Věc makropulos
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539356/bmid_vec-makropulos.jpg
4
1208
1208
Slavná divadelní hra s tématem dlouhověkosti. Věc Makropulos byla poprvé uvedena na jevišti vinohradského Městského divadla v roce 1922. Žánrovým určením je to komedie o třech dějstvích s přeměnou, byť v konečném vyznění komedií velmi hořkou. Audioverze z původní předlohy téměř věrně, je však obohacen o zvukové prostředky typicky rozhlasové. V inscenaci je jasně čitelná pointa: „Dejme tomu říci, že jednou v budoucnosti nebude nemocí ani bídy ani nečisté dřiny, to je zajisté optimismus; ale říci, že tento dnešní život plný nemocí, bídy a dřiny není tak nadobro špatný a zatracený a má něco nesmírně cenného, to je – co vlastně? Pesimismus? Myslím, že ne.“... celý text
Divadelní hry Literatura česká Sci-fi
Vydáno:
2002
,
Radioservis
Interpreti: Jiřina Švorcová , Karel Höger , Viktor Preiss , Jiří Klem , Eduard Kohout , Miloš Nedbal , Martin Růžek , Gabriela Vránová , Drahomíra Fialová , Oldřich Janovský
více info...
Přidat komentář
Úžasná a promyšlená sci-fi divadelní hra. Ostatně jako vše od tohoto, pro mě geniálního spisovatele.
(SPOILER)
Taková krátká jednohubka je to. Zvládnete za večer, za dva... Zamyšlení nad dlouhověkostí (nesmrtelností?) tam je nakonec jen hrstka, téma by zasloužilo mnohem víc prostoru.
Já sám bych po tom receptu hned skočil - abych aspoň z části obsáhnul věci co mě zajímají, na to je holt jeden život krátký. Už jen těch knížek co je...
Konec se mi nelíbí. Není podle mě reálný. Recept na prodloužení života by spálil jen blázen.
"Umíráme jako zvířata. Kristepane co jiného je posmrtný život, co je nesmrtelnost duše jiného než strašný protest proti krátkosti života? Nikdy a nikdy se lidstvo nesmířilo s tou zvířecí porcí života; nemůže to připustit; je to příliš nespravedlivé. Je děsně nespravedlivé žít tak krátce. Člověk je něco víc než želva nebo havran; člověk potřebuje víc času, aby žil. Šedesát let, to je nevolnictví. To je slabost a zvířectví a nevědomost."
Viděla jsem v ND někdy koncem 80.let s hvězdným obsazením ( paní Hlaváčová, pan Hrušínský, pan Vinklář ).
Byl to pro mě úžasný zážitek, který bych přála všem.
Pamatuji si dodnes "soudní proces", a myšlenku prodávat dávky elixíru, pro tohle by určitě dnes farmaceutické firmy byly schopné všeho.
Kolik lidí by dnes chtělo být nesmrtelných?
Určitě všichni ti, kteří si plastickými operacemi mění tváře k nepoznání.
A zcela upřímně? I já bych si trochu dala.
To by lidstvo dopadlo...
Nebudu prozrazovat děj, jděte do divadla ( je to divadelní hra!) a nechte se okouzlit panem Čapkem.
Zajímavá hra s nadpřirozenou tematikou a geniálními úvahami o dlouhověkosti a životu samotném.
Ještě jsem neměl tu čest vidět Čapka hraného. Někdy to musím zkusit.
Každopádně Věc Makropulos je velmi deprimující, ale vlastně optimistická. Žít déle než ostatní je naprd, žít tři sta let je taky naprd, takže jsme vlastně šťastní, že se dožíváme tolika, kolika se lidé dožívají přirozeně.
Jako vždy vytříbený styl jazyka, Čapek je stále mým velmi oblíbeným autorem.
Další hra, která by mi asi lépe sedla přímo v divadle. První dvě třetiny zmatené, závěr to sice dohnal, ale jako celek na papíře to zase až takový zážitek nebyl. Madam nesmrtelná byla ovšem kouzelná od začátku do konce.
Myšlenka opravdu dobrá, ale to podání mi vůbec, ale vůbec nesedlo.
První dvě dějství mi přišla hrozně zmatená a já ani nevěděl, jestli má cenu pokračovat. V tom třetím se to aspoň trochu srovnalo.
Možná kdybych tuhle hru viděl v divadle, tak by se mi líbila víc.
Myšlenka na nesmrtelnost se táhne s námi už od nepaměti. Kdo ví, možná je to fakt dobrý, ale co potom...?
Tuto Čapkovu divadelní hru jsem si přečetla a myslela jsem si na ní chvilku do seznamu četby k maturitě, ale nakonec zvítězila Bílá nemoc, ale Věc Makropulos je také parádní Čapkovo dílo
Dilo je velmi krasne napsane, ale proste to opet neni muj oblibeny zanr. Po knize jsem sahla do ctenarske vyzvy 2023, ale rozhodne nelituji.
AUDIOKNIHA : Další Čapkova geniální hra ! Silná myšlenka zabalená do hávu tajemna, lehce detektivního napětí, s přídechem romantiky i vášně. Čapek se opět dotýká nejniternější podstaty smyslu lidského bytí a života. Dílo jsem vyslechla v úchvatném podání Viktora Preisse, Karl Högera, Aleny Vránové.
Kdysi jsem se rozhodoval, zda na tuto hru nemám jít do divadla. Nešel jsem. Vychutnal jsem si celou hru v domácím prostředí. Pěkný jazyk, hezké dialogy a závěrečný překvapivý obrat - o co tu jde?- se spoustou myšlenek pro i proti k nadhozenému tématu. A po sto letech si čtenář nad jeho myšlenkami může rozvíjet svoje myšlenky. Nadčasové!
(SPOILER) Opět čapkovsky chytré, nadčasové, zábavné a dobré, od předmluvy až po závěrečnou oponu. Opět zajímavé téma a krásný jazyk. Čapka jsem si zamilovala teprve nedávno a jsem ráda, že mám z jeho díla ještě tolik k objevování. Až teď mě ale napadá, kolik by toho mohlo být, kdyby místo jemu určených 48 let žil právě on tři století...?
Slovy jedné z postav této hry dr. Kolenatého: "A teď se v tom, prokristapána, někdo vyznejte!" Ve většině textu se člověk snaží pochopit souvislosti mezi mnoha zmíněnými osobnostmi. Závěrečná část o hodně zajímavější, filosofické úvahy trefné, jen poněkud nekorespondující s předchozím stylem textu. Ještě že v předmluvě Čapek uvádí, že jde o komedii. S veškerou úctou k Čapkově talentu (bez ironie) bych to bez tohoto upozornění těžko poznala.
Ve finále, ač žánrově jinde, je dílo až překvapivě podobné Krakatitu. Závěr a pointa výborné, ale způsob, jak se k nim dostat, zmatený a z většiny o ničem.
Jak Čapka zbožňuju, tak tohle je první dílo, co se mi nelíbilo. Ano - námět knihy byl nadčasový, postavy ale tak nějak přiškrcené a byla jsem ráda, že jsem to dočetla. Čapek má rozhodně lepší díla, než je toto.
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Všechny postavy hry jsou docela divné, takže člověk nic nenamítá proti tomu, že nebudou nesmrtelné. Jinak to ovšem všechno závisí na úhlu pohledu.