Vejce a já
Betty MacDonald
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70206/bmid_vejce-a-ja-Qjm-70206.jpg
4
2983
2983
Slavný autobiografický román popisuje se značným odlehčením život na slepičí farmě, kterou s manželem Bobem založili a zvelebili - v civilizací nedotčeném, panenském koutě severozápadní Ameriky. Život v primitivních podmínkách a s nelaskavým manželem nebyl pro ženu zvyklou na město uspokojivý. Kniha je odrazem prvního manželství americké spisovatelky, která své nepříliš šťastné manželství na zapadlém venkově zažehnávala tím, že o něm s humorem psala. Kniha se po svém vydání v roce 1945 stala okamžitým bestsellerem a brzy byla přeložena do většiny světových jazyků. Sarkasmus autorky se trefil do všeoebecné nálady panující těsně po válce.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 1991 , VyšehradOriginální název:
The Egg and I, 1945
více info...
Přidat komentář
Velmi milé a úsměvné čtení s krásným popisem krajiny a osob. Když jsem ji četla před více než dvaceti lety poprvé, soucítila jsem s ní a nenáviděla množství zavařenin, zeleniny a ovoce, samotu, drsnou přírodu ... Dnes jsem jí vše záviděla...
Kniha mě zklamala...asi protože jsem čekala výbuchy smíchu, ale to se nestalo.
Po dlouhých letech jsem si znovu "střihla" drahou Betty a musím konstatovat, že mě zaujala a bavila ještě mohem, mnohem více, než když jsem jí četla poprvé, v letech mého počínajícího mládí. Vypravěčský talent, vtip, schopnost podat přímo hrůzné situace s nadhledem, vykreslit je věrně a současně i trochu je bagatelizovat, nelitovat se - to všechno jsou atributy, které dělají tuto knihu výjimečnou. Její první kapitoly o dětství a mládí mi připomínají oblíbený Tymián Marcela Pagnola, ale ty další jsou už z tvrdšího materiálu, včetně jakýchsi až sociologických postřehů o zvycích, rituálech a vrozené i vynucené omezenosti farmářských žen, o absurdním postavení Indiánů včetně jejich postupné totální degenerace (jak se o tom úžasně píše i v knize Čarování s láskou).
Myslím, že tato kniha patří do zlatého fondu i díky tomu, jak je její příběh svázán ze svou dobou a prostředím, a přesto vypovídá o něčem nadčasovém, velmi lidském a vesměs - ve všech kulturách a dobách -pochopitelném.
(Nemohu se ubránit dojmu, že anotaci k zdejšmu vydání z roku 2008 od vyd. Argo psala nějaká žákyně 6. třídy ZŠ do svého pečlivě vedeného čtenářského deníku. Zasloužila by si za to jedničku, ale rozhodně ne zveřejnění na Databázi knih.)
Z kategorie pohlazení po duši. Vkusné, milé i vtipné. Obdivuju a závidím ten nadhled a neutuchající entuziasmus, když se musí člověk potýkat s neustálými nezdary a životem, jaký si nepředstavoval.
opravdu skvela kniha a uz se tesim na dalsi od teto autorky. Lehke a ctive.
Budu v menšině, ale bohužel autorce a její tvorbě jsem nikdy nepřišla na chuť, snaha byla, ale výsledek žádný. Obsahově mi její texty připadají hloupé a až děsivě plytké. Nebo možná typické "ženské čtení", kterému asi neholduji. Neměnné rodinné pravdy a univerzální návody na život považuji za všechno možné, jenom ne za pozitivní jev, při čtení této knihy mě jímala hrůza. Nehledě na to, že mi nesedí ani autorčin styl vypravování. Nedočetla jsem a vracet se k autorce nehodlám, taková masochistka nejsem. Pokud by existoval žebříček nejméně oblíbených autorů, Betty by byla mezi prvními. Nesrovnatelně lépe mi sedí humor mužských autorů, nedá se svítit. U Betty postrádám onu "lehkost bytí" (psaní) a prvek, který se "v apatyce nekoupí" (pro mne je pohlazením pro duši a odpočinková četba James Herriot, Betty by mě naopak připravila o nervy. Jako odpad nehodnotím pouze z ohledu na její fanoušky)
mě moc neoslovila...možná proto, že jsem ji četla jako povinné čtení na střední...pamatuju si dokonce, že jsem si to vytahla k maturitě a řekla jsem jim, že se mi nelíbila a nebavila mi :-) Je fakt, že komise byla překvapená, páč to všichni považujou za velmi dobré čtení.
Hodně mě bavilo, když Betty popisovala všechny své starosti a přitom si dokázala udělat srandu úplně ze všeho. :) Přečtu si ji zase, protože jí můžete číst pořád dokola a stále v ni nalézáte něco nového... :)
Jé, to bylo pěkný :)! Skvělý nadhled, dobře se čte, jen má člověk trochu blbý pocit, že se oproti Betty strašně fláká.
Jsem ráda, že jsem se do čtení knihy pustila právě na podzim, kdy je na zahradě plno práce. Když se mi do ní nechce, vzpomenu si na Betty, co všechno musela zvládnout, a hned mi to jde líp od ruky. Určitě jsem o slepičí farmě nečetla naposled.
Velmi příjemné čtení, přirozený humor, takové milé pohlazení po duši! :-) Styl psaní mi sedl, určitě se v budoucnu ráda ke knížce vrátím a teď se těším na volné pokračování Co život dal a vzal.
Vtipné a nevtíravé vyprávění, četba mi krátila dlouhou chvíli ve vlaku a ostatní cestující mohli poslouchat můj klokotavý smích...
Miluju britský humor. Dokáže popsat tak strašně vtipné situace bez toho aniž by je nějakým způsobem degradoval. Dokonalá "odpočinková" četba.
Ohledně komentáře níže o výrazech, které se často používají - za to může překlad :) Překlad je z 90% vždycky horší než originál, protože je to už jen "přetlumočení" textu překladatelem. Je jen velmi málo kvalitních překladů (natož překladatelů), takže pokud si stěžujete na výrazy "slunce vstalo", stěžujete si na špatný překlad, originál je úplně o něčem jiném.
Štítky knihy
pro ženy zfilmováno americká literatura venkov autobiografické prvky farmáři vejce humoristické romány americké romány Betty MacDonald, 1908-1958Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Chtěla jsem si tuhle knížku přečíst před patnácti lety, když mi bylo třináct a moje maminka mě od toho odradila - jsem ráda. Vejce a já je knížka pro ženy, který už si něčím v životě prošly, nejlépe manželstvím, je psaná s ohromnou nadsázkou, ironií a humorem, což mě naprosto dostávalo. Hlavně historky o debilním sporáku a ještě debilnějším manželovi, já bych teda Boba hnala za sedmero hor :-D Nicméně, su dítě z dědiny, město nesnáším, musím tu zatím žít, takže v průběhu četby mě přepadala obrovská touha sbalit si igelitku, popadnout děti a jít bydlet na farmu.... Jen ty slípky bych asi neměla :-D Přemlouvala jsem k tomu manžela a nechtěl - škoda. Třeba si dá říct za pár let, až budu číst knížku znova :-) Knížka je skvělá, vtipná a trošku hořkosladká, má u mě pět hvězdiček :-)