Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/486595/bmid_veci-na-ktere-nastal-cas-hOV-486595.jpeg
4
1939
1939
Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit. Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu?... celý text
Přidat komentář
Krásně napsaný příběh jedné rodiny. Kniha me moc bavila. Ale jak to dopadne? Vrati se?
Tak já budu asi jediná, ale nemůžu dát víc jak tři hvězdy. Bohužel mi nesedl styl psaní, stále mi to nějak vadilo. Pořád jsem čekala změnu příběhu nebo možná i jiný konec....Autorce dám ale ještě šanci s jinou knihou.
Jsem fanynka :-) knížka se mi moc líbila, někdy jsem si říkala, tohle znám, jako by mi někdy viděla až do duše. Konec mi nevadil, nechává prostor pro fantazii a dobrých konců je v knihách hodně, ale v životě to tak prostě nechodí.
Kniha s obyčejným tématem rodinných vztahů, podaným neobyčejným způsobem. Strohý styl psaní, který nechává vyniknout sdělení knihy a emocím, které někdy jdou až na dřeň. Kniha opravdová, plná každodennosti, kterou všichni známe, a se kterou se dokážeme lehce ztotožnit. Kniha vyprávěná z více úhlů pohledu, což přidává postavám na opravdovosti a uvěřitelnosti. Tuhle knihu si dejte, tváří se jako povídání o rodině, ale zasáhne!
Můj dojem: "Hrdinové" se jen přesunuli z předchozích knih autorky, jsou ale mnohem povrchnější.
O podobné situaci píše dle mého názoru lépe Petra Hůlová ve "Zlodějce mýho táty".
Soukupová je jednou z mých nejoblíbenějších autorek vůbec. Ale i já musím souhlasit s některými komentáři přede mnou, že tohle je asi to nejslabší, co jsem od ní četla. Laťka je ale v tomto případě nastavena tak vysoko, že i tak musím knihu hodnotit dost pozitivně. Příběh je sice všední, ale řekla bych, že se v obou hlavních postavách každý z nás alespoň trochu najde, až mě z toho místy mrazilo. Soukupová znovu popisuje děj z pohledu více postav, minimalisticky, syrově a tísnivě, což utváří celou atmosféru knihy. Zklamal mě hlavně závěr, obecně jsem od knihy čekala trochu víc, ale stejně jako u jejích předchozích děl, vše asi skončilo v ten správný čas.
Ďalšia skvelá kniha do Petry Soukupovej, taký obyčajný príbeh, obyčajnej rodiny, s obyčajnými problémami. Šedá každodennosť života sa vplíži do ich životov a z nej ich vytrhne mimomanželský pomer. Uvažujem nad záverom, happy end by bol ťažko uveriteľný a vlastne takéto otvorené ukončenie príbehu tam aj celkom sedí, lebo veď takýto je život, nie všetko sa dá pekne uzavrieť a veľa vecí ostáva nevypovedaných ako v tomto príbehu...
Knížky Petra Soukupové jsou jak strup. Víte, že byste si ho neměli strhávat, že byste do něj neměli šťourat, ale je to taková slastná bolest a bolestná slast, že to stejně děláte, i když víte, že vám pak poteče krev, že se vám pak udělá jizva, že se to celé bude hojit dýl, že je to blbost. Stejně vám to nedá. A nakonec zůstanete jen s posledním vláskem kůže, se štiplavým zabolením... A příště to uděláte znovu, protože si prostě nemůžete pomoct.
Ani Věci, na které nastal čas nejsou jiné - i u nich se všechno svírá. Ať chcete nebo nechcete, pokud jste žili nebo žijete ve stejném uspořádání, najdete v příběhu Alice, Richarda a jejich dětí střípky, které budou odrážet váš vlastní život. A možná i střepy. A možná hodně velké střepy. Čím větší, tím větší paseku napáchají.
Věci, které nastal čas jsou, stejně jako Petřiny předchozí knihy, jen prostým zachycením normálnosti v její holé, až surové běžnosti, ubíjející stereotypnosti, pomíjivosti, nevratnosti. Je to obrázek vztahu, ve kterém nebyl moc důvod spolu být, ale nebyl ani důvod spolu nebýt a tak spolu ti dva prostě zůstali a nechali se unášet líným proudem. A život šel tak, jak život chodí, děti, práce, oba pocit, že dělají maximum a že ten druhý by se mohl trochu víc snažit, trochu víc chápat, trochu míň prudit, trochu víc nechat dýchat - vždyť přeci nechci tolik?! A nakonec už daleko od sebe, příliš daleko a i když by se možná dalo doplavat zpátky k sobě, je otázka, jestli to má cenu? Petra Soukupová pro mě zůstává mou nejoblíbenější českou autorkou. Bez zaváhání. (Jen ten název jsem nepochopila.)
Já tentokrát prostě musím strhnout hvězdičku za ten - i když pro Petru Soukupovou typickej - useknutej konec. Četla jsem e-knihu, takže jsem konec jaksi nečekala a dost mě to zklamalo. Jinak ale knížka super, jako vždy.
Příběh ze života jedné rodiny, sedmnáctileté manželství Alice a Richarda, jejich dvě děti a stereotyp běžného života. Až do doby, než přijde někdo nový. Má cenu ještě rodinu zachraňovat?
Tak tohle je příběh, ve kterém se uvidí v určitých částech téměř každý z nás. Je to o životě tak, jak plyne – seznámení, svatba, děti, stereotyp. Ze začátku mě kniha neskutečně bavila, našla jsem se tam opravdu několikrát, musela jsem se usmívat, jak je to přesné. Kolem poloviny mě už kniha tolik nebavila, bylo to na mě pomalejší a dost věcí se tam opakovalo. Ani konec to už úplně nezachránil. Ale každopádně kniha nebyla špatná, celkově jsem si ji užila.
