Vejce a já
Betty MacDonald
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31426/vejce-a-ja-31426.jpg
4
3013
3013
Autobiografický, humoristicky pojatý román americké spisovatelky, která v něm humornou formou zachycuje své zkušenosti z doby, kdy se svým manželem bez jakýchkoli zkušeností zakládala a budovala slepičí farmu na Olympských horách v Kalifornii. Vydavatel: Práce - Praha 5. vydání, v nakladatelství Práce 1. vydání.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 1979 , PráceOriginální název:
The Egg and I, 1945
více info...
Přidat komentář
Zas po letech zpět do bezpečných a milých vod humoru Betty MacDonald. Její knihy jsou dobrý lék na nemoci a splíny. Jen jsem si uvědomila, jak se svět proměnil. Snad nenastoupí cenzura. Její popis života indiánů je přímý a drsný a dnes by za něj nejspíš skončila na pranýři.
Příjemné a místy humorné čtení, ale čtení spíše pro dámy. Jelikož myšlenka farmaření a takového života se mi velmi líbí, našel jsem si v tom to své.
Líbilo se mi časté vyprávění o krajině a počasí které dodalo chvílím tu správnou atmosféru :)
Každopádně je vidět, když se zatnou zuby a člověk vydrží, všechno se v dobré obrátí ;)
Humorná kniha? A proboha čím? Vždyť ta žena, o které se píše v této knize, je spíše nešťastná.
Oblíbená knížka mé babičky. Humorné vyprávění mladé novomanželky Betty o nelehkém životě na slepičí farmě kdesi uprostřed lesů v bohem zapomenuté pustině. Příjemný čtenářský zážitek, opravdu jsem se bavila, v brzké době dojde i na trilogii Co život dal a vzal.
Betty je má celoživotní láska. Až mi bude někdy ouvej, tak se k ní zase vrátím.
Milé, mnohdy úsměvné až sarkastické vyprávění o trampotách, každodenní dřině, svérázných sousedech a snaze nepodlehnout ještě poměrně divoké přírodě a věčně deštivému podnebí. Čte se to lehce a kniha je plná originálních přirovnání a oživování neživých věcí. Některé pasáže však poměrně nudí, třeba výčet všeho, co mohli jíst. V závěru mi trochu vadila určitá nelineárnost vyprávění, na druhou stranu mi bylo líto, že se musím s Bobem, Sportem a Sporákem rozloučit.
Milé povídání s nadhledem. O tom, jak se žije na slepičí farmě v horách, když na žádné farmě v horách žít nechcete.
Betty, úžasná sebeironická Betty. Zakřiknutá holka z velký městský rodiny, která v osmnácti potká chlapce a ten si ji hned odvede do hor na slepičí farmu. Mnohé jejich příhody mi připomínaly to, co mi vyprávěla moje maminka o svých začátcích s tátovou rodinou, ač teda jejich hospodářství bylo velkofarmě vzdálené. Betty v odříznutých končinách nad valchou s prádlem a petrolejkou trochu prošustrovala mládí, ale jak vím z knihy Co život dal a vzal, ona si to pak vynahradí, až ji vejce definitivně dožerou. Paní Kettlová, to byl typ, který z venkova, odkud sama pocházím, znám. Dnešního čtenáře ale zaskočí, jak nekorektně o Kettlovic rodině Betty psala:
"Pak tam měli Elwina Kettla, což byl technický génius s dlouhými mastnými vlasy, který očividně nikdy nechodil do školy, ačkoliv mu bylo už patnáct, a veškerý čas trávil rozebíráním a sestavováním ohavných starých aut, a ,taťku Kettla’, kterého Bob velice vhodně vystihl jako ,lenocha a šišlavého zkurvysyna’. Zbytek Kettlů byl nedůvtipný, nevzdělaný, nepokrokový a nedůležitý."
Myslím, že si k nim nicméně později našla trochu lepší vztah. Přiznání paní Kettlové o tom, jak byla sama před svatbou upravená a čistotná, ale pak se rozhodla zachovat manželství, když zjistila, že s taťkovými návyky nehne, mě skoro dojalo.
