Věc Makropulos
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382027/bmid_vec-makropulos-kw5-382027.jpg
4
1208
1208
Do staletého právního sporu o milionový majetek zasáhne zčistajasna a zdánlivě bezdůvodně operní diva Emilia Marty. Zná překvapivé podrobnosti případu, díky ní jsou objeveny zásadní důkazy a zdá se, že spor bude rozhodnut. Jenže Emilia Marty ví příliš mnoho a hraje svoji hru...
Přidat komentář
Samozřejmě nadčasové dílo s hlubokou myšlenkou. Bohužel první polovina díla je poměrně nudná a zbytečně ukecaná, působila na mě příliš popisně. V závěru se ale ukáže Čapkův literární um a přinese velmi zajímavý pohled na nesmrtelnost.
Stručné, přitom velmi výstižné. Hry Karla Čapka mám opravdu rád, protože svou koncentrovanou formou míří přímo na střed. Nezdržují se "zbytečnostmi" a přitom i tak hluboké téma, jako je cena ne/smrtelnosti, dokáží v pár dějstvích vytěžit na dřeň. A to zábavně i vážně současně.
Zároveň jsem rád, že jsem si o knize nezjišťoval hlubší podrobnosti, než člověk zná z hodin češtiny (tedy ono téma délky života), takže pro mě mohl být děj větším překvapením. Ano, neskrývají se tam nějaké zásadní neočekávané zvraty, ale i tak si z toho člověk může udělat menší detektivku.
Výzva 2023 - kniha se štítkem tajemství na db knih.
Zajímavý pohled na jednu z nejstarších témat lidstva - otázky nesmrtelnosti. Jen škoda, že tři dějství se tu moc neděje a vše se člověku vyjeví na posledních pěti stranách. Ohromná škoda!
Většina knihy, nebo spíše tedy scénáře divadelní hry, je taková zmatečná a vlastně celkem o ničem. Teprve závěrečná část, kde se postavy rozfilozofují o smyslu života, kdo by měl mít právo na jisté výhody(nebudu spoilerovat jaké :-)) atd. je opravdu zajímavá a Čapek je opět skvěle výstižný a nadčasový. Je velká škoda, že takto zajímavé není celé dílko ale člověk se k tomu pěknému závěru musí prokousat taškařicí o dědictví.
Ze začátku jsem se ztrácela, ale myšlenka je úžasná! Čapek byl zkrátka nadčasový spisovatel.
V úvodu Čapek psal, že měl toto téma dlouho v šuplíku a chtěl ho mít, když to přeženu z krku, což mi z díla bylo přeci jen znát. Proti jeho jiným hrám mi přijde hra málo propracovaná a konec to moc nezachránil.
Dlouho mi kniha připomínala Kafkův Proces a trošku mi nevyhovoval fakt, že se autor dostává k "jádru pudla" až v samém závěru knihy. Nicméně tento drobný nedostatek byl vyvážen nadstandardním filosoficko morálním koncem v němž Čapek naplno ukázal své spisovatelské kvality.
Čapek je pro mě vždycky sáhnutí po dobrém příběhu. Věc Makropulos mám na readlistu už velmi dlouho, až se stydím, že jsem se k tomu dostala teprve teď. Moc se mi líbil konec a zamyšlení se nad dlouhověkostí.
První čtyři pětiny knihy byly takové jalové. Možná kdyby člověk nevěděl, o čem to má být, kdyby už v předmluvě Čapek neprozradil pointu, tak by to bylo tajemné a byla bych zvědavá, co se z té Marty asi vyvrbí. Ale takhle vlastně jen člověk čekal, kdy všechny postavy konečně přijdou na to, co on věděl už od začátku. Poslední cca pětina mě tedy dostala, už jen kvůli ní jsem ráda, že jsem knihu četla. Zase hřebík na hlavičku, pravý Čapek s mrazivou znalostí lidské přirozenosti.
"A byli by šťastnější, kdyby žili tak dlouho?"
ÚŽASNÉ! Zamyšlení nad problémem dlouhověkosti, ale z jiného pohledu, než že nebudou potraviny, místo, dostatek služeb pro tolik lidí. Opravdu skvělé dílo!
Četl jsem Věc Makropulos již před nějakým tím časem (v bájných dobách, kdy jsem ještě neměl potřebu vás tu obtěžovat svými poznámkami), moc jsem si ji nezapamatoval, jediné co mi utkvělo byla závěrečná diskuse o užití Věci. Krásně naivní pohled pana Vítka, tvrdý (z očividných důvodů) totalitářskou pozici pana Pruse, pohled Kolenatého, starého praktika.
A ano, je to zajímavé. Tato závěrečná diskuse mne i teď bavila. Ale kniha v sobě pro mne měla více.
Jednak, je to kniha na alespoň dvě přečtení. Věřte mi, dialogy se znalostí závěrečného rozuzlení jsou mnohem zábavnější než bez této znalosti. Elinin suchý sarkasmus. Studenost, rýpavost, netečnost. Najednou z ní je něco zcela jiného, než otravná, namyšlená kráska, kterou by jeden nejraději propleskl. Je z ní oběť doslova.