Bavilo mě střídání jednotlivých postav ve vyprávění a to i včetně dětí. Jak oni vnímají různé situace v rodině, jak je to zasáhne.
Nečekejte žádné velké akce a dramata, ale spíše poklidné vyprávění o tom, jak to chodí v životě jedné rodiny.
Byla to má první kniha od Petry Soukupové a rozhodně si od ní chci přečíst něco dalšího. Její nejnovější román mi neskutečně sedl a příjemně mě překvapil.
Alice je vášnivá kuchařka, Richard sportovec. Kája tráví dny u počítače a Lola chce psa. Na první pohled možná působí jako spokojená rodinka, ale uvnitř to skřípe. I když Petra Soukupová popisuje život obyčejné rodiny, zanechalo to ve mně mnohé. V příběhu nechyběly ani pasáže z pohledu dětí.
Život není žádná procházka růžovým sadem a Alice i Richard to moc dobře vědí. Občas to nebylo zrovna lehké čtení a krutá realita v příběhu nechyběla. Mně se ale Věci, na které nastal čas moc líbily. Bylo to čtivé, jednoduché a bavilo mě to.
Když jsem se dostala na konec, nejdřív jsem si myslela, že se stala nějaká chyba, že nemám tu e-knihu kompletní, ale ne... přesně takhle to skončilo. Jako vážně? Radši bych četla další povídky než takový závěr.
Dlouho jsem přemýšlela, co napsat, kniha ve mě totiž zanechala něco, co už žádná dlouho ne. To Petra prostě umí. Zdá se to jen mně nebo se v jejich knihách každý tak trochu najde?Jasně že jsou z jejich partnerského života vypichnute víceméně jen ty nejhorší momenty, ale i tak mě ta skutečnost děsila. Asi je to na delší diskuzi. Každopádně stojí za přečtení.
Příběh jde opravdu na dřeň. Vedlo mě to k zamyšlení nad vztahy. Popsáno vše od začátku vztahu, až do doby, kdy jsou děti na počátku puberty a vztah je ve velké krizi. Jsem ve vztahu dvakrát tak dlouho, než Alice a Richard. A troufám si tvrdit, že něco z toho, čím prošli oni, se prožije v každém vztahu. Líbilo se mi, že je to nejen o partnerských problémech, ale i o vztahu k dětem a nechybí dětský pohled. Ať jde o nedostatek pochopení pro druhého, špatná komunikace, někdy je výsledkem i nevěra. Vše, co je popsáno, se děje. Jenže v dobře fungujícím vztahu se stane občas něco, ne všechno a pořád. Být spolu a být každý sám sebou, jak jednoduše se to řekne, jak těžké to někdy pro někoho je. A jakmile je člověk často (nejen jednou za čas) radši sám než s partnerem, je něco hodně špatně.
O něco víc pochopení mám pro Alici, Richard mi přijde trochu jako sobec. Ale za problémy můžou oba.
Poslouchala jsem audioverzi, téhle knížce vysloveně sedla.
Knihy P. Soukupové obsahem dalece převyšují formu. Je tu totiž absolutní rezignace na stylistiku a poetiku.
"Richard se rozhodl udělat to a to, tak to udělal, pak řekl Alici, že půjdou ven, tak teda šli, a pak si vzpomněl, že musí jet pryč, Alice mu řekla ahoj, a on teda jel" - na tenhle banální styl vypravění si musíte zvyknout a pokud mu přijdete na chuť, o to intenzivněji můžete vnímat to, co chce P. Soukupová sdělit. Ve sdělení totiž tkví síla jejích knih.
Jako vždycky od P. Soukupové perfektně napsané, jednoduché, čtivé a hořké. Taková trefná sonda do historie jednoho vztahu ve které se pozná spousta lidí. Prostě až příliš častá realita.
Moje oblíbená autorka. Má zvláštní styl psaní, nesedne asi každému. Příběh, jak je zvykem, není zrovna veselý. Chvílema jsem si říkala, proč spolu vlastně ještě jsou. Nečte se to lehko,ale přesto se mi opět další knížka líbila.
Mam rada knihy Petry Soukupove.
Je mi z nich tezko, ale bohuzel, je to realita.
Akorat se mi nelibil konec. Proto davam o *méně
Audiokniha:
Často při večerních procházkách, když zvednu hlavu a podívám se do rozsvícených oken činžáků, tak přemýšlím, co za příběh se odehrává za každým z nich. A tato kniha popisuje zcela bez příkras jeden takový příběh. Příběh páru Alice a Richarda vyprávěný z pohledu všech aktérů, běh manželství, narození dětí, boj s výchovou a pubertou, vzplanutí krátká i zásadní?, chyby, kterých se může dopustit každý z nás... Nevím, zda je to pouze mou přecitlivělostí v rámci třetího trimestru těhotenství, ale sem tam mi tam chyběla nějaká jiskra naděje, více okamžiků štěstí... Nebo je to možná mou naivitou a schopností vytěsnit špatné vzpomínky za pochodu...
Audioknihu jsem slupla jako malinu za dva dny.
Štítky knihy
milostné romány rodina manželství rozvod rodinné vztahy manželské hádky manželská krize stereotypy rodiče a děti povídkové rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Knihy Petry Soukupové mám ráda, bože jak ona dokáže popsat to, co spousta z nás prožívá , s takovou lehkostí. Styl vyprávění mi naprosto sedí , ani otevřený konec mi nevadí , tak to prostě je a každý z nás si to v duchu dokončí po svém a to se mi líbí