Večne spievajú lesy / Zo smrtnej hory fúka / Niet inej cesty
Trygve Gulbranssen
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/130379/bmid_vecne-spievaju-lesy-OPF-130379.jpg
5
284
284
Věčně zpívají lesy série
Obľúbená románová trilógia „Večne spievajú lesy“, „Zo Smrtnej hory fúka“ a „Niet inej cesty“ od nórskeho spisovateľa Trygve Gulbranssena (1894 — 1962) bola napísaná v rokoch 1933—35. Vo svete sa jej dostalo nadšeného prijatia, podnes vyšla asi v tridsiatich jazykoch a nie je neznáma ani slovenskému čitatelovi. Bohatý dej je rámcovaný divou prírodou, nám takou blízkou, opradenou bájami, s nekonečnými lesmi, vrchmi, dravými riekami a množstvom zvieratstva. V tejto živelnej a prudkej atmosfére každodenne zápasia o život chlapi a ženy z Bjorndalu, postavení zoči-voči prírode a pôde. Sú to duše hrdé a tvrdé, s veľkou životnou energiou, hlboko poznačené rodovými tradíciami. Najsilnejšou postavou trilógie je starý Dag, ktorý stelesňuje v sebe základné vlastnosti dlhej rodovej reťaze, v ktorej sa cíti byť len jedným ohnivkom: sebestatočnosť a zaťaženosť. Na ňom vidno vzostup rodu od prvého krvného pomstiteľa cez nekonečný rad poľovníkov až po človeka, ktorý sa usiluje nájsť skutočný a hlboký zmysel života. Na svojej tvrdej ceste peňazí, po ktorej sa starý Dag vydáva, získava síce moc, ale ostáva osamelým, bez lásky ľudí, bez radosti a šťastia. Životné údery ho privedú k tomu, aby zľudštil silu, ktorou vládne jeho mocný rod, a dával ju do služieb človeka. Pochopí, že väčšie ako víťazstvo nad prírodou, ktoré dobýjali dávni ľudia rodu, je víťazstvo nad sebou samým. „Všetko je tu,“ píše Alexander Matuška v doslove, „ako v dobrom románe má byť: vzdor i láska, viera i povera, ľudia i zvieratá. Boh i mocnosti pekiel, rodenie i umieranie, skaza i vykúpenie; a ako býva len vo vynikajúcich románoch, všetko sa odohráva netraktátove, v rovine rozprávania.“... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1973 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Og bakom synger skogene, Det blaser fra Dauingfjell, Ingen vei gar utenom, 1987
více info...
Přidat komentář
Ten první díl byla naše rodinná kniha. A myslím na ni dneska stejně jako před padesáti lety a jdu lesem, kde ztratit se by dalo spoustu práce a v dalších dílech sleduju moudření starého Daga a můj atelier někdy připomíná doupě Daga Mladého.
Stromy tu byly dřív než my lidi a budou věčně zpívat, i když my už tu nebudem.
Nic není stejné, žádný vítr není stejný, takže není stejný ani ten zpěv.
Ale co věčnost? No ano, věčnost nemá srovnání, takže je stejná...
Napíšem to stručne - prečítal som množstvo kníh, z ktorých niektoré boli podobne tematicky zamerané ako Gulbranssenova trilógia. Podrobnejšie som sa o všetkých troch dieloch vyjadril v samostatných komentároch, no nedá mi nezhrnúť celkový dojem do jedného komentára. Skrátka a nedobre - je to uťahané, rozvláčne a recyklované samotným spisovateľom. Takisto by som si mal ako čitateľ nájsť nejaký kladný vzťah aspoň k jednej postave, no tu som si našiel len negatívny vzťah takmer ku všetkým. Okrem toho je kniha dosť prešpikovaná úvahami a pomerne často v nej možno nájsť aj náboženský pohľad na rôzne veci. Ani u Stephena Kinga to nie je ono a pán Gulbranssen je v tomto ešte horší. Páčil sa mi preklad do slovenčiny, je presne taký, aký si kniha zaslúži, aby vyznela tak, ako vyznieť má.
Tuto rodinnou trilogii s prvky severské mytologie mohu z celého srdce doporučit každému, kdo tíhne k přírodě a jenž má rád místy i prudký děj.
