Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/553598/bmid_veci-na-ktere-nastal-cas.jpg
4
1897
1897
Když je rodina hřištěm, kde kope každý sám za sebe… Názorové třenice, tichá agrese, manželská krize, problémy s dospíváním – to vše zachycené bez servítků a z různých perspektiv. Novinka Petry Soukupové opět pracuje s autorčinými oblíbenými ingrediencemi, jenže jak dobře ví jedna z hrdinek románu, foodstylistka Alice, stejně nakonec rozhodne způsob, jakým se to uvaří a naservíruje. Ani Alicino vaření však nezabrání pozvolnému rozpadu její rodiny, pro kterou toho tolik obětovala. Tak to aspoň vidí ona – zatímco manžel Richard, který právě prodělává krizi středního věku, má na věc jiný názor. A jejich dvě děti na prahu puberty? Těm je všechno jedno. Přinejmenším do chvíle, kdy sedmnáctileté soužití jejich rodičů začne připomínat frašku… Přední česká prozaička s bolestnou otevřeností popisuje manželskou krizi, která navždy poznamená životy dospělých i dětí.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Pavel Batěk , Zuzana Kajnarová , Veronika Lazorčáková , Matyáš Valenta
více info...
Přidat komentář
Posloucháno na ČR Dvojka. No bylo to ze života, člověk si myslí jak všechno doma funguje a bum. Vždy to odnesou nevinní, a to děti. Richard byl sebestředný blbec.
Knížku jsem začala poslouchat na Dvojce, a jak už je zmíněné v komentáři níže, taktéž mě četba naprosto dostala a nemohla jsem vydržet do dalších dílů. Problém ale byl, že knížka byla v knihovně vypůjčená, takže jsem musela s velkou netrpělivostí čekat pokračování na Rozhlase.
Každopádně knížka se mi tak moc líbila, že bych si ji i teď po doposlouchání, nejradši "fyzicky" přečetla. Myslím, že se k ní v budoucnu vrátím.
Samotný příběh, když se k němu zpětně vrátím---uff---no nebylo to nic příjemného, ale za to asi reálného. Musí se nechat, že to bylo moc hezky a kvalitně zpracované.
Víc k ději psát nebudu, bude lepší když si to přečtete či poslechnete :D
Knížku jsem zaregistrovala v rádiu na dvojce jako četbu na pokračování a tak mě dostala, že jsem nevydržela a půjčila si ji, abych ji mohla dočíst dřív, než budou k dispozici na rozhlase všechny díly. Byla jsem překvapená, že knížka obsahuje ve skutečnosti mnohem více povídek.
Čte se to a poslouchá se sevřenými pocity. Každý se v tom najde a z toho co může následovat mrazí. Kam až může nedostatek komunikace v rodině vést. Nikdo si nedomyslí, co přesně cítíme, co nás trápí, co se nám nelíbí, zároveň bychom měli ukázat radost a cit. Věřím, že pokud se sobecký Richard probere a ukáže trochu vřelosti, empatie a nebude dávat sebe na první místo, pokud vztahovačná Alice řekne hned, co se jí nelíbí a nebude čekat na zázrak, že Richard hned vše pochopí z její naštvané tiché tváře a když oba ucítí, že jsou vlastně rádi a váží si toho "obyčejnýho tepla", který cítí, když spolu po delší době sedí u stolu a mluví, věřím, že se jim vztah zachrání. Jen musí oba ustoupit trochu ze svých zajetých kolejí, přenastavit si svůj životní náhled, nechtít vše podle sebe a dokonalý, a být vděčný za obyčejný věci.
Od této autorky jsem přečetla první knihu a můžu říct, že některé pasáže mi připomnělo mé manželství. Opravdu je to ze života a člověk stále čeká, jak to dopadne u nich, než jak to dopadlo u nás. S pohledu Alice a s pohledu Richarda jak vychovávat dvě děti, každý s jiným názorem, je to vždy ošemetné, jak přizpůsobit a skloubit tyto společné životy.
