Věc Makropulos
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382027/bmid_vec-makropulos-kw5-382027.jpg
4
1208
1208
Do staletého právního sporu o milionový majetek zasáhne zčistajasna a zdánlivě bezdůvodně operní diva Emilia Marty. Zná překvapivé podrobnosti případu, díky ní jsou objeveny zásadní důkazy a zdá se, že spor bude rozhodnut. Jenže Emilia Marty ví příliš mnoho a hraje svoji hru...
Přidat komentář
Poslouchala jsem jako audio knihy, i když mám hru také ve čtečce z pražské městské knihovny, kde je pro čtenáře ke stažení zdarma. A udělala jsem dobře. Audiokniha je nahraná skvěle, dramaticky, divadelně. Stačilo zavřít oči a hned jsem si připadala jako v Národním. Dílo je to krátké, ale typicky "čapkovské". Kombinuje humor, satiru a hluboké myšlenky. Je až neuvěřitelné, jak moderní a současné věci Karel Čapek psal.
Na Čapkovi obdivuju, jak ve velmi obyčejném příběhu dokáže popsat velké problémy lidstva a zároveň nás i zkritizovat. Toto je příběh o ženě, dívce, která žila až moc dlouho...
Krátká hra s pěkným dějem a mnoha myšlenkami.
Trošku zmatek, ale knížečka na chvilinku :) Moc se mi líbilo jak se to všechno propojilo a nesměla chybět ani "filozofická" otázka, nad kterou je, myslím, fajn se zamyslet.
4*
Skvělý nápad, Čapek se vším všudy. Za mě je to slabší Čapkova hra třeba než Bílá nemoc, ale nutí to člověka přemýšlet.
Určitě je to velice nadčasové a jako divadelní hra je asi opravdu lepší ji vidět nebo slyšet jako drama. Samozřejmě vím o co se jednalo, ale ze čtení jsem neměla ten ideální zážitek, takže uvažuji, že si knihu ještě pořídím v audio zpracování.
Potřebovala jsem si ujasnit, jak to s tou EM vlastně bylo, takže jsem zainvestovala do audioknihy a nelituji: protože se jedná o divadelní hru, je samozřejmě zážitek z poslechu daleko silnější než pouhopouhá četba. Nadčasová věc, zejména závěrečná pasáž, kde se (spoiler) diskutuje o dalším osudu zázračného léku. Stále ještě uvažuji nad tím, jak bych se asi rozhodla já...
Zajímavá hra, i když jak už to u divadelních her bývá, je lepší je vidět na jevišti než je číst.
Otázka nesmrtelnosti je vždycky téma k zamyšlení, ačkoli musím říct, že na mně zanechala předmluva autora větší dojem než hra samotná. Čapek je ale rozhodně autor, který předběhl dobu v mnohých svých myšlenkách a jeho díla stojí za to číst i po sto letech od jejich vydání.
Další mistrovské dílo Karla Čapka. Tentokrát u mě zabodoval sám námět - myšlenka na nesmrtelnost a závěrečné zjištění, že ta není pro člověka vůbec dobrá, že nakonec přináší jen nudu a nedůstojný, prázdný a špatný život.
Kniha je napsaná skvěle, má spád a vygraduje v silném finále. Karel Čapek zde opět prokázal nadčasovost svých děl, která jsou aktuální v každé době, nestárnou a neustále nabízejí čtenářům důležité myšlenky k zamyšlení.
Pořád si říkám, že mám přečteného celého Čapka a pak jsem vždy překvapená, že ne. Ale už to říkat nebudu, protože to snad ani nejde, vzhledem k tomu, kolik toho napsal a v kolika vydáních jeho knihy vyšly.
Co se týče této knihy, tak jsem to nebrala jako komedii. Samozřejmě je to skvělá kniha se skvělými myšlenkami.
Musím říct, že hodnotit Čapka, je těžké, protože nemám pocit, že si to můžu dovolit.
Čapka mám velmi rád, vždycky mě dokáže něčím překvapit a oslnit, ale u Věci Makropulos jsem radost z četby nepociťoval. Rád jsem si přečetl tuto klasiku, ale nezasáhla mě tak, jako jeho ostatní díla.
Přesto zde Čapek znovu vyniká, především nápadem (námětem) a téměř filosofickým vyústěním příběhu. Ano, ta filosofie mi chyběla v průběhu díla. Zamyšlení, zastavení...
Určitě však stojí za přečtení a ne nadarmo je Čapek "povinnou četbou".
Překvapuje mě, jak mě vždycky překvapí, byť to už dávno vím, jak je Čapek skvělý autor. A tady znovu! Dané téma a jeho zpracování, vystavění textu dramatu, napětí, rychlý spád, využití jazyka, vypjaté situace - to vše čtenáře/diváka donutí nejen příběh prožít se všemi možnými pocity, ale nechá v něm zahloubaný problém, o kterém přemýšlí, o kterém sní... Karel Čapek je prostě geniální!
Asi moje nejoblíbenější z Čapkových her, která odhaluje, jak moc je krása všeho v životě ovlivněna tím, že jsme tu jen na pár let. Drama, které přečtete za chvilku, ale zůstane ve vás dlouhé roky. Jednou bych na tohle šel rád do divadla.
Karel Čapek je prostě geniální autor! Hlavní rozebírané téma mě neskutečně dostalo! V prvním dějství se navíc příběh zabývá soudním sporem, který se táhne už skoro sto let, ale potom se na scéně objeví paní Marthy a krásně postupně se drama dostává k hlavní myšlence díla a to je, že lidský život není na dlouhověkost stavěný. Kdo by se ženil/vdával, kdyby věděl, že je to na 300 let? Nehledě na to, že po delší době začne člověku připadat všechno plytké, nudné.
Prostě naprosto geniální myšlenka a k tomu naprosto skvělá gradace příběhu, která je nejdříve nenápadná a potom nabírá na čím dál větší rychlosti, až přijde to rozuzlení skoro ke konci. Prostě skvěle vystavěný příběh.
Postavy jsou také skvěle vykreslené a posané, hlavně ústřední postava paní Marthy.
Co by na knize mohlo někomu vadit je jazyk a celkově těžší slova, což je způsobeno tím, kdy byla kniha napsána. Ale i tyto těžší části textu rozhodně stojí za to, je překonat.
Kniha je dramatem, takže se navíc čte velmi rychle, stránky vám mizí pod očima. Nejlepší kombinace tohoto a toho, že příběh je velmi chytlavý až napínavý a čtenář má potřebu vědět, jak to vlastně dopadne.
Tahle kniha se mi neskutečně moc líbila, především díky své geniální myšlence. Celkově mám Karla Čapka a jeho tvorbu moc ráda, ať už se jedná o drama nebo román. Považuji ho za geniálního autora a každé jeho dílo prostě rozebírá nějakou důležitou a skvělou myšlenku. Doporučuji všemi deseti!
Tohle byla moje třetí kniha od Karla Čapka a musím říct, že se mi tahle líbila nejmíň. Pořád je ale skvělá, donutí vás se zamyslet a ten nápad je skvělý a příběh graduje až do poslední části. Kniha je geniální přesto možná dávám přednost Bílé nemoci a R. U. R.
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Bylo to dobré, ale asi jsem čekala víc. Na školách nám Čapka vždycky servírovali jako literárního pána boha, no ne vždycky ohromí.