Věda zvaná rodičovství
Margot Sunderland
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/133342/bmid_veda-zvana-rodicovstvi-133342.jpg
4
14
14
Kniha se zabývá vztahem mezi rodiči a dětmi od nejútlejšího věku až po školáky. V kapitolách o dětském mozku, pláči, spánku, špatném chování, ustavení disciplíny atd. jsou vždy uvedeny praktické rady, jak reagovat na určité způsoby chování dítěte. První praktická příručka pro rodiče, která obsahuje fakta o optimální výchově. Poznáte, jak dotek, smích a hra stimulují tvorbu hormonů podněcujících schopnost milovat život. Dozvíte se pravdu o populárních postupech péče o dítě, která vychází z posledních výzkumů.... celý text
Literatura naučná Rodina
Vydáno: 2008 , Ikar (ČR)Originální název:
The science of parenting
více info...
Přidat komentář
Autorka doporučuje: v první řadě stálý klid (nekřičet, nekomandovat, neponižovat), neposílat děti do odděleného prostoru "uklidnit se", vytyčit pevné hranice a ty držet prostřednictvím pochval a trestů. Rozlišuje "pravý" záchvat vzteku (dítě je zachvácené vztekem a panikou), na který platí jen empatie a laskavost, a pak "neronovský" záchvat, který je třeba klidně ignorovat, nejlépe zpovzdálí, a nevyjednávat (proč vlastně ne?). Ve zkratce: rodič v rodině drží opratě a není agresivní. Opravdová rovnocennost to tedy bohužel není, respekt není dotažený do konce. Všichni jsou si rovni, ale rodiče jsou si jaksi rovnější: můžou dávat dětem tresty, ale o trestech od dětí pro rodiče se kupodivu nedočtete nic. Kniha ale také vyzdvihuje význam společných her (kterým říká hry vztahové), což je naopak chvályhodné.
(SPOILER)
Moje jediná otázka, skrz celou knihu, byla - pro koho je tento text určen? Rozhodně není srozumitelný a snadný pro běžného čtenáře. Cizí termíny a zbytečně do hloubky zabrané popisy navozují atmosféru odborné publikace, do které má ale text opravdu daleko. A to i přes velké množství zdrojů a citací.
Forma je nekonzistentní, celá souvětí se často opakují, některé rady jsou prakticky skoro neuskutečnitelné (např v části o společném spaní: dítě by nemělo spát mezi dvěma lidmi, okolo by neměl být žádný polštář ani ostatním děti, ležet by mělo vždy na zádech), příklady nejsou dotažené do konce a rady ohledně výchovy v druhé půlce knihy jsou často úplně mimo mísu (visítko na fotce, nevhodnost nudy, sání ručičky místo prsu) a kolikrát si i odporují (např doporučené rozptýlení před záchvatem vzteku, čímž se ale zabrání vývoji systému stresové reakce).
Pokud si přečtěte jen nadpisy a shrnuti každé kapitoly, získáte stejné množství informací a ušetříte spoustu času.
Pozitivně hodnotím tón knihy - neútočí, jen neutrálně informuje rodiče o tom, jaké důsledky můžou různé výchovné metody mít. A seznam nevhodných přísad v potravinách je taky fajn.
Spoiler: poslestvi knihy se dá shrnout jednou větou - Výchova přímo ovlivňuje chemické systémy v mozku dítěte.
Publikace přináší řadu zajímavých informací. Je psaná na základě neurologie, takže je krásně ukázáno, jak výchova formuje nevyzrálý dětský mozek.
Bohužel moc praktický přínos nevidím. Řada informací se opakovala a odkazovala na předchozí kapitoly. Ani členění textu/knihy není příliš přehledné, takže zpětné vyhledávání v textu je obtížnější.
Doporučení k výchově uvedená v této knize jsou i v jiných publikacích, tady je k nim ale ještě navíc popsáno jejich zdůvodnění z pohledu neurologie. Kombinace ohleduplného přístupu, pochopení k dětské nevyzrálosti a zároveň nastavení pravidel by mohlo při správném pochopení oslovit a pomoci i českým rodičům zastávajícím jinak tradiční výchovu. Navzdory bohatému členění textu, mnoha fotografiím, popiskům, mezititulkům (nebo právě proto) je ale orientace v knize bohužel horší.
Už jsem přečetla mnoho knih o výchově dětí a tahle patří k těm, které mě obohatily. Poznatky o tom, jak to mají miminka v mozku, jak mozek dozrává, jaké hormony se kdy vylučují a co to způsobuje, poskytují rodiči určitý nadhled nad mnohdy bezvýchodnými situacemi, které ve výchově nastávají. Za sebe jsem si vzala z knihy poselství: "Chovejme se tak, aby v mozcích našich dětí dominoval oxytocin, opinoidy, dopamin, serotonin a omezme působení stresových hormonů kortizolu adrenalinu na minimum, bude to mít dopad nejen na naše děti, ale i na celkovou náladu ve společnosti."
Výborná knížka. Do značné míry odborná a populárně vědecká, osvětlující chemii mozku a jeho fungování. Ale pochopíte z ní mnohé, proč se děti chovají tak jak se chovají, co potřebují a co naopak musíte akceptovat a co jim vysloveně škodí. Dala bych povinně přečíst Estevilovi a jemu podobným co týrají děti vyplakáním v postýlce.
Trochu mi vadil americký styl neustálého opakovaní už jednou řečených informací, ale je to snesitelná cena za skvělý obsah a kvantum výborných názorů a poznatků.
Vřele doporučuju k přečtení všem rodičům. Kdyby to šlo, udělám z povinnou literaturu pro rodiče :)
Kniha mi pomohla hodně věcí (co se dětské duše týká) pochopit. Doporučuji ;-)
Uf, z téhle 'vědy' mám tedy velmi rozporuplné pocity. Kniha zjevně tenduje k rodičovství na plný úvazek - dítěti věnuje maximum času, který potřebuje. Jste tu pro něj nejen fyzicky, ale zejména i psychicky. Podporujete jej, snažíte se jej pochopit a láskyplně korigujete jeho přístup k světu.
Což o to, já se s tímhle přístupem ve své podstatě ztotožňuji, jen mě neskutečně dráždí to slovo věda v názvu. Většina doporučení stojí na studiích na velmi malém vzorku nebo se jedná o analýzy, které jsou v dnešní době už poněkud překonané.
Ve srovnání s dalšími, zejména anglicky psanýmu publikacemi (např. What to expect, Cribsheet), co se mi dostaly do ruky Věda zvaná rodičovství nemá ani zdaleka tak vysokou úroveň.