Vejce a já
Betty MacDonald
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70206/bmid_vejce-a-ja-Qjm-70206.jpg
4
2983
2983
Slavný autobiografický román popisuje se značným odlehčením život na slepičí farmě, kterou s manželem Bobem založili a zvelebili - v civilizací nedotčeném, panenském koutě severozápadní Ameriky. Život v primitivních podmínkách a s nelaskavým manželem nebyl pro ženu zvyklou na město uspokojivý. Kniha je odrazem prvního manželství americké spisovatelky, která své nepříliš šťastné manželství na zapadlém venkově zažehnávala tím, že o něm s humorem psala. Kniha se po svém vydání v roce 1945 stala okamžitým bestsellerem a brzy byla přeložena do většiny světových jazyků. Sarkasmus autorky se trefil do všeoebecné nálady panující těsně po válce.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 1991 , VyšehradOriginální název:
The Egg and I, 1945
více info...
Přidat komentář
Báječná kniha, která podporuje ve čtenářích životní elán, odhodlání a plnokrevnost. Číst o (Bobových a) Bettyiných peripetiích na farmě se nedá bez účasti - příhody a popisy jsou tak vtahující, barvité a úsměvné, že se onen život v americké samotě dostane zcela pod kůži. Ať už jako mrazení z té každodenní nekončící dřiny, prostoduchosti sousedů, ohrožující divočiny, anebo jako vzrušení z toho, co byli dva lidé schopni vydřít a zvládnout (a udržet si zdravý rozum, nadhled a radost z úspěchů). Když jde na člověka duševní slabost, lenost anebo skepse, Vejce a já je ta správná dávka vitamínů, které potřebuje. ;-)
---
(Mimochodem, zajímavá paralela s Velkým stádem od Zena Greye z r. 1940... Zajímalo by mě, zda ho Betty znala.)
Příjemná kniha o každodenních útrapách a občasných radostech ženy, která musí být manželovi oporou, ať se manžel rozhodne pro cokoli. Líbí se mi autorčin pohled na život. Knihu jsem si celkem užila a vřele bych ji doporučila.
Nejvíce mě asi pobavila tato část, kde onemocněl a autorka popisuje klasickou "mužskou rýmičku"
Brala jsem tuhle knihu jako klasiku na svém seznamu knih, které si jednou bezpodmínečně musím přečíst. Nevím, čím to bylo. Jestli jsem se na ni těšila tak moc a měla jsem velká očekávání, nebo jsem ji jednoduše nedokázala tolik ocenit. Každopádně mě trošku zklamalo dlouhé a chvílemi nudné popisování života na farmě. Nebylo tam nic zásadního, co by mě přesvědčilo, že chci bezpodmínečně číst každý den, bez zastavení. Ke čtení jsem se nutila a moc si ji bohužel neužila. Škoda, i tak si myslím, že si zaslouží po ní sáhnout. Každý to může vnímat jinak. Věřím, že jiné osloví víc.
Vcelku zajímavá kniha o ženě (byla vychovávaná proto aby byla muži chytrou ozdobou), která se dostane na slepičí farmu, kde jí francouzština a balet jsou uplně k ničemu… Líbilo se mi, že přes všechno co se jí na famě přihodilo, stále o tom dokázala mluvit s humorem a velkou dávkou nadsázky a sebeironie.
U téhle knížky jsem se jako náctiletá řehtala jako blázen. A sem tam se k ní ráda vrátím, i když ty záchvaty smíchu už mě nepřepadají. Možná proto, že už za těmi vtipnými situacemi vidím každodenní dřinu. To ale nic nemění na tom, že mi tahle knížka tak nějak umí dodat optimismu, když ho zrovna postrádám.
Miluju tyhle knížky, kde se vlastně děje ouplný houno, ale vono to má pořád tak nějak šťávu, nebo co :)... Bydlím se slepicema, vstávám se slepicema, chodím spát se slepicema, uprostřed země nikoho, občas přijde vychcanej taťka Kettl, občas medvěd a zase slepice, občas podomní obchodník, mezitím vyřeším pár kuřomořích vejcosrážek, porodím Aničku ...a je to. Ani po letech to neztratilo šmrnc, je to milý, neskutečně vtipný...a přitom taky smutný a plný plničký sentimentu a lásky, široký jak ty nepřehlídnutelný hvozdy, ... a voní to! Trochu jako pod zemí hořící rašelina, trochu jako ty nejsladší maliny a hodně, jako kurník plnej zapařenejch slepic! Knížka mýho dětství, mý dospělosti, zrání a snad i pozvolna přicházejícího stáří!!!! PS: Holčičkýýýý poďte si pro zástěrčičkýýýýý!!!!!
Líčení pestrého dětství Betty a jejich sourozenců se mi moc líbilo. To bylo takové milé. Pak mně knížka začala trochu nudit, ale nakonec jsem našla zalíbení v autorčiných vtipných přirovnáních a trefných narážkách na venkovský život a podivné existence v něm. Takže nakonec ve mně z knížky zůstal docela pozitivní dojem :)
Kniha je perfektně napsaná! Autorka v ní popisuje nádhernou přírodu hor ve všech ročních obdobích,strasti a slasti života na odlehlé farmě bez vymožeností civilizace...
