Věc Makropulos
Karel Čapek
Komedie o třech dějstvích uvedená poprvé v roce 1922 na scéně Vinohradského divadla, kde byl Karel Čapek dramaturgem. Podnětem k jejímu vzniku byla teorie profesora Mečnikova, že stárnutí je autointoxikace organismu. Dlouhověkost líčí, slovy autora, jako „stav velmi málo ideální a dokonce velmi málo žádaný“.... celý text
Přidat komentář


Dilo je velmi krasne napsane, ale proste to opet neni muj oblibeny zanr. Po knize jsem sahla do ctenarske vyzvy 2023, ale rozhodne nelituji.


AUDIOKNIHA : Další Čapkova geniální hra ! Silná myšlenka zabalená do hávu tajemna, lehce detektivního napětí, s přídechem romantiky i vášně. Čapek se opět dotýká nejniternější podstaty smyslu lidského bytí a života. Dílo jsem vyslechla v úchvatném podání Viktora Preisse, Karl Högera, Aleny Vránové.


Kdysi jsem se rozhodoval, zda na tuto hru nemám jít do divadla. Nešel jsem. Vychutnal jsem si celou hru v domácím prostředí. Pěkný jazyk, hezké dialogy a závěrečný překvapivý obrat - o co tu jde?- se spoustou myšlenek pro i proti k nadhozenému tématu. A po sto letech si čtenář nad jeho myšlenkami může rozvíjet svoje myšlenky. Nadčasové!


(SPOILER) Opět čapkovsky chytré, nadčasové, zábavné a dobré, od předmluvy až po závěrečnou oponu. Opět zajímavé téma a krásný jazyk. Čapka jsem si zamilovala teprve nedávno a jsem ráda, že mám z jeho díla ještě tolik k objevování. Až teď mě ale napadá, kolik by toho mohlo být, kdyby místo jemu určených 48 let žil právě on tři století...?


Slovy jedné z postav této hry dr. Kolenatého: "A teď se v tom, prokristapána, někdo vyznejte!" Ve většině textu se člověk snaží pochopit souvislosti mezi mnoha zmíněnými osobnostmi. Závěrečná část o hodně zajímavější, filosofické úvahy trefné, jen poněkud nekorespondující s předchozím stylem textu. Ještě že v předmluvě Čapek uvádí, že jde o komedii. S veškerou úctou k Čapkově talentu (bez ironie) bych to bez tohoto upozornění těžko poznala.


Ve finále, ač žánrově jinde, je dílo až překvapivě podobné Krakatitu. Závěr a pointa výborné, ale způsob, jak se k nim dostat, zmatený a z většiny o ničem.


Jak Čapka zbožňuju, tak tohle je první dílo, co se mi nelíbilo. Ano - námět knihy byl nadčasový, postavy ale tak nějak přiškrcené a byla jsem ráda, že jsem to dočetla. Čapek má rozhodně lepší díla, než je toto.


Tak nějak nevím. Pocity rozporuplné. Smysl a pointa knihy je jasná a nadčasová. Cesta k ní byla ovšem při čtení zbytečně natažená, dlouhá a místy zmatečná.
Ono i to filozofování na konci od všech zúčastněných se po chvilce stalo nastavovanou kaší.


Samozřejmě nadčasové dílo s hlubokou myšlenkou. Bohužel první polovina díla je poměrně nudná a zbytečně ukecaná, působila na mě příliš popisně. V závěru se ale ukáže Čapkův literární um a přinese velmi zajímavý pohled na nesmrtelnost.


Stručné, přitom velmi výstižné. Hry Karla Čapka mám opravdu rád, protože svou koncentrovanou formou míří přímo na střed. Nezdržují se "zbytečnostmi" a přitom i tak hluboké téma, jako je cena ne/smrtelnosti, dokáží v pár dějstvích vytěžit na dřeň. A to zábavně i vážně současně.
Zároveň jsem rád, že jsem si o knize nezjišťoval hlubší podrobnosti, než člověk zná z hodin češtiny (tedy ono téma délky života), takže pro mě mohl být děj větším překvapením. Ano, neskrývají se tam nějaké zásadní neočekávané zvraty, ale i tak si z toho člověk může udělat menší detektivku.


Výzva 2023 - kniha se štítkem tajemství na db knih.
Zajímavý pohled na jednu z nejstarších témat lidstva - otázky nesmrtelnosti. Jen škoda, že tři dějství se tu moc neděje a vše se člověku vyjeví na posledních pěti stranách. Ohromná škoda!


Většina knihy, nebo spíše tedy scénáře divadelní hry, je taková zmatečná a vlastně celkem o ničem. Teprve závěrečná část, kde se postavy rozfilozofují o smyslu života, kdo by měl mít právo na jisté výhody(nebudu spoilerovat jaké :-)) atd. je opravdu zajímavá a Čapek je opět skvěle výstižný a nadčasový. Je velká škoda, že takto zajímavé není celé dílko ale člověk se k tomu pěknému závěru musí prokousat taškařicí o dědictví.


Ze začátku jsem se ztrácela, ale myšlenka je úžasná! Čapek byl zkrátka nadčasový spisovatel.


V úvodu Čapek psal, že měl toto téma dlouho v šuplíku a chtěl ho mít, když to přeženu z krku, což mi z díla bylo přeci jen znát. Proti jeho jiným hrám mi přijde hra málo propracovaná a konec to moc nezachránil.


Dlouho mi kniha připomínala Kafkův Proces a trošku mi nevyhovoval fakt, že se autor dostává k "jádru pudla" až v samém závěru knihy. Nicméně tento drobný nedostatek byl vyvážen nadstandardním filosoficko morálním koncem v němž Čapek naplno ukázal své spisovatelské kvality.


Čapek je pro mě vždycky sáhnutí po dobrém příběhu. Věc Makropulos mám na readlistu už velmi dlouho, až se stydím, že jsem se k tomu dostala teprve teď. Moc se mi líbil konec a zamyšlení se nad dlouhověkostí.

První čtyři pětiny knihy byly takové jalové. Možná kdyby člověk nevěděl, o čem to má být, kdyby už v předmluvě Čapek neprozradil pointu, tak by to bylo tajemné a byla bych zvědavá, co se z té Marty asi vyvrbí. Ale takhle vlastně jen člověk čekal, kdy všechny postavy konečně přijdou na to, co on věděl už od začátku. Poslední cca pětina mě tedy dostala, už jen kvůli ní jsem ráda, že jsem knihu četla. Zase hřebík na hlavičku, pravý Čapek s mrazivou znalostí lidské přirozenosti.
"A byli by šťastnější, kdyby žili tak dlouho?"


ÚŽASNÉ! Zamyšlení nad problémem dlouhověkosti, ale z jiného pohledu, než že nebudou potraviny, místo, dostatek služeb pro tolik lidí. Opravdu skvělé dílo!
Štítky knihy
česká literatura tajemství dědictví rozhlasové zpracování nesmrtelnost sci-fi divadelní programyAutorovy další knížky
1948 | ![]() |
2004 | ![]() |
2017 | ![]() |
2009 | ![]() |
2004 | ![]() |
Tuto Čapkovu divadelní hru jsem si přečetla a myslela jsem si na ní chvilku do seznamu četby k maturitě, ale nakonec zvítězila Bílá nemoc, ale Věc Makropulos je také parádní Čapkovo dílo