Věc makropulos
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539356/bmid_vec-makropulos.jpg
4
1201
1201
Slavná divadelní hra s tématem dlouhověkosti. Věc Makropulos byla poprvé uvedena na jevišti vinohradského Městského divadla v roce 1922. Žánrovým určením je to komedie o třech dějstvích s přeměnou, byť v konečném vyznění komedií velmi hořkou. Audioverze z původní předlohy téměř věrně, je však obohacen o zvukové prostředky typicky rozhlasové. V inscenaci je jasně čitelná pointa: „Dejme tomu říci, že jednou v budoucnosti nebude nemocí ani bídy ani nečisté dřiny, to je zajisté optimismus; ale říci, že tento dnešní život plný nemocí, bídy a dřiny není tak nadobro špatný a zatracený a má něco nesmírně cenného, to je – co vlastně? Pesimismus? Myslím, že ne.“... celý text
Divadelní hry Literatura česká Sci-fi
Vydáno:
2002
,
Radioservis
Interpreti: Jiřina Švorcová , Karel Höger , Viktor Preiss , Jiří Klem , Eduard Kohout , Miloš Nedbal , Martin Růžek , Gabriela Vránová , Drahomíra Fialová , Oldřich Janovský
více info...
Přidat komentář
Člověk, který pracuje, hledá a realizuje, není a nemůže býti pesimistou. Každá snažná činnost znamená důvěru, třeba bez verbálního zdůvodňování.
Čtivé dílo, které je (především v závěru) plné zamyšlení. Čapek opět nezklamal a to i navzdory tomu, že se k dílu vrátil, jak sám v předmluvě říká, jaksi z pořádkumilovnosti.
Karel Čapek je klasika, baví mě od něj všechny knihy. Sedí mi jeho styl psaní. Doporučuji si knížku přečíst.
Zábavná jednohubka od jednoho z nejlepších českých autorů. Čtenáře zaujme, pobaví, donutí se zamyslet. Pokud máte možnost mít ji v povinné četbě, je to dobrá volba.
Čapek se jakožto autor pouštěl na svou dobu do vcelku neobvyklých témat a tak samozřejmě muselo přijít i na otázku nesmrtelnosti. Zatímco mnozí v ní vidí budoucnost lidstva, Čapek nás před ní varuje, jelikož podle něj začne člověka za tu dobu všechno nudit. Zdali je to pravda, je otázka, nad kterou bychom se měli všichni zamyslet. Čapek tedy opět přinesl nadčasové dílo, které se nad touto otázkou pozastavuje jinak, než byste možná čekali.
Po dlouhé době jsem se začetl do knihy od Karla Čapka a tentokrát jsem si vybral VĚC MAKROPULOS, což je komedie o třech dějstvích s přeměnou. Na knihu jsem byl hodně zvědavý, ale bohužel musím říci, že jsem se do knihy úplně nezačetl a nutil jsem se do čtení a v některých okamžicích jsem se zapletl a nebylo to pro mě zajímavé, což mne mrzí, poněvadž Karla Čapka mám v oblibě. Nejvíce se mi z celé kniha líbila část PROMĚNA. Pokud by byla tato část delší, určitě bych to přivítal. Kniha obsahuje Přemluvu.
KAREL ČAPEK se v této knize zamýšlí nad nesmrtelností. Sám nevím, jestli bych se chtěl dožít věku 300 let, anebo zemřít ve věku, který je běžný pro smrtelníky. Z jedné strany si říkám, že by bylo fajn být nesmrtelný, pokud by měl člověk dobré zdraví a neprojevovaly se známky stárnutí. Vždyť některé postavy ze Starého zákona se dožili stovky let (nejstarší je METUZALÉM, který se snaž dožil věku 900 let!), tak proč by nemohl být v dnešní době vynalezený recept na dlouhověkost?! Co je důležitější? Kolik let se člověk dožije, anebo jak intenzivně ho prožije? A neomrzelo by nás to, kdybychom byli nesmrtelní? Nezevšedněl by nám život, a nedošlo by nakonec k tomu, že by se v nás vytratila veškerá radost? Nad otázkami nesmrtelnosti se můžeme zamyslet při čtení této knihy.
Kniha má poměrně vysoké hodnocení. Chvílemi jsem uvažoval, že knihu ohodnotím na 2*, ale říkal jsem si, to přece není možné, abych Karla Čapka hodnotil tak nízkým hodnocením! Závěr knihy se mi líbil a díky tomu jsem knihu nakonec ohodnotil na 3*. Karel Čapek se zabývá velmi zajímavým tématem, ale zpracování mi moc nesedlo. Četl jsem lepší autorovy hry, např. Matka, R.UR. aj. Každopádně jsem rád, že jsem knihu vyzkoušel a dočetl do úplného závěru.
Časem určitě vyzkouším další Čapkovy knihy, poněvadž Karla Čapka mám rád. Četl jsem od něj už 11 knih včetně této knihy. :)
Citáty z knihy, které mne oslovily:
… jen chudák může mít dost. Bohatý nikdy ne.
Ah bože, žijeme tak krátce! Jak je to málo, bože, jak je to málo být člověkem!
Kdybychom mysleli na rození… místo na smrt… Život není krátký. Pokud můžeme být příčinou života…
Drama se mi velmi líbilo. U Čapka vždy obdivuji, jak pracuje s postavami, s jejich mluvou. Emilia Marty byla naprosto geniální - extravagantní, znuděná, sebestředná, drzá.
Děj mě rychle vtáhl, nechtěla jsem knihu ani odložit.
Příjemné čtení s hlubším poselstvím. Jsem nadšená a určitě se k této hře ráda vrátím i v budoucnu.