Četla jsem před mnoha lety, ale pořád ve mě zůstala krása a tvrdost tohoto příběhu, života, jak jej neznáme, něčeho nádherného a přitom krutého... Život, který lidem nic nedal zadarmo, který bral, zraňoval, který nedával moc lásky, ale když už něco dal, stálo za to o to bojovat... Příběh, ve kterém obstojí jen ti nejsilnější...
Moc se mi to líbilo, a všichni ti lidé mají můj obdiv...
Knihu jsem už okomentoval u jednotlivých částí trilogie a tady tedy pouze stručně. Psychologie postav je nevěrohodná, popisované historické reálie místy dosti nesedí, popisy přírody i lidí jsou podivně prázdné a povrchní, celý text je plný "hloubavých" úvah, které jsou ale ve skutečnosti a ve výsledku poměrně jalové a celé se to šíleně táhne... Jen fakt, že běžně knihy dočítám, mi zabránil to odložit. Samozřejmě, ne že by mi to nic nedalo, ale to málo zase není tolik. Pokud hledáte naturalisticky drsnou knihu "ze severu", přečtěte si Bojerovi "Lidé u moře". Tohle je dvakrát tak dlouhé a přitom daleko hůře napsané... Ale co, kdysi jsem "Gulbanssena" zachránil z kontejneru na papír, tak teď poputuje do knihobudky... Celkový dojem: 65%
Těšila jsem se asi na něco jiného, ale postupně pomalinku jsem zjistila, ze se odvíjí příběh velmi lidsky a citlivé podaný. Odnasim si z příběhu moudré myšlenky Dagů, které nasbirali po mnoho generaci v tichu lesů, ponoření do myslenek o smyslu života, o Bozich prikazanich, o lidské bídě, smyslu peněz a hodnoty práce. V příběhu jsem se těšila na každé Vánoce, ktere na Medvědím dole sdíleli v širokém rodinném kruhu. Ať se psal jako v knize rok 1800 nebo rok napsání knihy 1933-1935 nebo ji čtete v roce 2022 - jsou životní hodnoty vedoucí ke spokojeným životu stále stejne - pokora, vrele srdce, pochopení… hezké čtení, doporučuji.
Večne spievať bude vo mne príbeh, ktorý namaľoval Gulbranssen! V obsiahlej knihe pozostávajúcej z troch častí je len za hrsť dialógov. Zvláštne tiež je, že niekedy sa dej z ničoho nič posunie o dva roky a inokedy sleduje denné udalosti. Môže to byť rušivé, ale je to druhotné.
Myslím, že cieľom je upriamiť čitateľovú pozornosť najmä na duchovnú líniu. A tá je nádherná a obohacujúca!
Sú tam silné momenty. Niekedy až biblické podobenstvá...
Svadba, udalosti po výstupe na Smrtnú horu, du Barre a dcéra, starý a mladý Dag a ich komplikovaný vzťah, prerod starého Daga, konečné rozhodnutie mladého Daga,... to sú obrazy, ktoré mi snáď nikdy neuniknú zo srdca.
Veľa tragického, smutného a melancholického, ale po prečítaní poslednej stránky ostala vo mne nádej.
Príde čas, keď sa k nej opäť vrátim.
Dalo by se říci - norský Klosterman. Ovšem pokud Klosterman, pak je o půl století zpožděný, protože přesně s touto poetikou přišel Klosterman dávno před ním. To není přírodní epika, to není jen romantizující líčení života v zapadlé norské horské vesnici - to je baladický obraz několika generací horalů, kteří umějí žít s přírodou, a příroda má pro ně i pro jejich životy osudovou moc. Nejdřív jsem se bál, že to bude kratochvilné čtení pro ženy a dívky, ale ukázalo se, že je to norský poklad. Příběhy vkořeněné do půdy, do lesů a do skal, do tradice, zvolna se otevírající novému světu, stále kladoucí otázky, co jsou hodnoty života. Vřele doporučuji.
