Věc Makropulos
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/397612/bmid_vec-makropulos-WUk-397612.jpg
4
1250
1250
Komedie o třech dějstvích uvedená poprvé v roce 1922 na scéně Vinohradského divadla, kde byl Karel Čapek dramaturgem. Podnětem k jejímu vzniku byla teorie profesora Mečnikova, že stárnutí je autointoxikace organismu. Dlouhověkost líčí, slovy autora, jako „stav velmi málo ideální a dokonce velmi málo žádaný“.... celý text
Přidat komentář
Četl jsem Věc Makropulos již před nějakým tím časem (v bájných dobách, kdy jsem ještě neměl potřebu vás tu obtěžovat svými poznámkami), moc jsem si ji nezapamatoval, jediné co mi utkvělo byla závěrečná diskuse o užití Věci. Krásně naivní pohled pana Vítka, tvrdý (z očividných důvodů) totalitářskou pozici pana Pruse, pohled Kolenatého, starého praktika.
A ano, je to zajímavé. Tato závěrečná diskuse mne i teď bavila. Ale kniha v sobě pro mne měla více.
Jednak, je to kniha na alespoň dvě přečtení. Věřte mi, dialogy se znalostí závěrečného rozuzlení jsou mnohem zábavnější než bez této znalosti. Elinin suchý sarkasmus. Studenost, rýpavost, netečnost. Najednou z ní je něco zcela jiného, než otravná, namyšlená kráska, kterou by jeden nejraději propleskl. Je z ní oběť doslova.
Nadto některé pasáže jsou zkrátka zábavné. Prostě jsou. Byl slabomyslný. Nebyl, byl smutný. Smutný, jak to vy můžete vědět? No a jak to tím spíše můžete vědět vy? Jo a občan Marat měl vlhké ruce a Danton měl zkažené zuby (nikdy jsem nevěřil historickému faktu více, než v tomto případě, abych byl upřímný). Tato hrátka s časem je natolik krásná a zábavná, protože s ní nemůžeme nic dělat. Měl vlhké ruce? No vzhledem k Maratovu zdravotnímu stavu je to možné. Měl Danton zkažené zuby? No ještě aby ne! A tak nám to Elina může sdělit, a my se nad tím můžeme rozčílit, ale to je tak všechno co s tím můžeme dělat.
Nadto, knihu jsem byl nucen znovu přečíst předmětem na univerzitě. Jmenuje se právo a umění skvělá záležitost. Musím se tu tedy z povinnosti zmínit o právnících knihy. Po prvním přečtení jsem si vlastně vůbec nepamatoval, že to o nějakém právu bylo! A ono jo!
Kolenatý: Inu, slečno, je to takový shnilý proces.
Emilia: Ale Gregor je v právu, že?
Kolenatý: Patrně. Ale s tím to nevyhraje.
Brilantní vystižení mezery mezi právem a spravedlností. A věřili byste, že se mě zrovna dnes docentka právní filosofie pokoušela přesvědčit, že právo směřuje ke spravedlnosti? Absurdní. Právo a spravedlnost si mají málo co říci. Možná ještě právo a legální spravedlnost, to jistě, ale to je přeci jenom něco jiného. Na spravedlnost potřebujete být v právu, ale na legální spravedlnost potřebujete právo a nějaký ten dokument. Jedná se o velice rozdílné úkazy a zdá se mi takřka naivní je slučovat.
Jo a pokud jde o obraz právníků v literatuře:
Emilia: Půjdete se tam podívat?
Kolenatý: Zajisté. Ovšem odvolí-li pan Prus.
Emilia: A když nedovolí?
Kolenatý: Což dělat!
Emilia: Pak tu zásuvku musíte dostat jinak, rozumíte?
Kolenatý: Ano, o půlnoci s provazovým žebříkem, paklíči a tak dále. Slečno, slečno, vy máte názory o nás advokátech!
Krása.
říkám si, že z tématu mohl Čapek vytěžit víc, že mu moc nejdou ženské postavy a že to není komedie v dnešním slova smyslu, spíše jako narážka na "theatrum mundi minoris"
Je zajímavé jak mě to strašně nebavilo číst ve škole, trvalo mi to týden a to je psáno jako divadelní hra. Teď o několik let později je to za 1-2 hoďky sfouknuté a s úplně jiným pohledem na celou věc. Myšlenka určitě stojí za úvahu.
Věc Makropulos je krátká divadelní hra na téma nesmrtelnost.
Najdete tu zajímavé postavy, má to spád a myšlenku. Co víc si přát?
Já jsem opět nebyla zklamaná.
Výborný nadčasový příběh, který se zabývá nesmrtelností. Nakonec se vše hezky propojí a příběh čtenáře donutí k zamyšlení. Velmi zajímavé, hezky zpracované, téma.