Nadto některé pasáže jsou zkrátka zábavné. Prostě jsou. Byl slabomyslný. Nebyl, byl smutný. Smutný, jak to vy můžete vědět? No a jak to tím spíše můžete vědět vy? Jo a občan Marat měl vlhké ruce a Danton měl zkažené zuby (nikdy jsem nevěřil historickému faktu více, než v tomto případě, abych byl upřímný). Tato hrátka s časem je natolik krásná a zábavná, protože s ní nemůžeme nic dělat. Měl vlhké ruce? No vzhledem k Maratovu zdravotnímu stavu je to možné. Měl Danton zkažené zuby? No ještě aby ne! A tak nám to Elina může sdělit, a my se nad tím můžeme rozčílit, ale to je tak všechno co s tím můžeme dělat.
Nadto, knihu jsem byl nucen znovu přečíst předmětem na univerzitě. Jmenuje se právo a umění skvělá záležitost. Musím se tu tedy z povinnosti zmínit o právnících knihy. Po prvním přečtení jsem si vlastně vůbec nepamatoval, že to o nějakém právu bylo! A ono jo!
Kolenatý: Inu, slečno, je to takový shnilý proces.
Emilia: Ale Gregor je v právu, že?
Kolenatý: Patrně. Ale s tím to nevyhraje.
Brilantní vystižení mezery mezi právem a spravedlností. A věřili byste, že se mě zrovna dnes docentka právní filosofie pokoušela přesvědčit, že právo směřuje ke spravedlnosti? Absurdní. Právo a spravedlnost si mají málo co říci. Možná ještě právo a legální spravedlnost, to jistě, ale to je přeci jenom něco jiného. Na spravedlnost potřebujete být v právu, ale na legální spravedlnost potřebujete právo a nějaký ten dokument. Jedná se o velice rozdílné úkazy a zdá se mi takřka naivní je slučovat.
Jo a pokud jde o obraz právníků v literatuře:
Emilia: Půjdete se tam podívat?
Kolenatý: Zajisté. Ovšem odvolí-li pan Prus.
Emilia: A když nedovolí?
Kolenatý: Což dělat!
Emilia: Pak tu zásuvku musíte dostat jinak, rozumíte?
Kolenatý: Ano, o půlnoci s provazovým žebříkem, paklíči a tak dále. Slečno, slečno, vy máte názory o nás advokátech!
Krása.
říkám si, že z tématu mohl Čapek vytěžit víc, že mu moc nejdou ženské postavy a že to není komedie v dnešním slova smyslu, spíše jako narážka na "theatrum mundi minoris"
Je zajímavé jak mě to strašně nebavilo číst ve škole, trvalo mi to týden a to je psáno jako divadelní hra. Teď o několik let později je to za 1-2 hoďky sfouknuté a s úplně jiným pohledem na celou věc. Myšlenka určitě stojí za úvahu.
Věc Makropulos je krátká divadelní hra na téma nesmrtelnost.
Najdete tu zajímavé postavy, má to spád a myšlenku. Co víc si přát?
Já jsem opět nebyla zklamaná.
Výborný nadčasový příběh, který se zabývá nesmrtelností. Nakonec se vše hezky propojí a příběh čtenáře donutí k zamyšlení. Velmi zajímavé, hezky zpracované, téma.
Velmi svižné zamyšlení nad nesmrtelností, ovšem dosti silné. Sama občas přemýšlím, že je toho tolik, co bych ráda viděla, uměla a věděla. Tolik věcí, že je nikdy nemůžu dost dobře stihnout. A ta dlouhověkost by byla řešením.
Do toho ještě zapůsobila éra nesmrtelných nadpřirozených bytostí, o kterých jsem kdysi hojně četla, které jsem si idealizovala a chtěla jejich dlouhověkost, která byla často vykreslena pohádkově.
Závěrečné vyprávění EM mi vneslo pachuť do těchto tužeb. A to, jak všichni přítomní spekulovali, jak recept na nesmrtelnost zužitkovat, jak a komu ho prodat... to bylo děsivé, děsivě přesné. Avšak velmi by mě zajímalo, jak by vypadal svět po zveřejnění receptu, jak byl třeba představen v RUR, kde se neřešilo JESTLI, ale CO TEĎ S TÍM. V tomhle případě by to byl velmi zajímavý svět. Nutí mě to přemýšlet.
Zároveň je ve hře shazován výklad dějin, který je často podáván tak nějak velkolepě. EM se posmívala obdivu, který k nim lidé mají bez jediné námitky. Vše je vykresleno tak černobíle, že se občas zapomíná na lidství hlavních aktérů. A na tom něco bude...
Tohle mě vcelku dost bavilo. I přesto, že se dá brzy poznat, kdo Emilie je, se mi i tak líbilo, jak byly ty náznaky nápověď dávkovány s mírnou vzestupnou tendencí. Obecně byla postava Emilie na příběhu to nejzajímavější. Hezky bylo odvyprávěno i to, jak k Věci Makropulos nejprve přistupovali ostatní postavy. Jakým způsobem by s ní naložili a proč by jí měl mít právě ten či onen, a jak poté všichni postupně otáčeli, když jim Emilie vyprávěla svůj příběh.
Velmi zábavné čtení, za které vděčím hlavně extravagantní postavě Emilii, plné zajímavých úvah nejen o dlouhověkosti.
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Tak nějak nevím. Pocity rozporuplné. Smysl a pointa knihy je jasná a nadčasová. Cesta k ní byla ovšem při čtení zbytečně natažená, dlouhá a místy zmatečná.
Ono i to filozofování na konci od všech zúčastněných se po chvilce stalo nastavovanou kaší.