Člověk se při čtení této knihy neubrání zamyšlení nad tím,co vlastně z těch všech "výdobytků" civilizace doopravdy potřebujeme k životu? A tak nějak mu dojde,co všechno je vlastně už ....zbytečnost.
Z počátku zábava, uprostřed to ušlo a ke konci už ztratila dech. Knížka měla být o třetinu kratší.
Všichni kolem mě se smáli a padali do kolen, když mi knížku doporučovali. Těšil jsem se tedy, že se při čtení konečně zasměju na celý kolo. Ne. Nezasmál. Pár úsměvných situací tam bylo, ale jinak takové obyčejné vyprávění o životě na farmě. Ve své době to byl asi trhák....
Kniha patří mezi mé nejoblíbenější kousky. Čtení mě bavilo od začátku až do konce. Autorka (a zároveň hlavní hrdinka) upoutá čtenáře svým vtipem a originálním popisným stylem. Obyčejně mě dlouhé popisné pasáže odradí, ale v této knize nebyly vůbec na závadu. Hlavní hrdinka je naprosto geniálně napsaná a její charakter je přímo kouzelný. Také se mi líbí, že je příběh rozdělen do jednotlivých zážitků, zkušeností a témat - tudíž nemá jednolitou dějovou linii.
Rozhodně si Vejce a já přečtu ještě několikrát.
Úskalia života opísané veľmi vtipne a duchaplne. Autorkine diela sú zárukou humoru, nadsázky a sú príjemným oddychovým čítaním.
„Spolupráca v manželstve je dobrá, kým nedospejeme k bodu, keď si manžel uvedomí viac ťarchu spočívajúcu na pleciach jeho ženy, než plecia samotné.“
Po dobře dvaceti letech jsem nezažil zklamání, což je pozitivní. I když, být to modernější kniha, asi bych kapku žehral na věčné stesky, jakkoli humorně podané. Každopádně si i po těch dekádách jasně pamatuji, že Co život dal a vzal se mi líbil o dost víc.
Autobiografický román, krásne opísané prírodné scenérie v okolí slepačej farmy, na ktorej sa rozhodla žiť spolu so svojím o 13 rokov starším manželom Bobom.... vychovávaná k tomu, aby žena nasledovala svojho muža a starala sa o jeho šťastie, prežíva drobné radosti a starosti, pričom do úzadia kladie svoje šťastie a svoje sny.... narodenie dcérky Aničky.... chýbajú mi viac opísané zážitky s dieťatkom, kde tu spomenuté, že vôbec existuje, zato podrobné opisy sliepok a farmarčenia..... no proste, na farme je pánom sliepka...:-D
...nic proti Betty,ale rád bych si někdy někde přečetl verzi jejího manžela Boba...
Nic nehrotit a když se nevede vzít na to sekeru. Nepropadat poraženeckým náladám. Nějak bylo, nějak bude. Do všeho se pustit s vervou i když o tom nic nevím. Hlavně nelenošit !!
Jedna z knih, u kterých mi je moc líto, že autorka už nikdy nic dalšího nenapíše. Její humor a postřehy ze života ženské, která má dar nebrat se smrtelně vážně, mi úžasně polechtaly bránici!!! Doporučuju jako skvělou prevenci do nepohody!
Kdo zná život na vesnici VEJCE bere a kdo je z paneláku tomu pochopitelně nerozumí a nedokáže si to vychutnat. Kdo vesnické prostředí nezná nedokáže si pojmy, situace a prostředí pochopit. Já vidlák jsem byl ve svém živlu.
Těšila jsem se na ni dlouho, pro mě ale zklamání. Čekala jsem, že se budu smát na celé kolo, což se jaksi nekonalo. Možná je to tím, že jsem ji poslouchala jako audioknihu a nesedla mi interpretace Jaroslavy Adamové.
Štítky knihy
pro ženy zfilmováno americká literatura venkov autobiografické prvky farmáři vejce humoristické romány americké romány Betty MacDonald, 1908-1958Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Že začátku jsem se do knihy nemohla zakousnout, asi proto, že jsem ji četla ještě na střední a nějak mi to téma nic neříkalo. O pár let později jsem se ke knize vrátila a vzala ji jedním vrzem. A smála jsem se v podstatě od začátku do konce. Betty MacDonaldová opravdu bravurně a s obrovským nadhledem vylíčila svůj boj o vejce v bohem zapomenutém koutu světa, kde se ústředním bodem dne stává zápolení se svéhlavým sporákem, paličatými kuřaty a manželem rádoby všeumělcem, který žije v nezvratném přesvědčení, že kutil Tim je proti němu břídil. My už se tomu jen smějeme, ale život to musel být šílený. Komu se kniha zalíbí, doporučuji přečíst i ostatní knihy Betty MacDonaldové. Oplývají stejným laskavým humorem a nadhledem i v těch nejponurejších situacích.