Věda, víra, Darwinova teorie a stvoření podle knihy Genesis

Věda, víra, Darwinova teorie a stvoření podle knihy Genesis
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/225806/bmid_veda-vira-darwinova-teorie-a-stvoreni-podle-knihy-genes.jpg 4 39 39

V textu je diskutován vztah vědy a víry, Darwinovy teorie a první kapitoly knihy Genesis, evoluce a křesťanství. Zvláštní pozornost je pak věnována třem zprávám o stvoření knihy Genesis a vztahu těchto textů k moderní vědě, jakož i současným oficiálním textům katolické církve souvisejícími s evoluční myšlenkou. V textu je zastáván názor, že dnes nejde toliko o prokazování, že věda a víra si neprotiřečí, nýbrž o to, že věda se může stát věřícímu člověku cennou inspirací. Židovsko-křesťanská tradice vnímá člověka jako spolutvůrce vesmíru, jako obraz Boží. Umění, věda a víra se v člověka nutně musí protnout, má-li člověk dostát svému zadání být spolu-Tvůrcem světa.... celý text

Přidat komentář

Filomena1961
13.01.2023 5 z 5

Kniha mi dala úplně jiný úhel pohledu, je o vztahu přírodních věd a křesťanské náboženské víry. Tento vztah se nevylučuje, naopak se vzájemně doplňuje, tím se otevírají nové obzory, kterými je člověk obohacován. Zaujala mě myšlenka - pokud se věda zabývá řešením problémů, pak se náboženství zabývá tajemstvím. Krásná kniha napsaná poeticky barvitým jazykem. Určitě se k ní budu vracet.

ondjar0237
09.03.2019 5 z 5

Velmi erudovaný, zároveň však čtivý a srozumitelný příspěvek do diskuzí domnělých ,,soupeřů" - vědy a víry.


Y.F.N.
01.02.2019 3 z 5

Knihu jsem zakoupil, protože jsem věřící a zároveň vědec. I když je pravda, že v dnešní době panují jisté pochybnosti o tom, jestli je geologie skutecně vědním oborem..
Nicméně právě studium vývoje planety, prohlubování znalostí o vzniku života mě přivedlo k hlubší víře. Zároveň jsem však narazil na mnohé nejasnosti, které jsem chtěl poodkrýt s pomocí otce Váchy. A zde musím dát za pravdu kolegu Antisovi, ctihodný pán se zde dopouští několika dobromyslných přešlapů a zjednodušení, ale možná je to také proto, že my ani otec Vácha opravdu nevíme a vědět nemůžeme. Máme jen svědectví miliónů lidí co zažili dotyk boha, včetně mé maličkosti a ucelený soubor spisů seřazený v bibli... nezbývá nám nic než hledat, každý sám za sebe, ať už v osamělé četbě svatých knih, ve společenstvích anebo v knihách teismu kritických,jako to dělá Antis.
Tak jako tak je kniha bezesporu zajímavá a rovněž mi dodala trochu látky k zamyšlení, ale jen těžko by mohla přinést odpovědi na všechny otázky. To od ní nečekejte, ani autor toho při psaní jistě docílit nechtěl.

vklidu
26.04.2018 5 z 5

Vědecky pojednaná kniha o střetu vědy a víry, který vlastně není. Srozumitelně vysvětluje, že věda a víra si kladou jiné otázky, používají jinou metodologii a vzájemně se tedy neprotínají. Jedno nepotvrzuje ani nevyvrací druhé - z principu to není možné.
Přesto že ji napsal kněz vědec v jedné osobě, snaží se být maximálně objektivní a předkládá rozličné názory. Kniha bohatě cituje různé autory i známé ateisty.
Nutno říci, že kniha není o dokazování existence či neexistence Boha. Jde pouze o to objasnit, jaký je vztah vědy a víry a to se povedlo.

