Říkání o víle Amálce
Václav Čtvrtek (p)
Večerníček série
Pohádkové vyprávění o malé půvabné víle, která chce všem pomáhat. Příběhy o tom, jak potkala beránka Kudrnu, jak vyléčila obra a ohniváče, jak pomáhala ježčí tlapce, jak přetancovala obra Hrompace, jak zatančila králi, a řada dalších, nepostrádají laskavý humor a dobré srdce. Děti dobře znají postavičku Amálky z večerníčků, a tak si o ní i rády něco hezkého přečtou či poslechnou.... celý text
Přidat komentář
Dobrosrdečná víla Amálka v aknize má krásné vlasy, krásné šaty, krásně velké oči a milý úsměv pro všechny. Víla, která každému pomáhá, ovšem ne každému se to líbí. Další milá postavička z pera oblíbeného spisovatel pro nejmenší. Pohádky znám z večerníčků, které nelze zapomenout.
Krásná knížka pro nejmenší čtenáře. Kapitoly akorát, obrázky nádherné, příběhy poetické.
Knížka Říkání o víle Amálce se našim chlapečkům moc líbila, takže určitě doporučuji a hodnotím jí plným počtem hvězdiček. :-)
Malé se pohádky o Amálce líbily, ale Maková panenka nebo jiné ji zaujaly víc. Časem se třeba dostaneme i k večerníčkům, tak uvidíme, jak se jí budou líbit.
Knihu jsem předčítala již před několika lety vnučkám a moc se nám všem líbila. Teď už jsou přece jen o něco starší, ale naštěstí jsem se dočkala další vnučky, proto si knihu schovám pro ni, až trochu povyroste. Knížky pana Čtvrtka jsou vždycky hezké, proto je hodnotím pěti hvězdami.
Popravdě se mi knížka moc nelíbila! Četla jsem malé sestřičce, ale znovu bych ji už nečetla. Jak již bylo řečeno, některé příběhy nedávaly smysl, takové nijaké. Nedoporučuji!
U nás byl občas problém se stylem psaného slova. Některým starším slovům prostě dcera nerozuměla a museli jsme vysvětlovat, ale jinak ji příběhy o Amálce velmi zaujali, což jsem byla velmi mile překvapená. Každý večer se těšila na další příběh.
Příběhy krátké, krásné, roztomilé. Jen tomu prostě na pět hvězdiček něco chybí. Za mě osobně by byla ještě asi hvězda dolů, ale dceři se knížka líbila.
Co určitě patří k přednostem knihy jsou ilustrace. Příběhově to zase taková sláva není. Ale to je subjektivní.
Četly jsme s dcerou před spaním a nevím jestli je to tím, že za mého dětství toho příliš na výběr nebylo, ale v dnešní době ani jednu Amálka jako knížka (mnou čtená) nijak nenadchla. Ty příběhy jsou prostě divné, často mi připadaly i nesmyslné, jazyk těžko uchopitelný (ale zas beru, že je fajn občas i něco takového dětem přečíst), Amálka jako postava místy až nesympatická... Nicméně hlavní devizou Amálky jsou rozhodně ilustrace, a pak audiokniha v podání Jitky Molavcové, ta tomu prostě přidává něco navíc :)
Pohádky o pěkné panence Amálce se nám nelíbily. Ani malé ani mě, dočetly jsme s vypětím sil :) Jasně, Amálka se ukázala jako milá, ta která druhým ráda a nezištně pomáhá a vždycky z problémů vyjde jako vítěz. Jenže ty pohádky jsou fakt hloupé, nezáživné a nudné. Možná tak ještě večerníček, že se dá zkouknout, ale knížku už fakt číst znovu nehodláme. Obrázky jsou nádherné, ty hodnotím větší vahou než samotný text.
Její příběhy jsem jako malá měla na kazetách (nebo CD? Teď už přesně nevím.), ale poslouchala jsem je furt dokola! :D
Nebylo to vysloveně špatné čtení. Bylo to vcelku milé a s krásnými ilustracemi. Ale večerníčkové zpracování mne prostě bavilo víc, no. Tahle kniha spíš patří mezi takové ty knihy ala "nenadchne, neurazí". Na jedno přečtení - proč ne. Ale na opakované čtení to osobně příliš nevidím.
Amálka je víla mého dětství. Vždy jsem se těšila, až bude v televizi jako večerníček. Teď máme doma konečně i knihu, kterou jsem předčítala dceři před spaním a musím říct, že mi dala zabrat. Ale chce to ještě tak třikrát, čtyřikrát přečíst a půjde to samo :)
Doufám, že si dcera Amálku zamiluje tak, jako já.
Tak to tedy nevím. Nebýt krásných ilustrací, nebylo by co chválit. Většina čtenářů má k této knížce citový vztah, a ten jsem já právě neměla, tudíž jsem knížku zkusila. Nastalo velké zklamání. Nesmyslné dialogy, hloupá a dle mého názoru namyšlená postavička Amálka, nudné příběhy - zkusím jiné knížky od autora.
Jako malá jsem Amálku zbožňovala. Neustále jsem někoho nutila, aby mi z ní předčítal. Tátovi se podle jeho slov líbila „ta psychotropní kytka“, takže jsem mu tím snad žádnou újmu nezpůsobila. O:)
Václav Čtvrtek vytvořil půvabné příběhy plné fantasie. Třeba motiv, kdy tančící měsíc spadne do studánky a málem by se býval utopil, kdyby žíznivý beránek všechno vodu nevypil, je až básnicky krásný. Nejvíc na knížce oceňuji něžný vztah ke zvířatům (beránek Kudrna, jelen Větrník, laňka, pěnkavy), který rozvíjí přirozenou dětskou empatii.
Zpětně mi přijde poněkud zarážející, že v každém příběhu Amálka pláče a obvykle její pláč přinese rozuzlení. Myslím, že to není právě výchovný příklad. Ale konec konců je Amálka víla, archetyp křehké dívčí bytosti, a její subtilnost a zranitelnost má svůj vlastní půvab, tak co.
Dcera neustále Amálku vyžadovala (i když nerozumí ještě úplně obsahu) a mě Amálka vůbec nebavila. Takže proto (slabší) tři hvězdy.
Autorovy další knížky
1981 | Pohádky z pařezové chaloupky Křemílka a Vochomůrky |
2009 | Maková panenka a motýl Emanuel |
1979 | Cipísek |
2010 | Křemílek a Vochomůrka |
1984 | Jak si Slávek načaroval dubového mužíčka |
Pohádky o víle Amálce jsou plné něžné poetiky, krásných slovních obratů, kultivovaného jazyka. Přitažlivost nepostrádá ani děj samotný. Knížka se nám velmi líbila.