Generačná trilógia Večne spievajú lesy je ako život sám - trpká, miestami ťažká na prelúskanie, opakujúca sa, slávnostná i monotónna, svieža a žeravá, pokojná i vzdorujúca. Rieši množstvo komplexných životných otázok týkajúcich sa hľadania svojho miesta na svete a naplnenia zmyslu svojej existencie. Mne osobne v knihe najväčšmi rezonovala téma samoty, osamotenosti a vzájomného odcudzenia jednotlivých postáv. Na prvý pohľad to možno vyznieva ako živelný naturistický opis života drsných severanov, ktorí neohrozene vzdorujú nespútanej prírode a sú hrdými pánmi sami sebe, no v skutočnosti je to príbeh, z ktorého tak hlboko dýcha smútok a samota, až to bolí. Priznám sa, že som na sebe postupne pozorovala určitú čitateľskú transformáciu a zmenu pohľadu na charakter diela. Prvé kapitoly som vnímala rovnako ako zrejme väčšina čitateľov - ohúrila ma dravosť, bezprostrednosť, živelnosť rodu medveďobijcov, túžila som preniesť sa na tie miesta panenskej prírody, zažiť jej nespútanosť. Adelheidu som v tomto kontexte spočiatku veľmi nemusela, keďže mi, prirodzene, pripadala ako rušivý mestský a velkopanský element. Ako dej plynul, môj nadhľad sa pomaly ale radikálne menil. Skúsila som si predstaviť, aké by to bolo, ak by som bola v koži Adelheidy a mala za manžela muža, ktorý celé týždne trávi v horách, záujem o manželku nedáva vôbec najavo, takmer sa s ňou nerozpráva a jeden druhému vôbec nerozumejú. Keď som sa zamyslela hlbšie, pochopila som, že vôbec nejde len o postavy Adelhaidy a mladého Daga, ale že každá a jedna postava v tejto ságe je tak neskutočne osamelá, zlyháva v komunikácii, cíti sa nepotrebná, je odsúdená na svojich sto rokov samoty... Výstižné to zhŕňa konštatovanie v jednej zo záverečných kapitol, že Dag a Adelheida boli svoji 12 rokov, ale vôbec si nerozumeli. Z knihy, ktorá ma spočiatku očarila svojou životaplnosťou, som si tak odniesla riadnu dávku melanchólie a divného smútku. Samozrejme, dôležité sú aj ďalšie témy, problematika túžby po peniazoch, pýchy, pochopenia a prijatia osudov iných ľudí, a v neposlednom rade kresťanské posolstvo, ktoré by malo byť hlavným ideovým nositeľom a zároveň zavŕšením celej trilógie. Ale puc trudnomyseľnosti je taký silný, že vo mne po prečítaní ostal ako najsilnejšia emócia.
Mám ji ještě v českém poválečném vydání. Je to jedna z mých nejoblíbenějších knih.
Nádherná rodinná sága o rodině Bjorndalů, jejich drsný život v přírodě a pevná výchova od otce, které zbytek rodiny přebírá. Doby, kdy čest a přátelství nebyly jen slova, ale skutečnost a moudrost a pravda starých horalů, vycházející z předávaných zkušeností, platí i na dnešní dobu. Tuto třídílnou ságu jsem přečetl několikrát, protože mě hodně bavila
Třídílná severská sága o rodu medvědobijců z Medvědího dolu - čtení moudré a poetické ....
z historie našich prapředků - nezávisle na tom, kde se děj odehrává....
Hlavní postava starého Daga - patriarchy rodu, jak se mi líbilo, když vítal na svět vnouče :
" Kéž Bůh požehná tvému příchodu na tento svět, kéž tě provází po všechny dny tvého života a kéž tě k sobě přijme, až tvůj život skončí ...."
A manželství mladého Daga a Adelhaid, které postihne ztráta dětí .... kdy si uvědomují, že život na svět přichází, aby končil smrtí .... a zde je člověk bezmocný ....
A sdělení o životě : " schopnost vidět svůj život z nadhledu, aby člověk poznal, že je to jen krátký kus cesty mezi věčností, z níž přicházíme a věčností, ke které spějeme ...."
" Ale v dlouhém lidském životě je mnoho dobrého, co člověk opomene udělat, a mnoho zlého, co udělal ...."
A myšlenka hmotného bohatství :
" Mnoho bídy a strastí na světě by se zmírnilo, kdyby ti, kdo mají peněžní moc, měli nejen rozum, ale i srdce...."
Kniha mne zaujala ještě více, než při prvním čtení a určité myyšlenky jsou pro mne odkazem i do dnešní doby .... doporučím.