Komedie Věc Makropulos mě velmi bavila, což je možná pro komedii to zásadní. Člověk ale nalezne i různé podněty k zamyšlení, zejména co se smyslu života (a významu jeho délky) týče. Hlavní postava mi byla ze začátku dost nesympatická, ale postupně jsem si na ni zvykla. Silně doporučuji divadelní zpracování z roku 1970, kde si Emilii Marty zahrála Jana Štěpánková. Skvělé je, že je to poměrně krátké a má spád, také to není psáno nijak zvlášť složitou češtinou, takže k maturitě třeba úplně ideální. Jako bonus je tady ten divadelní záznam.
Je pravda, že jsem četla už i významnější díla, ale čtení Věci Makropulos rozhodně nebylo plýtvání čase. Jen vracet už se k tomu asi nebudu, je to ten typ knihy, která mi stačí jednou.
Věc Makropulos je komedie o třech jednáních, která vypráví o jednom dědickém soudní sporu, do kterého znenadání vstoupí záhádná herečka a pořádně zamíchá kartami. Není to však tak jednoduché, jak se může zdát. Karel Čapek se na základě teorie profesora Mečnikova, že "stárnutí je intoxikace organismu" pouští do velmi poutavé a neméně důležité polemiky nad délkou lidského života, která mi vyrazila dech, a nedivím se, že se tohle ojedinělé a nadčasové dílo čte dodnes. Já si ho rozhodně přečtu znovu :) Musím ale upozornit, že první jednání mě vůbec nebavilo, takže pokud byste to náhodou měli stejně, rozhodně se přemožte a hru dočtěte, protože ten závěr fakt stojí za to!
Ohromné dílo. Čím dál tím víc si myslím že díla Karla Čapka by se měli rozdávat na potkání. Každý by si je měl přečíst. Snad každé jeho dílo má co do sebe a já si prostě nemůžu pomoc - to byl takový génius.
Námět úžasný. Se začátkem jsem se trošku prala, unikaly mi souvislosti. Pak to ovšem do sebe začne zapadat a před vámi ožívá příběh ženy, která vlastně celý život utíká. Před láskou, před smrtí, před sebou samou.
Kdysi možná uměla milovat. Uměla se radovat ze života. Uměla si život užít. Teď se z ní stala žena, kterou pohltila citová prázdnota, pohrdání, moc. Je slavná, ale vlastně ji to ani netěší. Je krásná, ale muži ji už nezajímají. Je bohatá - a přece jí chybí to, co je v životě nejdůležitější...
Nadčasové, k zamyšlení.
Byli by lidé šťastnější, kdyby tak dlouho žili?
Vy máte víc než my! Nekonečně víc! Lásku, velikost, účel, všecko možné. Vy máte všecko. Vždyť ani nemůžete chtít víc...
A přesto stále chceme. Chceme víc a víc a víc - a pak nemáme ... nic :(
Koupil jsem naslepo 4 hry od Capka a musim rict, ze tahle jedina pro me byla trefa vedle. I kdyz pribeh jako takovy je zajimavy, tak to podani mi asi nesedlo.
Karel Čapek je prostě nadčasový ❤️ jeho díla jsou vážně skvělá. Nejvíc se mi líbí Bílá nemoc, ale Věc makropolus je taky skvělá
Na Čapkovi mám ráda to, jak málo stránek mu stačí k vyjádření tak poutavého příběhu. Musela jsem k němu dorůst, během školy jsem ho nečetla jen z principu, ale je to moje chyba, že jsem nevěřila, že je opravdu tak čtivý, vtipný a krátký. Věc Makropulos je další z jeho nadčasových knih, která mě donutila zamyslet se nad tím, jak bych to vlastně v takové situaci viděla já...
Čapkovy divadelní hry mě baví, jsou úderné, poutavé, zároveň plné jeho pověstného filozofování. Hlavně tady nemůže uplatnit omáčku kolem, a tedy žádná strana není dle mého navíc.
Ale oproti Bílé nemoci a R.U.R. příběhu něco chybělo. Předchozí texty mi přišly dokonalé a v lecčems nadčasové. Škoda. Snad příště něco dosáhne na tato dvě dílka.
Zbožňuji formu divadelní hry, protože drží čtenářovu pozornost tím, že je krátká a otáčení stránek dává mozku příjemnou zpětnou vazbu. Obsah jste všichni přede mnou hezky shrnuli a probrali. Mne k tomu mimo jiné napadlo, že myšlenka hry bude stále aktuálnější. Sice si zatím neumíme prodloužit život nad určitou biologickou hranici, ale svůj život si prodlužujeme tím, že nemusíme věnovat tolik času obstarávání potravy jako naši předci. Nežijeme tak o moc déle na roky (byť Čapek zmiňuje očekávání 60 let života, zatímco dnes jsme už pár let přidali), ale můžeme toho udělat více. Jenže se svobodou nakládat se svým časem přichází také více nudy, se kterou tedy alespoň já zacházet neumím.
A těch otázek, které téma "příliš krátkého" a "dlouhého" života nastoluje. Nezkracujeme si život sami? Jak naložit se svobodou trávit čas? Proč E. M. nespáchala sebevraždu? Přišlo jí i to nudné? A co kdyby prodiskutovali Epikúrovo pojetí smrti? Není pak beze smyslu všechno, když se přestaneme bát smrti? A mnohé další...
Vlastně bych ocenil, kdyby Čapek příště začal v poslední části (Proměně) a odtamtud rozvíjel svou diskusi :-)
Štítky knihy
tajemství divadlo dědictví rozhlasové zpracování herečky nesmrtelnost
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Moc pěkná hra o daru nesmrtelnosti a o tom, jak na ni nejsme připraveni.
Některé dialogy jsou z dnešního pohledu úsměvné, ale přesto je to originální příběh.
Přečteno během večera.