Originální způsob psaní této spisovatelky mám velmi ráda. Vůbec mi nevadí, že nepoužívá přímou řeč, naopak to tím více přibližuje myšlenkové pochody všech postav.
I v této knize píše o všedním životě obyčejných lidí, o jejich pocitech a nechává nás podrobně nahlédnout do jejich uvažování a tím nám je úplně přiblížit. Tohle je příběh jednoho manželství, které sledujeme od seznámení až po jeho naprosté zevšednění a citové otupění.
Každá postava se nám úplně otevírá takovým způsobem, abychom pochopili její jednání. Nejvýrazněji je degenerace manželství popsána u Richarda, ten je považován za viníka. Ale k tomu, co se nevyhnutelně stane, směřuje chování všech zúčastněných. Takhle to dopadne, když se nekomunikuje, každý si nechává své pocity a myšlenky pro sebe, nevychází druhému vstříc, nechce dělat kompromisy a stále se cítí jen ukřivděný.
Tenhle depresivní příběh nám ukazuje, jak se lze postupně a nenápadně dopracovat k úplnému rozvratu rodiny. Otevřený konec zde ani tak nevadí, stačí, že Richard tou závěrečnou větou nakonec všechno pochopil.
Za mě jednoznačně nejlepší autorčino dílo. Krásná, čtivá kniha ze života, ve které se najde snad každý.
Řadím ji mezi pár knih, které bych doporučila ostatním.
Čtení, ve kterém se leckdo najde, ať už se cítí jako Alice, Richard nebo jejich děti. Dává možnost lehce nahlédnout do pocitů toho druhého, ale klouže po povrchu. Nenáročná, čtivá, pocitová beletrie, jejíž přečtení je dobré pro to, aby si člověk připomněl, že takto svůj život neprožívá sám. Sám si ovšem své problémy musí vyřešit. Kniha správně připomene, koho všeho takové řešení může ovlivnit.
Petra Soukupová je zkušená autorka. Nepotřebuje mnoho prostoru a času a před námi se jako lavina ženou překotně události, které svedly Alici a Richarda dohromady a než se čtenář naděje mají dvě děti a je z nich rodina. Autorka popisuje poměrně podrobně každodenní život rodiny nejen zvnějšku, ale zároveň otvírá jejich duše a nahlíží do těch nejniternějších koutů všech zúčastněných a popisuje, jak tu či onu zdánlivě obyčejnou rodinnou záležitost kdo vnímá a jak na něj působí, aniž by o tom všem s ostatními mluvil. A tak běží jako úprkem rok za rokem.... Dobře se to čte, mnohdy také poznáváme v konání a myšlení členů rodiny i sami sebe, možná bychom chtěli poradit, něco udělat jinak, něčeho se vyvarovat, ale Alice, Richard, Kája a Lola neslyší a nevidí a sviští životem jako na toboganu.....
Téměř osmnáct let manželského života, se vším co s ním souvisí do nejhlubšího nitra ..
Půjčeno z knihovny.
Čtivě napsáno. Takový příběh ze života, kdy se v určitých situacích musí poznat každý, kdo žije v dlouholetém vztahu.
Kniha, která vás provede životem Alice a Richarda...dvou normálních lidí, kteří se poznali, vzali, měli děti a jak šel čas zjistili, že asi nejsou jeden pro druhého úplně to pravé ořechové.
Jedná se o uvěřitelný příběh klasické české rodiny a za mě rozhodně stojí za přečtení.
Dlouho se mi nestalo, že by mně nějaká knížka tolik štvala a dokázala ve mně vyvolat tolik emocí. Ovšem v tom dobrém slova smyslu. Postava Richarda mi přišla natolik reálná, že jsem měla chuť ho párkrát proplesknout.