Aj jaj, tak tohle bylo moje velké šlápnutí vedle. I když si za to vlastně můžu sám. Přečetl jsem samozřejmě hodnocení ostatních čtenářů a tak jsme v podstatě tak nějak věděl co mě čeká. Jenže když jsem se rozhodoval jakou další knížku budu číst, tak jsem zkusmo přečetl, z vybraných titulů pár prvních vět, či stránku, aby mi to usnadnilo rozhodování. No a to jsem neměl dělat. On ten začátek je totiž úplně o něčem jiném, než zbytek knížky. Prostě mě navnadil a společně se samotným názvem knihy, taky vlastně dost oklamal. Ony věčně zpívající lesy jsou jen vlastně kulisou pro děj, který se může odehrávat v podstatě kdekoliv. Stačí jen aby zde byl určitý despekt, spojený s polohou domova, prostě určitá rivalita dvou míst, kdy si jedni myslí o těch druzích, že jsou přinejmenším podivní, a pak z toho vyplývá celá řada třenic. No nebudu prozrazovat víc, přeci jen je zde značná část čtenářů, kterým se to líbí a tak jistě je i dost, kterým se to líbit teprve bude. Jen snad můžu ještě připsat, že ty lesy a vůbec příroda je tím dějem vlastně zcela upozaděna a jen sem tam na čtenáře jukne, aby dotvářela obraz. Četl jsem tuto knížku, kde jsou všechny tři díly pohromadě, ale ukončuji čtení po prvním díle, kdy ještě stále mohu dát s čistým svědomím tři hvězdy, ale také s tím, že mě vlastně další osud Daga dál vůbec nezajímá. Kniha jistě měla pasáže, které jsem četl se zájmem, ale těch druhých, pro mne dost nudných, tak těmi jsem se prokousával dost těžko a bylo jich dost.
Tři hvězdy, které tak tak skomírají.
Velmi zajímavě napsaný román o drsné severské přírodě. Román je krásný, ale chybělo mi tam nutkání otáčet další stránky, přečíst si ještě jednu kapitolu, než to zaklapnu. Nejvíce se mi asi líbila první část, kdy jsem si nedovedl to zasadit ani do žádného časového období, není tam nikde zmíněn žádný rok až ke konci prvního dílu už je tam zmíněno, že ve Francii došlo k revoluci a popravili krále. Další dva díly už přesně specifikují roky.
Postavy jsou zde výrazně popsané, ale i ta nejdůležitější – starý Dag, jehož celý život a smrt sledujeme, tady je jen taková okrajová, všechny ty lidské postavičky jsou tam jen tak na okraj, aby se vylíčila krása přírody, lesů, skal.
Autor do knihy vnáší až příliš filozofie, snaží se tam přemýšlet nad smrtí a hlavně nad penězi. Peníze jsou kořenem všeho zla. Jen příroda, půda je bohatství a tomu se má člověk věnovat. Román končí rozdáním všech dlužních úpisů, protože úroky, peníze jsou zlo. Přijde mi, že autor tak nějak naivně koketoval se socialismem
Bylo to něco jiného než obvykle čtu, ale líbilo se mi to. Mohu jen doporučit.
Velmi zajímavý příběh o severské nátuře a životu v horách a lesích. Některé pasáže se opakují,ale i tak doporučuji k přečtení :)
...jako člověk z horské samoty vím co chtěl autor říci.Drsný život a srdce zakutá v ledu,když však roztají,stojí to za to...
Knihu, všechny díly, jsem dočetla pouze silou vůle. Nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila. Dlouhé pasáže o přírodě, přesto v posledním dílů to do sebe začalo více zapadat. Filozofický přesah, zamyšlení nad smyslem života, jak ho vlastně vést... část toho konce zůstala ve mně. Je to specifická četba, možná si ji přečtu za pár let znovu a najdu v ní ještě něco jiného.
Štítky knihy
láska zfilmováno Norsko příroda norská literatura rodinné vztahy zima severská literatura ságy
Autorovy další knížky
| 2000 |  Věčně zpívají lesy |
| 1991 | Věčně zpívají lesy / Vane vítr z hor / Není jiné cesty |
| 2001 | Není jiné cesty |
| 2016 | Vane vítr z hor |
| 1970 | Vane vítr z hor / Není jiné cesty |
Krásně napsané knihy, mám opravdu moc ráda monumentální rodinné ságy. Pro mne tohle byl jedinečný zážitek při čtení.