Vědma
Eliza Orzeszkowa
Román polské spisovatelky /1841-1910/ z vesnického prostředí o litevské "vědmě", která se stává obětí zaostalosti místních obyvatel. V nevinné Petruši spatřují vesničané nadpřirozenou bytost, která jim škodí. Jí přičítají své nezdary majetkové i osobní, proto se rozhodnou ji usmrtit. Děj románu má zajímavou kompozici, úvodní a závěrečnou kapitolou je soudní přelíčení.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1961 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Dziurdziowie, 1885
více info...
Přidat komentář
Tak jsem konečně našla knihu, jejíž děj se odehrává na vesnici (výzva 2021) a byla výborná. Autorka na malém prostoru skvěle vykreslila prostředí a charaktery. Být Eliza Orzeszkowa od nás, určitě bychom se o ní učili v hodinách literatury, ale takhle mi byla zcela neznámá. Kromě zdařilého vyprávění tak přináší i pro nás cizí nebo méně známé lidové pověry. Oceňuji také, že překladatel tu a tam ponechal pár slov v originále (pro mě to na srozumitelnosti nijak neubralo).
realistický román z vesnického prostředí, v němž autorka poukazuje na pověrčivost a náboženskou zaslepenost (ale nesoudí); tematicky i formálně připomene naši Karolinu Světlou, kapkou romantiky i Němcovou, resp. George Sand; pěkně vystavený příběh, vyprávění hezky plyne, i když už v úvodu je čtenáři vlastně prozrazen konec, což je trochu škoda
Starý vesnický realismus v té nejpůvodnější formě. Drsné životy vesničanů, poetické vyjadřování, přírodní motivy. A moc dobře zachycené povahy - typologie lidí a jejich jednání pokroucené zkušenostmi, prací, chlastem, životem a církví.
Představte si, že se na Němcové idylické Staré Bělidlo sjedou postavy z Raisova Kalibova zločinu či Šlejharova Kuře melancholika. Tak nějak jsem se při četbě Vědmy cítil. Balada z litevské vesnice, kde ani každodenní dřina na poli neudusí v lidech negativní vlastnosti, jako jsou závist, žárlivost, pomstychtivost.
Zajímavé prostředí chudého litevského venkova v 19. století, kde vládnou stále jakési středověké poměry a silná kolektivní mentalita příliš osvěty zatím nepochytila. Vědma je jednou z knih, v jejímž ději hraje velkou roli náhoda, čtenář jen přihlíží, nestíhá se divit a přemýšlí o férovosti života (to jsem velmi intenzivně prožívala u Kaplického Kladiva na čarodějnice). Zde se dvě největší náhody odehrají na začátku a na konci děje, jedna horší než druhá. Konec knihy mi přišel moc rychlý, useknutý, jako by zůstalo něco nevyřčeno nebo nevysvětleno... a to mě trochu mrzelo. Veselé čtení to není, ale kniha určitě stojí za povšimnutí.
Vědma
Dobře napsaná kniha. I když hned z počátku je jasné, jak příběh skončí během čtení jsem doufala, že se to ještě změní. Člověk se při čtení zamýšlí nad lidským chováním, příčinou i důsledkem.
Líbilo se mi, jak autorka dává hrdinům příběhu do úst různá zvolání, více mě to vtáhlo do děje.