Věčné světlo: Solovecké ostrovy v epoše GULAGu
Boris Nikolajevič Širjajev
Sovětský režim uvěznil v prvním desetiletí své existence stovky tisíc lidí. Mezi těmi, kteří skončili v táborech zvláštního určení na Soloveckých ostrovech, byl i spisovatel a publicista Boris Nikolajevič Širjajev. V lágru strávil sedm let. V jeho vzpomínkách znovu ožívají osudy pestrého společenství vězňů - předrevolučních intelektuálů, pravoslavných duchovních, prostých mužiků i protřelých kriminálníků. Obraz těžkého lágrového života je zároveň podobenstvím tragického přerodu celé země. Kniha B. N. Širjajeva Věčné světlo vyšla poprvé v roce 1954 v New Yorku a v Rusku mohla být vydána jako celek až roku 1991. Její první český překlad jedinečným způsobem doplňuje dosud u nás vydanou literaturu o sovětském gulagu.... celý text
Přidat komentář
Tuto knihu jsem si půjčil z volného výběru v knihovně, že zkusím "něco jiného". Knížka není úplně taková, jakou jsem očekával. Pro mě se střídaly fáze nudnější s příběhy zajímavými.
Laickému čtenáři, který není příliš zběhlý v historii SSSR, knížka přinese povědomí o síle a zvrácenosti tehdejšího režimu, o tom, jak málo stačilo, aby byl člověk odsouzen a jaké různé typy osob na to doplatily. Prostřednictvím příběhu o carovi Petrovi také naznačuje, jaké změny obyvatelům přinesla vláda "pro lid". Ze samotného života v gulagu je patrné, jak uvězněná intelektuální vrstva ani tam neztrácela touhu po kultuře a v rámci možností usilovala o činnosti, které by jí daly pocit svobodného života (až autor sám říká, že mnohdy mohli zajatci vystupovat na ostrovech svobodněji, než normální volní lidé).
Ovšem v čem jsem se ztrácel, byly různé rozhovory autora s jinými mysliteli, často obsahující filozofické či náboženské téma, případně obsahující odkazy na historická či kulturní fakta a osoby Sovětského Svazu. Proto knížku můžu doporučit spíše odborníkům či skutečným zájemcům o historii, literaturu a drama, kterým řekne více. Přesto i laik si nalezne své, leč ne vše stráví...