Knížku hodně doporučuju, když se potřebujete tak nějak zlehka a z výšky podívat na vlastní problémy. Tu navazující, Co život dal a vzal, mám ale radši. Asi proto, že je tam méně slepic.
Poslechnuto jako audiokniha s paní Medveckou.
Na jednu stranu velmi nadčasové pasáže a výborný humor, na stranu druhou trochu depresivní vyprávění frustrované poslušné manželky.
Já nevím, vždy mám hrozný pocit, když klasiku hodnotím méně než pěti hvězdičkami, ale nemůžu jinak. Všichni knížku popisují jako nesmírně laskavý humor, ale já ho v ní nenašla. Spíš sebeironické poznámky ženy, která právě zřejmě neprožívá úplně nejlehčí část svého života a snaží se to tímto způsobem kompenzovat. Betty MacDonald používá nádherné slovní obraty, popis okolní krajiny a přírodního bohatství poskytovaného lesem a zahradou patří mezi nejlepší, jaké jsem četla. Jenže místo pohlazení po duši, které se objevuje v tolika hodnoceních, jsem z knihy spíše smutná, smutná za všechny ty ženy mlácené manžely a snažící se zbavit nechtěných kdovíkterých těhotenství, smutná za Indiány, z kterých se stali po kontaktu s naší civilizací alkoholici, smutná za děti, které přece musí mít záchvaty. Rozhodně bych knihu nedoporučila přátelům jako něco lehčího na čtení, i když za přečtení rozhodně stojí.
Tak u téhle knihy jsem se hodně nasmála. Je v ní humor, tak strasti jak v manželství i v podnikání a těžký život v horách.
Poslouchala jsem audioknihu, když ten můj přišel zrovna v tu dobu, kterou popisuje spolučtenářka níže pode mnou a začal hudrovat, že je to jako u nás ve sklepě a kdyby šly zavařit i ty hřebíky, určitě bych mu je zabavila :-)
,,Police ve spíži na podzim jen sténaly a skřípaly pod tíhou přírodního bohatství a nejhorší bylo, že jsme nedokázali sníst ani desetinu. Nakládání a zavařování je duševní porucha, právě tak jako každá forma hromadění věcí.” Při čtení této pasáže jsem se musela smát a to hodně nahlas, protože něco podobného mi ten den řekl můj přítel, když jsem stála nad dvěma obrovskými hrnci nakrájené dýně a mudrovala jsem, zda mi budou stačit sklenice.
Kniha je nádherná. Mrzí mě, že jsem ji stále odkládala, ani nevím proč. Autorka popisuje svůj život na slepičí farmě s nadsázkou a humorem a velice opravdově.
Toto dílko řadím mezi své oblíbené a určitě si přečtu i další autorčiny knihy.
(30. 10. 21 - 23 628 - 63)
Tuhle knížku jsem si opravdu moc užila. Takový něžný humor jsem přesně potřebovala, jistou dávku lásky, nostalgie, sarkasmu a vyprávění o všedních a přitom tak neobyčejných věcech.
Do téhle knížky jsem se nutila hrozně dlouho. Slyšela a četla jsem na ni samou chválu, nijak mě ale nelákalo číst si o strastech a slastech života na venkově. Jsem ráda, že jsem se k ní nakonec dostala. Autorka líčí všechny příhody s tak dokonalým humorem s pořádnou dávkou sarkasmu, že jsem se musela opravdu smát od začátku do konce. A ačkoliv takový život musel být zvláště náročný, díky autorčinu přístupu se vše čte lehce a značně příjemně. Popisované epizody jsou navíc velice zajímavé. Parádní kniha!
Není to špatná kniha, čte se dobře, je z ní cítit opravdovost... a právě proto. Ne, ne a ne, ani v nejmenším netoužím žít na vesnici a být farmářkou. Z té představy mi běhá mráz po zádech. Brrr. Noční můra.
Štítky knihy
pro ženy zfilmováno americká literatura venkov autobiografické prvky farmáři vejce humoristické romány americké rományAutorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
S humorem o věcech těžkých.
Proč skuhrám? Nemám čas? Mám toho moc? Když si tohle říkám, tak je čas na Vejce a já. A uvědomím si, že mám času habakuk, že se mám dobře a tak dál :-)