Velcí Češi 1918
Josef Landergott
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/392176/bmid_velci-cesi-1918-RJk-392176.jpg
3
13
13
S kým byl na nože Edvard Beneš? Jak platila dluhy Ema Destinnová? Kdo byl prvním překladatelem příběhů Karla Maye? Odpovědi budou pro čtenáře jistě stejně překvapivé jako zjištění, jaké zásluhy má antropolog Hrdlička na vzniku Československa nebo jak se dostaly zážitky Eskymo Welzla k široké veřejnost. Nejzajímavější příběhy píše sám život. Dokazuje to sbírka portrétů známých prvorepublikových osobností veřejného života sepsaná historikem Josefem Landergottem. Autor nezahlcuje faktografickými údaji, ale životní osudy politiků, umělců a jiných význačných person představuje s citem pro detail a s realistickým nadhledem. Bez ostychu na pravou míru uvádí dobové poměry i charaktery některých adorovaných hrdinů. Předkládaná kolekce portrétů významných mužů a žen českého jazyka pomůže čtenářům přesně s tím, co je pro vhled do dějin nezbytné –, aby nepodléhali dojmům a kultovním objektům, z nichž vyprchalo lidství.... celý text
Přidat komentář
Prvorepublikový bulvár. Knihu jsem poslouchal jako audio.
Pocity jsou velmi smíšené. Na jednu stranu jsem si rád podlehl audio, které se nesnaží zalíbit glorifikací Masaryka, na stranu druhou se mi způsob podání vůbec nelíbí. Velmi oceňuji příběhy pana Machulky, Welzla nebo pana Hrozného, kniha obsahuje mnohé zajímavosti z jejich života a celkově inspiraci. Konkrétně však podání prezidenta Masaryka a zmínky o Edvardu Benešovi jsou naprosto nevyvážené a řekl bych místy pomílené. Bylo by jistě naivní považovat Masaryka za "čistého anděla" ve špinavé politice, ale podávat jej jako nedouka a nevzdělance, který nerozuměl českým dějinám, je pro mě naivní stejně. Počáteční kapitola mě velmi navnadila, o to větší zklamání bylo postupné vystřízlivění.
Ale slabší 3*.
Velice potřebná kniha, která bourá některá zažitá klišé, která žijí v naší společnosti. Třeba to, jaká byla první republika skvělá nebo jak byl "tatíček" Masaryk čestný. A i když Edvarda Beneše do svých medailónků autor nezařadil, z toho, jak se podepsal na osudech mnoha dalších "hrdinů" této knihy, je vidět, že to byl zakomplexovaný neřád. Ale zasloužil se o stát :-(
Bohužel styl, kterým jsou jednotlivé osudy vyprávěny, je otřesný. Autor za sebe řadí nahodile střípky důležité i ty bulvární. Navíc si vůbec nedělá starosti s chronologií, takže člověk se mnohdy ztratí v tom, jestli je vyprávěná historka z právě popisovaného mládí, nebo se vrací do dětství, nebo se odehrála těsně před smrtí hrdiny. Prostě guláš na úrovni průměrného slohu žáka základní školy.
Obsah dobrý, ale forma hrozná.
Skvělá myšlenka s velmi rozporuplným provedením.
Pozitivně hodnotím zajímavý výběr od prvorepublikových celebrit až po méně známá jména, ale jinak mě autorův přístup zklamal.
Bulvárně a až lehce přezíravě servírované obvykle nedořečené střípky, zveličující marginální na úkor toho podstatného s nezřídka moralizujícím podtextem. Ano, žádný člověk není dokonalý, ale stoletý odstup nám dává slušný prostor pro vcelku objektivní zhodnocení z hlediska "úlohy osobnosti v dějinách".
Na mne však řada medailonků působila v logice "Ano, zachránil sice topící se dítě, ale taky se rýpe v nose."
A to je škoda i autorem promarněná příležitost.
Pro: kniha obsahuje řadu kuriozit a údajů o zajímavých lidech. O existenci některých z nich jsem ani netušil a na takové krajany můžeme být právem pyšní.
Proti: můj dojem je, že autor se snaží psát povětšinou pejorativně a je-li něco možné napsat dehonestujícím způsobem, využije toho. Např. o Emě Destinové byste si na základě četby pouze této knihy udělali dojem, že šlo o zcela průměrnou pěvkyni, která se neúspěšně pokoušela podílet na protihabsburském odboji a nikdo ji neměl rád. Je z toho trochu cítit oikofobie, byť určitě ne v takové míře jako např. z pera T.Krystlíka.
Velcí Češi 1918
Rád čtu knihy, které mi dají nové informace a náhled na souvislosti. Ač kniha není kdoví jak napsaná, tak je v ní velké množství postav, které člověk v historii okrajově vnímá, ale nic o nich neví. Po přečtení této knihy mám pocit, že přeci jen něco málo o dalších osobnostech první republiky teď vím.