Velmi svižné zamyšlení nad nesmrtelností, ovšem dosti silné. Sama občas přemýšlím, že je toho tolik, co bych ráda viděla, uměla a věděla. Tolik věcí, že je nikdy nemůžu dost dobře stihnout. A ta dlouhověkost by byla řešením.
Do toho ještě zapůsobila éra nesmrtelných nadpřirozených bytostí, o kterých jsem kdysi hojně četla, které jsem si idealizovala a chtěla jejich dlouhověkost, která byla často vykreslena pohádkově.
Závěrečné vyprávění EM mi vneslo pachuť do těchto tužeb. A to, jak všichni přítomní spekulovali, jak recept na nesmrtelnost zužitkovat, jak a komu ho prodat... to bylo děsivé, děsivě přesné. Avšak velmi by mě zajímalo, jak by vypadal svět po zveřejnění receptu, jak byl třeba představen v RUR, kde se neřešilo JESTLI, ale CO TEĎ S TÍM. V tomhle případě by to byl velmi zajímavý svět. Nutí mě to přemýšlet.
Zároveň je ve hře shazován výklad dějin, který je často podáván tak nějak velkolepě. EM se posmívala obdivu, který k nim lidé mají bez jediné námitky. Vše je vykresleno tak černobíle, že se občas zapomíná na lidství hlavních aktérů. A na tom něco bude...
Tohle mě vcelku dost bavilo. I přesto, že se dá brzy poznat, kdo Emilie je, se mi i tak líbilo, jak byly ty náznaky nápověď dávkovány s mírnou vzestupnou tendencí. Obecně byla postava Emilie na příběhu to nejzajímavější. Hezky bylo odvyprávěno i to, jak k Věci Makropulos nejprve přistupovali ostatní postavy. Jakým způsobem by s ní naložili a proč by jí měl mít právě ten či onen, a jak poté všichni postupně otáčeli, když jim Emilie vyprávěla svůj příběh.
Velmi zábavné čtení, za které vděčím hlavně extravagantní postavě Emilii, plné zajímavých úvah nejen o dlouhověkosti.
Bylo to dobré, ale asi jsem čekala víc. Na školách nám Čapka vždycky servírovali jako literárního pána boha, no ne vždycky ohromí.
Poslouchala jsem jako audio knihy, i když mám hru také ve čtečce z pražské městské knihovny, kde je pro čtenáře ke stažení zdarma. A udělala jsem dobře. Audiokniha je nahraná skvěle, dramaticky, divadelně. Stačilo zavřít oči a hned jsem si připadala jako v Národním. Dílo je to krátké, ale typicky "čapkovské". Kombinuje humor, satiru a hluboké myšlenky. Je až neuvěřitelné, jak moderní a současné věci Karel Čapek psal.
Na Čapkovi obdivuju, jak ve velmi obyčejném příběhu dokáže popsat velké problémy lidstva a zároveň nás i zkritizovat. Toto je příběh o ženě, dívce, která žila až moc dlouho...
Krátká hra s pěkným dějem a mnoha myšlenkami.
Trošku zmatek, ale knížečka na chvilinku :) Moc se mi líbilo jak se to všechno propojilo a nesměla chybět ani "filozofická" otázka, nad kterou je, myslím, fajn se zamyslet.
4*
Skvělý nápad, Čapek se vším všudy. Za mě je to slabší Čapkova hra třeba než Bílá nemoc, ale nutí to člověka přemýšlet.
Určitě je to velice nadčasové a jako divadelní hra je asi opravdu lepší ji vidět nebo slyšet jako drama. Samozřejmě vím o co se jednalo, ale ze čtení jsem neměla ten ideální zážitek, takže uvažuji, že si knihu ještě pořídím v audio zpracování.
Potřebovala jsem si ujasnit, jak to s tou EM vlastně bylo, takže jsem zainvestovala do audioknihy a nelituji: protože se jedná o divadelní hru, je samozřejmě zážitek z poslechu daleko silnější než pouhopouhá četba. Nadčasová věc, zejména závěrečná pasáž, kde se (spoiler) diskutuje o dalším osudu zázračného léku. Stále ještě uvažuji nad tím, jak bych se asi rozhodla já...
Další mistrovské dílo Karla Čapka. Tentokrát u mě zabodoval sám námět - myšlenka na nesmrtelnost a závěrečné zjištění, že ta není pro člověka vůbec dobrá, že nakonec přináší jen nudu a nedůstojný, prázdný a špatný život.
Kniha je napsaná skvěle, má spád a vygraduje v silném finále. Karel Čapek zde opět prokázal nadčasovost svých děl, která jsou aktuální v každé době, nestárnou a neustále nabízejí čtenářům důležité myšlenky k zamyšlení.
Štítky knihy
česká literatura tajemství dědictví rozhlasové zpracování nesmrtelnost sci-fi divadelní programyAutorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Děj mě moc nebavil, ale Věc Makropulos bych bral!