Vejce a já
Betty MacDonald
Humorné vyprávění Betty MacDonaldové, ve kterém líčí své zážitky na slepičí farmě, kterou spolu s manželem Bobem založili a zvelebili v zapadlém koutě amerického venkova. Vydání ve Vyšehradu sedmé.
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2002 , VyšehradOriginální název:
The Egg and I, 1945
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem měla rozečtenou asi půl roku. Občas mě pobavila, občas jsem přeskočila pár řádků nebo odstavců. Nezaujala mě ale natolik, abych četla pokračování.
Stará dobrá klasika, přečetla jsem několikrát už dřív, a přesto jsem si ji pořídila do knihovny, protože ta tam prostě být musí, i když si matně pamatuji, že při posledním čtení jsem se nasmála o chlup víc, ale to bude spíš moje chyba, možná s věkem smysl pro humor slábne...
Knížku jsem četla před mnoha lety a moc jsem se u ní nasmála. Dodnes se k ní občas vracím a stále se směji.
Kniha byla obrovským zklamáním. Považuji ji za jednu z nejpřeceňovanějších knih dneška. Měla jsem problém ji vůbec dočíst.
Nevěděla jsem, co od knihy očekávat. Zpočátku jsem ji četla s velkými rozpaky a příliš mě nezaujala. Nyní, když jsem ji dočetla z ní mám dobrý pocit a i přes počáteční rozpaky uděluji čtyři hvězdy. Líbí se mi, jak autorka dokázala popsat život na slepičí farmě. Vlastně celá kniha je jenom popis činností a každodenního života na farmě. Dialogy se zde mnoho nevyskytují. Některé pasáže a postřehy mě opravdu pobavily.Hlavně když autorka píše ve vší slušnosti, a pak tam střelí větu, že slepice jsou opravdu debilní zvířata. Potěšil mě závěr knihy, kdy to vypadalo, že se blízká na lepší časy a hrdinka se dostane do civilizace. Upřímně Betty obdivuju, že život v horách takhle zvládla.
O této knize často mluvila moje maminka, v knihovně jsem ji ale nikdy nesehnala. Až o pár desítek let později jsem před ní najednou stála v knihkupectví - bývala bych skákala radostí! Autorka dokázala popsat život na farmě opravdu originálním způsobem. Líbí se mi její ironie, sebekritika a nadhled, s jakým Betty přistupovala k životu na venkově. Příjemné čtení, určitě se ke knize budu ještě vracet.
Ke krbu na chalupu ideální. Je to ta knížka, co jednou přečtete, a pak stačí otevřít stránky kdekoliv a číst náhodně ty krátké příhody ze slepičí farmy a pít kávu a víc k radosti není třeba.
Knížka naprosto skvělá, přelouskala jsem ji při nočním kojení a uspávání a na další stránky jsem se těšila tak, že by mimčo mohlo vstávat i po hodině a vůbec by mi to nevadilo :) Vtipně popsané občas i banální události, trocha rasismu vůči indiánům, nepohodlí a dřina popsané s takovým nadhledem, že vám autorka prostě musí být sympatická. Doporučuju všem ženám, budete rády, že žijete tak, jak žijete :)
Ja se teda bavim, a to kralovsky:) Je to roztomile. Musela jsem si na knihu pockat, poprve jsem ji cetla ve dvanacti letech a moc me nezaujala. Ted, kdyz uz tusim, jake je to zit s chlapem z mesta na vesnici...hodnotim velice vysoko..:))
Naprosto nesmyslně přeceňovaná kniha. Popravdě vlastně ani nevím, proč jsem ji dočetla...asi jsem stále doufala v nějaké překvapivé rozuzlení, které nepřišlo. A tak je kniha nudným popisem krásné přírody, seznamem zavařovaných surovin a opisem buranů ze zapadákova. Svým známým bych ji doporučila leda na podepření stolu.
Ženy! Čtěte! Budete mít rády autorku a její nezaměnitelný humor, ale asi se vám zprotiví vajíčka...
Muži! Vyhněte se knize obloukem. Stejně ji nepochopíte... :-D
Moje srdeční záležitost... s touhle knihou, kterou jsem od dětství četla snad stokrát, je každá chandra hned pryč...Vřele doporučuji komukoliv bez rozdílu věku...
Kniha je o těžkém životě v horách a na farmě. Nešla bych tam ani na návštěvu...Sama kniha mě ale nějka zvlášť nenadchla.
Nejdřív jsem si říkala, že milá Betty je tak cynická, až už se mi to nelíbí. Postupně jsem se ale vžívala do její situace víc a naopak jsem si řekla, že bych utekla při první zimě! Teď se jdu vrhnout na další díla, která jsou prý ještě lepší.
Že začátku jsem se do knihy nemohla zakousnout, asi proto, že jsem ji četla ještě na střední a nějak mi to téma nic neříkalo. O pár let později jsem se ke knize vrátila a vzala ji jedním vrzem. A smála jsem se v podstatě od začátku do konce. Betty MacDonaldová opravdu bravurně a s obrovským nadhledem vylíčila svůj boj o vejce v bohem zapomenutém koutu světa, kde se ústředním bodem dne stává zápolení se svéhlavým sporákem, paličatými kuřaty a manželem rádoby všeumělcem, který žije v nezvratném přesvědčení, že kutil Tim je proti němu břídil. My už se tomu jen smějeme, ale život to musel být šílený. Komu se kniha zalíbí, doporučuji přečíst i ostatní knihy Betty MacDonaldové. Oplývají stejným laskavým humorem a nadhledem i v těch nejponurejších situacích.
Štítky knihy
humor pro ženy zfilmováno venkov autobiografické prvky farmáři vejce
Autorovy další knížky
2004 | Vejce a já |
2010 | Paní Láryfáry |
1987 | Co život dal a vzal |
1993 | Čáry paní Láryfáry |
2008 | Morová rána |
Poprvé jsem jí četla v roce 1972 na doporučení spoluzaměstnankyně která když jí četla tak se smála byla a je výborná