Veronika311
11.05.2016 5 z 5

Jde rozhodně o dílo zajímavé, které nabízí dobře formulované a kvalitně vystavené pohledy na otázky, které si nejspíš někdy položil každý z nás. A i když s autorem v některých aspektech nemusíme souhlasit, může nás kniha obohatit o mnoho nového a dát nám náměty k zamyšlení.

Antis
15.04.2016 odpad!

Mnoho lidí mě nejspíš za to, co teď napíšu odsoudí, ale podle mě je třeba v této diskuzi začít mluvit jasně a nahlas:

Dokud někdo nepodá opravdové důvody a přesvědčivé důkazy pro víru, házím tuto knihu na hromadu ostatních zbytečných plků. Proč se vůbec bavit o tom, jestli jsou víra a věda v rozporu, když víra sama je naprostý nesmysl? Představte si, že věda je též v rozporu s letopisy Narnie! Ale zastaví se nad tímhle dechberoucím faktem někdo? Ne, nezastaví.

Ať otevřu Váchovo dílko kdekoli, cca do dvou stránek na obě strany najdu dětsky i akademicky naivní omyly a chyby v uvažování. Například na straně 67 začíná autor rozvíjet tezi o tom, že je bible bohatou sbírkou literárních žánrů, a proto je ospravedlnitelné brát nekteré její části doslova a jiné metaforicky. Tento argument byl již tolikrát rozbitý napadrť, že považuji za nanejvýš trapné, kdykoli ho někdo použije znovu. Vysvětlím:

Zamýšlený žánr díla zná pouze jeho autor. U bible autory neznáme a nemáme ani jejich vyjádření, tudíž žánry jednotlivých částí nelze určit. Na světě je mnoho literalistů, kteří považují bibli za doslovné Slovo boží a nespočet dalších, kteří chápou za doslovné/metaforické jiné části, než otec Vácha. Tyto různé pohledy jsou vzájemně neslučitelné. A vzhledem k tomu, že víra nemá žádné důkazy, neexistuje způsob, jak určit, který z výkladů má pravdu (nehledě na to, že "výklad" v tomto případě znamená "jak se to komu zrovna líbí").

A to se zatím pohybuji jen ve víře židovsko-křesťanské. Muslimové by třeba na Váchovo mudrování měli další názor. Stejně tak Hinduisté atd. Znovu, jak bez důkazů určit, kdo z nich má pravdu? Nelze. Historicky to náboženství řešila hromadným vražděním pohanů, bezvěrců a kacířů.

Nikdo nikdy nedokázal přejít od deismu k teismu. Jinými slovy, i kdyby nad námi "něco" bylo, nemůžeme o "tom" říct nic konkrétního, protože nemáme žádné objektivní pozorování. To znamená, že ve chvíli, kdy někdo začne vykládat nejenom, že je nad námi "něco", ale že to "něco" je ten a ten bůh s takovými a makovými vlastnostmi, je to skok, který logicky nelze ospravedlnit. V takové chvíli si už prostě autor, lidově řečeno, "cucá z prstu".

Kdy už konečně civilizace shodí ze svých beder hloupé barbarství náboženství a vykročí k řešení skutečných problémů? Ach jo =(

angloumene
20.11.2015 4 z 5

Zajímavé zamyšlení se nad domnělým kontrastem vědy a víry. Jedná se o knihu, která přináší řadu zajímavých pohledů na tento vztah nejen pro křesťany, ale i pro ateisty. Přinejmenším pro ty, kteří o víře rádi diskutují.

Janek
11.06.2015 4 z 5

Myslím, že jde o jednu z nejlepších knížek Marka Váchy; i když je zde tematizována řada problémů, které už mě osobně jaksi nepálí, nepochybuji, že pro značnou část čtenářů to může být kniha hodně důležitá, přínosná. Jen se stále nemohu ubránit pocitu, že i tyto Váchovy texty jsou někdy až příliš patetické.