Oceňuji, že autorka vytvořila zcela uvěřitelný příběh ze života, ve kterém si každý najde něco, s čím se může ztotožnit.
Jedná se o první knihu od Petry Soukupové, kterou jsem četla, ale už nyní vím, že rozhodně nebude poslední. Mimochodem - jsem jediná, komu stylem psaní připomíná Radku Třeštíkovou?
Doporučuji, přečteno téměř jedním dechem. Knížka je geniální tím, že je naprosto uvěřitelná, realistická a bez příkras.
Kniha se četla perfektně, o tom žádná. Příběh reálný, ze života ... kapitoly mi utíkaly a bavilo mě to :-)
Ale většinou hodnotím i podle toho, zda bych doporučila svým známým - a tohle není úplně knížka, u které bych kamarádce řekla "Tu si musíš přečíst!"
Nejprve jsem bojovala s tím, že knihu hned na začátku odložím, forma vyprávění mi přišla hrozná, ale pak jsem si nějak zvykla a nakonec to k tomu obyčejnému příběhu ze života jedné rodiny vlastně sedlo - máte tak nějak pocit, že jste součástí příběhu, ve spoustě situací se poznáváte, dialogy jsou autentické (zvlášť pokud máte děti, máte každou chvíli pocit, že tohle důvěrně znáte), na jednu stranu úsměvné, ale často i tísnivé a možná vás to donutí i k zamyšlení nad vlastním životem.
Jak to může autorka takhle všechno vědět? Tak přesně napsat a popsat pocity, nálady a život jedné rodiny.Já osobně jsem se tam teda našel,v některých situacích.Myslím,že se v ději uvidí hodně žen a mužů. Skvělé i když nikterak radostné.
Štítky knihy
rodina manželství rozvod rodinné vztahy milostné příběhy manželské hádky manželská krize stereotypy rodiče a děti povídkové rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
K poslechu audioknihy: četba vzbuzovala emoce, i když víceméně negativní. Ale i to je pro knihu plus, když něco v lidech vyvolá.
K jazykovému projevu autorky: je zvláštně plytký, skoro až primitivní, což na jednu stranu je pro ni zřejmě typické a najde si své čtenáře, na druhou stranu mně osobně to vadilo, nedokázala jsem se s tím stylem smířit, mít z něj nějaký užitek, radost, potěchu, vidět v něm smysl.
K ději: popis všedních událostí, záležitostí, bez nápadu, bez čehokoliv nečekaného, bez originality.
K postavám: dvě osoby zahleděné do sebe, které na sebe zbyly a žily spolu sedmnáct let, tak nějak mi to přišlo. Žádná vášeň, porozumění, nic. Na konci knihy to spíš vypadalo, že se píše o jiných lidech, protože podle mě na tom vztahu nebylo co zachraňovat. Čistá deprese. Ale zaujaly mě děti, v těch byla špetka života, zájmu, nebyly tak ploché a bezduché.
K celkovému dojmu: neustále tu přemýšlím, jestli mi neunikl nějaký přesah té knihy, možná ano. Šlo o to, že střední generace se vysloveně ztrácí, že lidé v tomto věku jsou v podstatě neviditelní, cítí se skoro nepotřebně, poztráceli své sny? Jdou jen z práce domů, zažívají kolotoč, starají se o děti, domácnost. O tom to celé bylo, ale stálo na pozadí něco víc?
Mělo to být o tom, že v každém příběhu vystupují úplně jiné postavy (i když mají shodná jména a zdánlivě prožívají tentýž život jako postavy předchozí)? Je totiž pravda, že např. Alice se chovala v jednotlivých povídkách odlišně, jakoby byla někdo jiný.
Možná jen hledám nějaký vyšší smysl celé knihy, který bych si přála odhalit, a tápu. Za tyto otázky, které ve mně kniha vyvolala, dávám vyšší hodnocení, než jsem původně chtěla.