Věda života

Smutná věc, která svoji nudou a servilitou vybočuje z řady knih které autor napsal. Nemohu si pomoci, ale spatřuji v tom jistou politickou angažovanost, která ani v roli poradce nevyšla. Tohoto by se ředitel mého oblíbeného nakladatelství a knihkupectví neměl dopouštět, zvláště pokud by vědecké instituce měly zůstat apolitické.

11.02.2018

V návaznosti na události nedávno uplynulé jsem se doslech o této publikaci a něco mi říkalo, že bych si ji mohl přečíst. Potěšilo mne, že má místní knihovna disponuje jedním výtiskem a během posledního týdne mého právě končícího zkouškového období si jej přečetl.
Ale teď už k samotnému obsahu knihy, respektive k rozhovoru. Jak už bylo napsáno v předchozích dvou komentářích, v určitých tématech je pan Drahoš více než doma. Na druhou stranu, nepatřím k lidem, kterým by to nijak výrazně vadilo.
Úvodní část o rodném Jablunkově mne celkem bavila a následně i vzpomínky na studijní léta s počátky v oboru. Též mne oslovilo povídání o AV ČR, jejím fungování před rokem devětaosmdesát či celkově o vědeckém životě pana profesora a přiblížení jeho oboru srozumitelnou mluvou. O něco méně mne zaujalo povídání o hudbě, ale každý má jiné zájmy a záliby.
Své hodnocení tedy beru tak, že kniha je aktuální k počátku loňského roku a událostí následující po jejím vydání ve výsledném hodnocení nebudu reflektovat. Tedy, špatné čtení to nebylo. Některé myšlenky, ač třeba nevyhraněné, mi byli blízké. Na čtyři hvězdy to sice úplně není, ale tři a půl bych neměl problém klidně udělit.

26.11.2017

Jestli to mám shrnout do jednoho slova, napadá mě "šeď". Tím by mohlo být řečeno vše. Pan Drahoš je jistě velkou kapacitou, ale jak je z knihy patrné, je ve svém světě tak pevně zakotven, že se dá těžko přenést a aplikovat někde jinde. V rozhovoru jsem nenašel téměř nic, co by nějak zaujalo, vyvolalo polemiku, či lákalo k debatě.
Evidentní je, že svět pana Drahoše je fyzikální chemie a sborový zpěv. Jakmile dojde na tato témata, je téměř viditelné, jako by se autor rozzářil a začal chrlit dojmy a poznatky. Jakmile ale dojde na jiná témata (snad mimo ryze praktická povídání o činnosti v AVČR), rozhovor usíná, a stává se kompilací frází, konstatování očividného, a (ne)názorů "neříkám ani tak, ani tak". A v tom vidím největší problém. Chybí tam jakákoliv moudrá myšlenka, originální pohled, hloubka, něco, co by stálo za zapamatování... Je patrné, že ve světě společenských věd či obecných problémů lidského světa se pan Drahoš vůbec necítí přirozeně a tápe. Což vnímám jako zásadní handicap. Kdyby zde chyběl kontext jeho stávající prezidentské kandidatury, nikdy by mě nenapadlo mu to vyčítat. Jelikož se ale dotyčný do tohoto úhlu pohledu postavil, a předpokládám, že i kniha byla také s touto myšlenkou sepsána, je třeba to zohlednit.
Abych jen nehanil, mohu říci, že mi autor poskytl zajímavý vhled do prostředí AVČR, svědectví o atmosféřě na vědeckých pracovištích přírodních věd před rokem 1989, a oceňuji jeho schopnost podat srozumitelně příklady využití jeho oboru.
Celkově bych ale knihu charakterizoval jako rozhovor s člověkem, který je (mimo oblast svého působení) velmi nezajímavý, a který je plně součástí své bubliny. Ve svém oboru jistě může mnoho dokázat, ale vzhledem k výše popsanému "věda-nuda-šeď" si nemyslím, že by byl vhodný na nějakou veřejnou funkci.
PS: Hodnocení knihy je skutečně hodnocením knihy, ne osoby p. Drahoše. On to skutečně není ani zajímavý, ani povedený rozhovor.