost života dodává hodnotu všemu, co je pro člověka důležité.
"A kdyby měla recept na tak dlouhatánský život, co by s ním dělala?"
"Nevím."
"Že bys to dala všem lidem?"
"Já nevím. Byli by šťastnější, kdyby tak dlouho žili?"
"Lidé nejsou nikdy lepší."
"Hlupáci, vy jste tak šťastni! Je to až protivné, jak jste šťastni! A všecko jen pro tu pitomou náhodu, že brzo umřete! Všecko vás zajímá jako opice! Ve všecko věříte, věříte v lásku, v sebe, ve ctnost, v pokrok, v lidstvo, já nevím v co, já nevím v co! Ty věříš v rozkoš, Maxi, ty Kristinko, věříš v lásku a věrnost. Ty věříš v sílu. Ty věříš v samé hlouposti, Vítku. Každý, každý, každý v něco věří! Vám se to žije, vy… blázni!"
"Ale dovolte, vždyť přece jsou… vyšší hodnoty…ideály… úkoly…"
"Jsou, ale jen pro vás. Jak vám to mám říci? Je snad láska, ale je jenom ve vás. Jakmile není ve vás, není nikde, není vůbec žádná láska… nikde ve vesmíru… Člověk nemůže milovat tři sta let. Ani doufat, ani tvořit, ani se dívat tři sta let. Nevydrží to. Všecko omrzí. Omrzí být dobrý a omrzí být špatný. Nebe i země tě omrzí. A pak vidíš, že to vlastně není. Není nic. Ani hřích, ani bolest, ani země, vůbec nic. Jen to je, co má nějakou cenu. A pro vás má všecko cenu. Ó bože, já byla jako vy! Já byla děvce, já byla dáma, já byla šťastná, já já byla člověk!"
Už jen pro tenhle krátký úryvek stálo za to číst ...
... v jedné větě to naprosto dokonale shrnul v komentáři pode mnou borsalino_csfd.
Hodně zajímavá hříčka o nesmrtelnosti, lákavém elixíru mládí, ale přitom odhalující, že smysl života je dán právě jeho relativně krátkou dobou.
Karel Čapek a já, to nikdy nebyla záležitost hit or miss, totiž že bych jeho díla buď zbožňoval nebo nenáviděl. Nikdy jsem zvlášť nepřilnul k žádnýmu jeho počinu, byť se dotýká vždycky látky zajímavý a zpracovává jí povětšinou umně. Tohle drama je přesnou ukázkou toho, proč mám k Čapkovi takovej vztah. On spoustu témat určitym způsobem naťukne a pak zpracovává s jistou mírou naivity. A v jinejch dílech mi to pořád skřípe, ale alespoň je z toho pěkně cítit jeho pověstný humanismus. Tady z toho však pramení jasnej prvoplán. Bohatý téma rozpitvaný do kratičkých úvah a nic z toho, ale především postavy jako archetypy, láska informovaná výlučně skrze dialogy a příběh ohnutý okolo potřeb vyprávění a ne naopak. Jestli bych jedno dílo od Karla Čapka označil za vyloženě odfláknuté, bylo by to tohle.
Toto Čapkovo dílo by se dalo rozdělit na dvě části. V první se věnuje právničině a právnickým kličkám, kdy se řeší dávný majetnický spor mezi dvěma rody. Ke konci se ale dostává do úplně jiné roviny, kdy nějaký spor jde stranou a autor řeší otázku, jak by člověk naložil s přidanými léty. Řekněme, kdyby člověk mohl žít nějakých těch tři sta let. Bylo by to dost? Nebo naopak příliš? A především, kdo by takový kámen mudrců zneužil jako první… Bylo by to v současnosti jiné?
První dvě dějství jsou taková "nevinná", ale ze závěru knihy, kdy postavy přemýšlí o věčném životě, si chtě nechtě každý něco odnese. Právě tato část mě z celé hry pohltila nejvíc. Výborná věc, tato hra.
Čapek je prostě úžasný autor a psaní mu opravdu šlo. Zatím vše, co jsem od něj četla mohu doporučit.
můj nejoblíbenější Čapek. Úžasný příběh, vtipné dialogy, docela smutný přesah... Kdo je hudebně založený, určitě by měl vidět i Janáčkovu operu, mně osobně se nejvíce líbila ta s naší skvělou Gabrielou Beňačkovou.
Nejlepší je knihu přečíst a poté, když ji máte ještě v živé paměti, jít do divadla. Prostě vám vezme dech! Já osobně byla v Klicperově divadle v Hradci Králové, kde ji ztvárnila Sedlárová. A to je panečku něco!!
Štítky knihy
tajemství divadlo dědictví rozhlasové zpracování herečky nesmrtelnost
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Čapek je můj nejoblíbenější autor. Všechny jeho knihy jsou pokladem. Chtěla bych to vidět v divadle.